Vitra Campus představuje novou stavbu Doshi Retreat
Oázu harmonie a klidu navrhl uznávaný indický architekt Balkrishna Doshi
Vitra Campus ve Weil am Rhein je známý svými ikonickými stavbami od světově uznávaných architektů. Nyní představuje nový projekt Doshi Retreat - unikátní kontemplativní prostor navržený architektem Balkrishnou Doshim, laureátem Pritzkerovy ceny, ve spolupráci se svou vnučkou Khushnu Panthaki Hoof a Sönkem Hoofem. Prostor čerpá z indické spirituality a Doshiho snových vizí. Architektura, zvuková kulisa a krajina se v prostoru prolínají a vytvářejí jedinečný smyslový i duchovní zážitek pro návštěvníky Vitra Campusu.
V posledních desetiletích prošel Vitra Campus mimořádnou proměnou. „Ačkoli areál zůstává průmyslovou lokalitou, stal se veřejným parkem, který každoročně přitahuje 400 000 návštěvníků. Lidé sem přicházejí obdivovat architekturu, prozkoumávat sbírky a výstavy Vitra Design Museum a užívat si zahrad, restaurací a obchodů. Přestože expanze areálu zpočátku zatížila přírodní prostředí, v posledních letech byla oblast znovu pojata jako biosféra – vysázely se zahrady a lesy, vznikly rybníky a snížila se plocha zpevněných povrchů,“ konstatuje emeritní předseda představenstva společnosti Vitra Rolf Fehlbaum.
S otevřením Doshi Retreat získává Vitra Campus archi- tektonický přírůstek, jehož funkce je zcela ojedinělá: nabízí útočiště před světem, místo klidu, samoty a usebrání.
Rolf Fehlbaum vzpomíná na návštěvu indického Chrámu Slunce v Modhera, která celý projekt inspirovala: „Ukázal jsem Balkrishnovi Doshimu fotku malé kaple, kterou jsem tam viděl, a zeptal jsem se ho, zda by byl ochoten navrhnout místo kontemplace pro náš kampus.“ Balkrishna Doshi tuto nabídku přijal a konečná podoba Doshi Retreat se zformovala skrze dialog mezi Doshim, jeho vnučkou Khushnu a jejím manželem Sönkem Hoofem. Společně utvářeli formu a prostorový rytmus stavby v souladu s okolní krajinou. Doshi Retreat je prvním projektem Balkrishny Doshiho dokončeným mimo Indii a zároveň posledním návrhem, na kterém pracoval před svou smrtí v roce 2023. V roce 2018 byla Doshimu udělena Pritzkerova Cena za architekturu.
Architektura Doshi Retreat spočívá v klikaté cestě, která vybízí k fyzickému i duchovnímu zkoumání. Návštěvník se po ní pohybuje pod úrovní okolní krajiny, podél stěn, které rezonují jemnými zvuky gongů a flétny, a tím napomáhají vnitřní reflexi. Khushnu Panthaki Hoof vysvětluje původní záměr: „Architektonické řešení se zrodilo z jednoho Doshiho snu, ve kterém viděl dvě propletené kobry. Tuto vizi, vycházející z jeho podvědomí, převedl do formy příběhu a navázal na ni skicami, obsahujícími i noty a mantry. Tento proces se dále vyvíjel a pro nás představoval výzvu k nastoupení cesty do neznáma.“
Zvuk hraje v Doshi Retreat klíčovou roli. Skrytý audiosystém uložený v konkávních prohlubních v zemi rozeznívá podél cest sekvenci gongů a keramických fléten. Jak se návštěvník blíží k centrální stavbě, zvuk se rozléhá kovovými stěnami a reaguje na pohyb těla. Tento smyslový zážitek kulminuje krátkým klenutým průchodem, který vede do kontemplační místnosti. Organicky zaoblený prostor obsahuje po obvodu nádrž na dešťovou vodu, dvě široké půlkruhové kamenné lavice a uprostřed gong. Střecha překrývá místnost jen částečně, čímž umožňuje pronikání světla, vzduchu a dešťové vody. Strop zdobí ručně tepaná mandala vyrobená v Indii, která jedinečným způsobem odráží světlo.
Konstrukce Doshi Retreat je vybudována z kovaného a tvarovaného ocelového materiálu XCarb®, inovativní nízkouhlíkové oceli s vysokým podílem recyklovaného šrotu, vyráběné výhradně s využitím obnovitelné energie. Ocel na projekt věnovala firma ArcelorMittal a její povrch skrze kontrolovanou korozi postupně získává jedinečnou patinu. Klenuté stěny vedou návštěvníka podél cesty plné neočekávaných zatáček a měnících se průhledů, čímž umocňují zážitek z objevování.
Doshi a jeho spolupracovníci vycházeli ze spirituální filozofie Kundalini, sanskrtského pojmu znamenajícího „hadí sílu“, odkazující na latentní energii u základny páteře. V jógových a tantrických tradicích je probuzení a stoupání této energie přes čakry klíčové pro duchovní transformaci. Centrální součástí zážitku je posvátný zvuk, který slouží jako katalyzátor rozšiřování vědomí. Prostor nemá konkrétní hudební stopu; architektura však umožňuje, aby zvuky v jeho geometrii rezonovaly a proměňovaly tak zážitek návštěvníka.
Khushnu Panthaki Hoof dodává: „Zvuk, který rezonuje naším tělem, ruší hranici mezi návštěvníkem a samotnou budovou. Stavba odráží zvuk zpět, čímž se cesta i samotná komora proměňují v rezonanční nástroje. V posledním desetiletí života se Doshi částečně odklonil od architektury k umění, ale u tohoto projektu se vrátil k dřívějšímu procesu navrhování – nejprve psal, poté nás vedl při tvarování designu. Základem projektu byl zážitek Rolfa Fehlbauma a jeho manželky Federicy Zanco z návštěvy malé indické svatyně u Chrámu Slunce v Gudžarátu. Následovaly Doshiho sny a záměry – texty, skici a vizuální materiály plné vrstev a dualit.“
Doshi Retreat nemá oficiální název; prostor se prezentuje svobodně – jako místo samoty a kontemplace, které podporuje vnímání skrytých sil a nabízí cestu, na níž se lze ztratit a hledat nový smysl.
V posledních desetiletích prošel Vitra Campus mimořádnou proměnou. „Ačkoli areál zůstává průmyslovou lokalitou, stal se veřejným parkem, který každoročně přitahuje 400 000 návštěvníků. Lidé sem přicházejí obdivovat architekturu, prozkoumávat sbírky a výstavy Vitra Design Museum a užívat si zahrad, restaurací a obchodů. Přestože expanze areálu zpočátku zatížila přírodní prostředí, v posledních letech byla oblast znovu pojata jako biosféra – vysázely se zahrady a lesy, vznikly rybníky a snížila se plocha zpevněných povrchů,“ konstatuje emeritní předseda představenstva společnosti Vitra Rolf Fehlbaum.
S otevřením Doshi Retreat získává Vitra Campus archi- tektonický přírůstek, jehož funkce je zcela ojedinělá: nabízí útočiště před světem, místo klidu, samoty a usebrání.
Rolf Fehlbaum vzpomíná na návštěvu indického Chrámu Slunce v Modhera, která celý projekt inspirovala: „Ukázal jsem Balkrishnovi Doshimu fotku malé kaple, kterou jsem tam viděl, a zeptal jsem se ho, zda by byl ochoten navrhnout místo kontemplace pro náš kampus.“ Balkrishna Doshi tuto nabídku přijal a konečná podoba Doshi Retreat se zformovala skrze dialog mezi Doshim, jeho vnučkou Khushnu a jejím manželem Sönkem Hoofem. Společně utvářeli formu a prostorový rytmus stavby v souladu s okolní krajinou. Doshi Retreat je prvním projektem Balkrishny Doshiho dokončeným mimo Indii a zároveň posledním návrhem, na kterém pracoval před svou smrtí v roce 2023. V roce 2018 byla Doshimu udělena Pritzkerova Cena za architekturu.
Architektura Doshi Retreat spočívá v klikaté cestě, která vybízí k fyzickému i duchovnímu zkoumání. Návštěvník se po ní pohybuje pod úrovní okolní krajiny, podél stěn, které rezonují jemnými zvuky gongů a flétny, a tím napomáhají vnitřní reflexi. Khushnu Panthaki Hoof vysvětluje původní záměr: „Architektonické řešení se zrodilo z jednoho Doshiho snu, ve kterém viděl dvě propletené kobry. Tuto vizi, vycházející z jeho podvědomí, převedl do formy příběhu a navázal na ni skicami, obsahujícími i noty a mantry. Tento proces se dále vyvíjel a pro nás představoval výzvu k nastoupení cesty do neznáma.“
Zvuk hraje v Doshi Retreat klíčovou roli. Skrytý audiosystém uložený v konkávních prohlubních v zemi rozeznívá podél cest sekvenci gongů a keramických fléten. Jak se návštěvník blíží k centrální stavbě, zvuk se rozléhá kovovými stěnami a reaguje na pohyb těla. Tento smyslový zážitek kulminuje krátkým klenutým průchodem, který vede do kontemplační místnosti. Organicky zaoblený prostor obsahuje po obvodu nádrž na dešťovou vodu, dvě široké půlkruhové kamenné lavice a uprostřed gong. Střecha překrývá místnost jen částečně, čímž umožňuje pronikání světla, vzduchu a dešťové vody. Strop zdobí ručně tepaná mandala vyrobená v Indii, která jedinečným způsobem odráží světlo.
Konstrukce Doshi Retreat je vybudována z kovaného a tvarovaného ocelového materiálu XCarb®, inovativní nízkouhlíkové oceli s vysokým podílem recyklovaného šrotu, vyráběné výhradně s využitím obnovitelné energie. Ocel na projekt věnovala firma ArcelorMittal a její povrch skrze kontrolovanou korozi postupně získává jedinečnou patinu. Klenuté stěny vedou návštěvníka podél cesty plné neočekávaných zatáček a měnících se průhledů, čímž umocňují zážitek z objevování.
Doshi a jeho spolupracovníci vycházeli ze spirituální filozofie Kundalini, sanskrtského pojmu znamenajícího „hadí sílu“, odkazující na latentní energii u základny páteře. V jógových a tantrických tradicích je probuzení a stoupání této energie přes čakry klíčové pro duchovní transformaci. Centrální součástí zážitku je posvátný zvuk, který slouží jako katalyzátor rozšiřování vědomí. Prostor nemá konkrétní hudební stopu; architektura však umožňuje, aby zvuky v jeho geometrii rezonovaly a proměňovaly tak zážitek návštěvníka.
Khushnu Panthaki Hoof dodává: „Zvuk, který rezonuje naším tělem, ruší hranici mezi návštěvníkem a samotnou budovou. Stavba odráží zvuk zpět, čímž se cesta i samotná komora proměňují v rezonanční nástroje. V posledním desetiletí života se Doshi částečně odklonil od architektury k umění, ale u tohoto projektu se vrátil k dřívějšímu procesu navrhování – nejprve psal, poté nás vedl při tvarování designu. Základem projektu byl zážitek Rolfa Fehlbauma a jeho manželky Federicy Zanco z návštěvy malé indické svatyně u Chrámu Slunce v Gudžarátu. Následovaly Doshiho sny a záměry – texty, skici a vizuální materiály plné vrstev a dualit.“
Doshi Retreat nemá oficiální název; prostor se prezentuje svobodně – jako místo samoty a kontemplace, které podporuje vnímání skrytých sil a nabízí cestu, na níž se lze ztratit a hledat nový smysl.
0 komentářů
přidat komentář
