Třetí ročník Archirunu ukázal Prahu jinak
od historických zahrad až po most budoucnosti
Pražské architektonické ikony ožily v sobotu 23. srpna během již třetího ročníku jedinečného závodu Archirun, pořádaného Centrem architektury a městského plánování (CAMP). Trasa dlouhá zhruba devět kilometrů provedla více než tisíc běžců skrytými zákoutími města – od zahrad Emauzského opatství, přes tajuplné podzemí chodby Vyšehradských kasemat, monumentální prostory Kongresového centra Praha, ikonický areál České televize na Kavčích horách až po Veslařský ostrov s výhledem na nový Dvorecký most, který již brzy propojí podolské a zlíchovské nábřeží, a vytvoří tak chybějící páteřní linku na jihu města. Závod byl pro velký zájem vyprodaný již měsíc před startem. Kdo se nestihl včas registrovat nebo šel zrovna kolem, mohl zavítat do CAMPu na pestrý doprovodný program.
„Těší mě, že se z Archirunu za ty tři roky stala pevná součást pražského léta. Každý ročník vedeme jiným směrem – v úplně prvním Archirunu se závodníci proběhli po prostorách hned několika ze staveb slavného architekta Karla Pragera v rámci oslav 100 letého výročí od jeho narození. Loni jsme je vedli ze střechy na střechu, a dali jim tak jedinečnou příležitost podívat se na Prahu z nadhledu. A na letošní trase jsme závodníky provedli historickými budovami, přes moderní stavby až k novému Dvoreckému mostu, který se teprve staví. Ukázali jsme jim, jak se nám mění město před očima,“ říká Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha.
Start i cíl závodu byl již tradičně v tzv. Pragerových kostkách, kde dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) a Centrum architektury a městského plánování (CAMP). Komplex tří levitujících kostek, původně navržený pro Sdružení projektových ateliérů, měl podle architekta Karla Pragera sloužit jako sídlo několika ateliérů, které vedli nejuznávanější čeští architekti a architektky druhé poloviny 20. století, jako byli manželé Machoninovi (Kotva) nebo Karel Filsak (Hotel Intercontinental, dnes Fairmont Golden Prague). Architektonický návrh se ale zrealizoval pouze z části, protože z Pragera se během normalizace stala persona non grata. V současnosti ho po více než 50 letech čeká citlivá rekonstrukce, která navazuje na původní autorské vize Karla Pragera a Jiřího Kadeřábka a adaptuje ji pro potřeby 21. století. Architekti ze studia IXA zpracovali celkovou prostorovou koncepci a interiér rozvíjející původní principy Pragerova návrhu. Krajinářský ateliér Land05 pak promění přilehlý areál v soudobý veřejný prostor s ambicí být plnohodnotnou součástí městského parku.
Ostrov klidu uprostřed rušného města
První zastávkou po startu byly zahrady Emauzského opatství. Historie Emauzského kláštera sahá až do 14. století. Kostel, který tu nechal vystavět Karel IV., tvoří dnes už neodmyslitelnou součást pražského panoramatu. Dvě novogotické věže byly zničeny během bombardování za 2. světové války. Řešení, se kterým přišel v 60. letech minulého století architekt František Maria Černý, bylo v mnohém naprosto unikátní – věže nahradil dvěma betonovými skořepinami se zlatým zakončením. I v dnešní době se ale v klášteře dějí důležité proměny. V letech 2017–2018 prošel úpravou jeho rajský dvůr podle návrhu krajinářského ateliéru Terra Florida, který má na starosti i právě probíhající revitalizaci zahrad v jižní části areálu, do kterých měli účastníci Archirunu jedinečnou možnost nahlédnout již teď.
Tajemné chodby pod Vyšehradem
Další zastávkou na trase byly Vyšehradské kasematy, součást národní kulturní památky s bohatou historií. Vyšehrad sloužil v průběhu staletí jako pevnost, hrad i město, což ovlivnilo jeho ohromnou architektonickou různorodost a dodnes mu propůjčuje jedinečný genius loci. V průběhu barokní výstavby zde vzniklo bastionové opevnění s kasematy. Tento spletitý systém podzemních chodeb o délce přes 1,2 km, šířce 1,6 m a výšce 2,6 m sloužil k nepozorovanému přesunu vojáků a přístupu ke střeleckým galeriím. Účastníci Archirunu tak měli výjimečnou příležitost proběhnout se těmito tajemnými chodbami a zažít atmosféru místa, kde se historie pojí s přítomností. Současný ředitel památky, architekt Petr Kučera, usiluje o udržitelný přístup k památkové péči – na opravy se využívají původní historické materiály, k zavlažování parku slouží voda z Vltavy a areál má i svou vlastní kompostárnu.
Dominanta nad Nuselským údolím
Třetí zastávkou bylo Kongresové centrum Praha, jedna z nejvýraznějších staveb nad Nuselským údolím. Dokončeno bylo v roce 1981 podle návrhu architektů Jaroslava Mayera, Vladimíra Ustohala, Antonína Vaňka a Josefa Karlíka. Tento rozsáhlý komplex s 35 tisíci metry čtverečními a 70 sály patří k největším konferenčním areálům ve střední Evropě. Jeho interiéry zdobí více než 200 uměleckých děl, mimo jiné slavná plastika Žena s holubicí od sklářské dvojice Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Kromě mezinárodních konferencí, koncertů a kulturních akcí se centrum zaměřuje i na udržitelnost – na střeše má největší solární elektrárnu v Praze. V blízké budoucnosti se navíc rozšíří o nový výstavní pavilon podle návrhu španělského ateliéru OCA.
Město ve městě na Kavčích horách
Čtvrtou zastávkou na trase Archirunu byl rozsáhlý areál České televize na Kavčích horách, skutečné město ve městě. Jeho výstavba začala v roce 1962, devět let po prvním televizním vysílání v Československu. Návrh projektu vznikal pod vedením architekta Jiřího Holého, který původně rozdělil dispozici na západní část pro černobílé vysílání a východní pro barevné. Tento záměr se ale nikdy nenaplnil – východní část byla realizována až v 90. letech, a to ve výrazně umenšené variantě. Dominantou areálu je tzv. Výškovka, oficiálně Objekt centrální televizní techniky. Vedle ní se nachází budova zpravodajství od Františka Šmolíka a na opačné straně zaoblený tzv. Rohlík – Objekt producentských center od Václava Aulického, autora mj. i Žižkovské věže. Celý areál navíc skrývá řadu uměleckých děl, mimo jiné keramické obklady od Jaroslava Šebesty nebo monumentální chromovanou stěnu Vlnění od sochaře Jana Hendrycha.
Most, který mění podobu Prahy
Poslední pátou zastávkou na trase byl Veslařský ostrov, odkud měli účastníci Archirunu možnost nahlédnout na stavbu nového Dvoreckého mostu, který má být dokončen na jaře 2026. Překlene podolské a zlíchovské nábřeží, a vytvoří tak chybějící páteřní spojení na jihu města. Bude sloužit městské hromadné dopravě, cyklistům i chodcům. Vítězný návrh od architektů ze studia Atelier 6 a projektantů ze společnosti TUBES odkazuje na tradici pražských obloukových mostů a kubismu. Konstrukčně se jedná o šestipolový trámový most komorového průřezu z předpjatého železobetonu. Podobu předmostí na obou březích dostal na starost umělec Krištof Kintera. Na podolské straně vznikne kulturní aréna se skateparkem, nová klubovna pro vodáky a přibudou i přístupové schůdky do Vltavy pro všechny plavce a otužilce. Zlíchovské nábřeží pak oživí zahrada s pouličním osvětlením z celého světa.
„Máme velkou radost, že spolu s více než tisícovkou běžců si jedinečnou atmosféru Archirunu užilo letos i přes patnáct set návštěvníků doprovodného programu v CAMPu – od komentovaných prohlídek výstavy Praha zítra? Propojené město, přes kreativní dílny pro děti i dospělé a dětský koutek až po street art workshop s Eposem 257, fotokoutek či sítotisk s Knedlo Zelo Wear. Nechyběly ani chill-out zóny, krátké filmové promítání připravené ve spolupráci s Českou televizí a rozmanitá nabídka skvělého jídla a pití od kavárny CAMP, Le Pizze di Frankie a The Dogfather,“ dodává Štěpán Bärtl, vedoucí CAMPu.
Architektonický závod připravuje CAMP i na příští rok. Pro bližší informace sledujte webové stránky www.praha.camp a naše sociální sítě.
„Těší mě, že se z Archirunu za ty tři roky stala pevná součást pražského léta. Každý ročník vedeme jiným směrem – v úplně prvním Archirunu se závodníci proběhli po prostorách hned několika ze staveb slavného architekta Karla Pragera v rámci oslav 100 letého výročí od jeho narození. Loni jsme je vedli ze střechy na střechu, a dali jim tak jedinečnou příležitost podívat se na Prahu z nadhledu. A na letošní trase jsme závodníky provedli historickými budovami, přes moderní stavby až k novému Dvoreckému mostu, který se teprve staví. Ukázali jsme jim, jak se nám mění město před očima,“ říká Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha.
Start i cíl závodu byl již tradičně v tzv. Pragerových kostkách, kde dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) a Centrum architektury a městského plánování (CAMP). Komplex tří levitujících kostek, původně navržený pro Sdružení projektových ateliérů, měl podle architekta Karla Pragera sloužit jako sídlo několika ateliérů, které vedli nejuznávanější čeští architekti a architektky druhé poloviny 20. století, jako byli manželé Machoninovi (Kotva) nebo Karel Filsak (Hotel Intercontinental, dnes Fairmont Golden Prague). Architektonický návrh se ale zrealizoval pouze z části, protože z Pragera se během normalizace stala persona non grata. V současnosti ho po více než 50 letech čeká citlivá rekonstrukce, která navazuje na původní autorské vize Karla Pragera a Jiřího Kadeřábka a adaptuje ji pro potřeby 21. století. Architekti ze studia IXA zpracovali celkovou prostorovou koncepci a interiér rozvíjející původní principy Pragerova návrhu. Krajinářský ateliér Land05 pak promění přilehlý areál v soudobý veřejný prostor s ambicí být plnohodnotnou součástí městského parku.
Ostrov klidu uprostřed rušného města
První zastávkou po startu byly zahrady Emauzského opatství. Historie Emauzského kláštera sahá až do 14. století. Kostel, který tu nechal vystavět Karel IV., tvoří dnes už neodmyslitelnou součást pražského panoramatu. Dvě novogotické věže byly zničeny během bombardování za 2. světové války. Řešení, se kterým přišel v 60. letech minulého století architekt František Maria Černý, bylo v mnohém naprosto unikátní – věže nahradil dvěma betonovými skořepinami se zlatým zakončením. I v dnešní době se ale v klášteře dějí důležité proměny. V letech 2017–2018 prošel úpravou jeho rajský dvůr podle návrhu krajinářského ateliéru Terra Florida, který má na starosti i právě probíhající revitalizaci zahrad v jižní části areálu, do kterých měli účastníci Archirunu jedinečnou možnost nahlédnout již teď.
Tajemné chodby pod Vyšehradem
Další zastávkou na trase byly Vyšehradské kasematy, součást národní kulturní památky s bohatou historií. Vyšehrad sloužil v průběhu staletí jako pevnost, hrad i město, což ovlivnilo jeho ohromnou architektonickou různorodost a dodnes mu propůjčuje jedinečný genius loci. V průběhu barokní výstavby zde vzniklo bastionové opevnění s kasematy. Tento spletitý systém podzemních chodeb o délce přes 1,2 km, šířce 1,6 m a výšce 2,6 m sloužil k nepozorovanému přesunu vojáků a přístupu ke střeleckým galeriím. Účastníci Archirunu tak měli výjimečnou příležitost proběhnout se těmito tajemnými chodbami a zažít atmosféru místa, kde se historie pojí s přítomností. Současný ředitel památky, architekt Petr Kučera, usiluje o udržitelný přístup k památkové péči – na opravy se využívají původní historické materiály, k zavlažování parku slouží voda z Vltavy a areál má i svou vlastní kompostárnu.
Dominanta nad Nuselským údolím
Třetí zastávkou bylo Kongresové centrum Praha, jedna z nejvýraznějších staveb nad Nuselským údolím. Dokončeno bylo v roce 1981 podle návrhu architektů Jaroslava Mayera, Vladimíra Ustohala, Antonína Vaňka a Josefa Karlíka. Tento rozsáhlý komplex s 35 tisíci metry čtverečními a 70 sály patří k největším konferenčním areálům ve střední Evropě. Jeho interiéry zdobí více než 200 uměleckých děl, mimo jiné slavná plastika Žena s holubicí od sklářské dvojice Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Kromě mezinárodních konferencí, koncertů a kulturních akcí se centrum zaměřuje i na udržitelnost – na střeše má největší solární elektrárnu v Praze. V blízké budoucnosti se navíc rozšíří o nový výstavní pavilon podle návrhu španělského ateliéru OCA.
Město ve městě na Kavčích horách
Čtvrtou zastávkou na trase Archirunu byl rozsáhlý areál České televize na Kavčích horách, skutečné město ve městě. Jeho výstavba začala v roce 1962, devět let po prvním televizním vysílání v Československu. Návrh projektu vznikal pod vedením architekta Jiřího Holého, který původně rozdělil dispozici na západní část pro černobílé vysílání a východní pro barevné. Tento záměr se ale nikdy nenaplnil – východní část byla realizována až v 90. letech, a to ve výrazně umenšené variantě. Dominantou areálu je tzv. Výškovka, oficiálně Objekt centrální televizní techniky. Vedle ní se nachází budova zpravodajství od Františka Šmolíka a na opačné straně zaoblený tzv. Rohlík – Objekt producentských center od Václava Aulického, autora mj. i Žižkovské věže. Celý areál navíc skrývá řadu uměleckých děl, mimo jiné keramické obklady od Jaroslava Šebesty nebo monumentální chromovanou stěnu Vlnění od sochaře Jana Hendrycha.
Most, který mění podobu Prahy
Poslední pátou zastávkou na trase byl Veslařský ostrov, odkud měli účastníci Archirunu možnost nahlédnout na stavbu nového Dvoreckého mostu, který má být dokončen na jaře 2026. Překlene podolské a zlíchovské nábřeží, a vytvoří tak chybějící páteřní spojení na jihu města. Bude sloužit městské hromadné dopravě, cyklistům i chodcům. Vítězný návrh od architektů ze studia Atelier 6 a projektantů ze společnosti TUBES odkazuje na tradici pražských obloukových mostů a kubismu. Konstrukčně se jedná o šestipolový trámový most komorového průřezu z předpjatého železobetonu. Podobu předmostí na obou březích dostal na starost umělec Krištof Kintera. Na podolské straně vznikne kulturní aréna se skateparkem, nová klubovna pro vodáky a přibudou i přístupové schůdky do Vltavy pro všechny plavce a otužilce. Zlíchovské nábřeží pak oživí zahrada s pouličním osvětlením z celého světa.
„Máme velkou radost, že spolu s více než tisícovkou běžců si jedinečnou atmosféru Archirunu užilo letos i přes patnáct set návštěvníků doprovodného programu v CAMPu – od komentovaných prohlídek výstavy Praha zítra? Propojené město, přes kreativní dílny pro děti i dospělé a dětský koutek až po street art workshop s Eposem 257, fotokoutek či sítotisk s Knedlo Zelo Wear. Nechyběly ani chill-out zóny, krátké filmové promítání připravené ve spolupráci s Českou televizí a rozmanitá nabídka skvělého jídla a pití od kavárny CAMP, Le Pizze di Frankie a The Dogfather,“ dodává Štěpán Bärtl, vedoucí CAMPu.
Architektonický závod připravuje CAMP i na příští rok. Pro bližší informace sledujte webové stránky www.praha.camp a naše sociální sítě.
0 komentářů
přidat komentář
