tak panstvo, vzhůru do toho: to je ale odporný modernistický patvar v krásném starém městě, nemá to žádný detail, a ta bílá, to se bude špinit! a ten hluk uvnitř, to není k žití tyhle excesy .... píšu to správně?
Stavba respektuje uliční čáru, stavba respektuje výšku hřebene střech, stavba respektuje charakter vnitrobloku, stavba respektuje měřítko, stavba se přizpůsobuje šířce pozemku. Z hlediska projektu hmoty stavby tedy žádný nekontextulismus nevidím.
Z hlediska stylu budov vidím, že přibyl nový prvek v uliční frontě. A to libý prvek. Celá uliční fronta zkrásněla, změnilo se frázování ulice - ale co na tom? Ulici to neubližuje, jednotlivým sousedským stavbám také ne. Ublíženě se můžou cítit jenom ti uživatelé, kteří dogmaticky lpí na jediném formálně stylovém provedení domu. Ale to je pak stejně pošetilá filosofie, jako chtít od lidí na ulici, aby se všichni oblékali v jednotném stylu...
Terasa v patře orientovaná do ulice vypovídá o tom, že obyvatel domu se s životem na ulici ztotožňuje, spojuje, neodděluje se od ní betonovou zdí. V českém kontextu věc málokdy vídaná.
Prostorově provozní řešení stavby samo o sobě je domyšlené do posledního záhybu celého nového komplexního organismu.
Kontinuálnost prostoru - specifický "raumplan" připomíná vilu Hermínu v Černíně od Jana Šépky (býv. HŠH).
Tak jaké "fuck the context"? - Jestli náhodou někdo na ten Koolhasův propagační slogan jenom trochu nenaletěl... )
V tomto projektu vidím krásný důkaz symbiózy architektury napříč dobám vzniku jednotlivých staveb. Zde se asi právě integrálně propojuje 19. století s 21. stoletím.
Autorovi projektu a uživateli stavby se tím jistě proměnil celý další život.
Čest Necessismu. )
..zcela správně - dům je bezvadnej, jen u nás by byl problém s prosazením jeho výstavby a pak by se na něj někteří architekti chodili dívat jak na pouťovou atrakci a byl by celej potegovanej neslušnými nápisy...
Já Ondřeji tu rukavici zvednu. Je to podobný problém, jako tu řešíme vedle na domu v Revoluční nebo vy s kašnami v Plzni. Na ty se chci zajet podívat, fotky mi nepředávají konkrétní vjem. Všichni se s tim každodenně potýkáme. Kontext, tradice, měřítko, materiál, tvarosloví blabla... Je to obecně o tom, jak kdo přijímá globalizaci, technologie, jaké má kulturní nastavení, životní preference.
Na mne ten dům působí jak z Tokia. Také si ho dokážu představit v New Yorku nebo v Tel Avivu. Těží tady ze situace, že je sám jediný "arabský" v standardní tradiční evropské zástavbě. Je to kontrapunkt jako Baťa v Celetné, nebo Juliš na Václaváku. Pokud se to nebude množit a za 10 let ta ulice celá nepotokijští, tak je to v pohodě, symbol demokracie liberalismu blabla... Mne ale zajímají právě ty otázky dobrovolně společně sdílených znaků. Jsou, existují, vnímáme je, ctíme je? nebo je potřeba se k nim vymezit, znegovat, vytěsnit je? nebo se vše schová pod jiná doba jiné móresy? Myslím, že to je skoro nejdůležitější téma, které mne právě zajímá. Žonglování s termíny jaké jste tu pane Schmidt předvedl, mne docela děsí: "stavba respektuje výšku hřebene střech, stavba respektuje charakter vnitrobloku, stavba respektuje měřítko". Vy byste jistě zaplnil mnoho papíru obhajobou čehokoli kdekoli. Myslím, že je třeba termíny a fakta ctít a ne je takto křivit. Tak se těšim na uvážlivé reakce na téma kulturní kontext, jestli vám všem to teda vůbec něco říká?
Raději to upřesním... stavba respaktuje výšku hřebene střech, ale nerespektuje výšku sousedních průčelí. Respektuje ale výšku průčelí protilehleho domu. Znovu opakuju, že se mi ten dům hodně líbí. Po nedávné okružní jízdě po zumthorových stavbách přemýšlím nad tím, co je vlastně lepší. Jestli šperk ve staré zástavbě, který to celý rosvítí na první pohled nebo něco co je stejně skvělý, ale při cestě kolem si toho člověk na první pohled ani nevšimne. Asi je to taky záležitost použitého materiálu.
...Vypadá to, že se architekt tak vysílil při formování vnitřního prostoru novostavby, až mu nezbyl čas ani na minimální péči o její okolí. Mohl kupříkladu navázal výškou patra na okolní římsy. No...dobrá, tak tedy nemohl... Nebo třeba vyrovnat výšku nadpraží vstupních dveří s linií, kterou dodržují sousední domy. Stačilo by k tomu pár centimetrů, které by se daly získat pomocí symbolické markýzy nad vchodem, která by navíc na fasádu vrhala zajímavý stín...
...A pak se řekne: "nový prvek v uliční frontě"... (7:- /)
Mám dojem, že úkolem architekta není vytvářet "prvky" - ale architekturu. Tady se sice architekt vyskotačil uvnitř domu, ale pro okolí neudělal a b s o l u t n ě nic!
...Porovnejte s tímto domem v Lower Grangegorman:
http://jdem.cz/g5bw7
...Tady bychom autora asi také nepodezírali z podbízivosti vůči "vkusu staromilců", ale oč větší radost si užijí chodci v Dublinu!...
...Už mě to vážně nebaví (7:- /)
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Z hlediska stylu budov vidím, že přibyl nový prvek v uliční frontě. A to libý prvek. Celá uliční fronta zkrásněla, změnilo se frázování ulice - ale co na tom? Ulici to neubližuje, jednotlivým sousedským stavbám také ne. Ublíženě se můžou cítit jenom ti uživatelé, kteří dogmaticky lpí na jediném formálně stylovém provedení domu. Ale to je pak stejně pošetilá filosofie, jako chtít od lidí na ulici, aby se všichni oblékali v jednotném stylu...
Terasa v patře orientovaná do ulice vypovídá o tom, že obyvatel domu se s životem na ulici ztotožňuje, spojuje, neodděluje se od ní betonovou zdí. V českém kontextu věc málokdy vídaná.
Prostorově provozní řešení stavby samo o sobě je domyšlené do posledního záhybu celého nového komplexního organismu.
Kontinuálnost prostoru - specifický "raumplan" připomíná vilu Hermínu v Černíně od Jana Šépky (býv. HŠH).
Tak jaké "fuck the context"? - Jestli náhodou někdo na ten Koolhasův propagační slogan jenom trochu nenaletěl... )
V tomto projektu vidím krásný důkaz symbiózy architektury napříč dobám vzniku jednotlivých staveb. Zde se asi právě integrálně propojuje 19. století s 21. stoletím.
Autorovi projektu a uživateli stavby se tím jistě proměnil celý další život.
Čest Necessismu. )
Na mne ten dům působí jak z Tokia. Také si ho dokážu představit v New Yorku nebo v Tel Avivu. Těží tady ze situace, že je sám jediný "arabský" v standardní tradiční evropské zástavbě. Je to kontrapunkt jako Baťa v Celetné, nebo Juliš na Václaváku. Pokud se to nebude množit a za 10 let ta ulice celá nepotokijští, tak je to v pohodě, symbol demokracie liberalismu blabla... Mne ale zajímají právě ty otázky dobrovolně společně sdílených znaků. Jsou, existují, vnímáme je, ctíme je? nebo je potřeba se k nim vymezit, znegovat, vytěsnit je? nebo se vše schová pod jiná doba jiné móresy? Myslím, že to je skoro nejdůležitější téma, které mne právě zajímá. Žonglování s termíny jaké jste tu pane Schmidt předvedl, mne docela děsí: "stavba respektuje výšku hřebene střech, stavba respektuje charakter vnitrobloku, stavba respektuje měřítko". Vy byste jistě zaplnil mnoho papíru obhajobou čehokoli kdekoli. Myslím, že je třeba termíny a fakta ctít a ne je takto křivit. Tak se těšim na uvážlivé reakce na téma kulturní kontext, jestli vám všem to teda vůbec něco říká?
...A pak se řekne: "nový prvek v uliční frontě"... (7:- /)
Mám dojem, že úkolem architekta není vytvářet "prvky" - ale architekturu. Tady se sice architekt vyskotačil uvnitř domu, ale pro okolí neudělal a b s o l u t n ě nic!
...Porovnejte s tímto domem v Lower Grangegorman:
http://jdem.cz/g5bw7
...Tady bychom autora asi také nepodezírali z podbízivosti vůči "vkusu staromilců", ale oč větší radost si užijí chodci v Dublinu!...
...Už mě to vážně nebaví (7:- /)