Co je architektura

Při nedávné diskusní strkanici na stránkách archiwebu, nebyli architekti schopni uspokojivě vysvětlit, co to je architektura.
Nemám jim to za zlé a možná je to i dobré znamení, že to nedokázali. Mají schopnost vidět a vůbec vnímat něco, co většina okolí nemůže, ale protože se s touto schopností vysoce pravděpodobně už narodili, tak neví, jaké to je ji nemít. Tak jako člověk, který žije s hudebním sluchem si těžko představí, jak vnímat svět bez něj. Naopak ten, kdo jím nevládne, musí učinit lecjaký trapný pokus a potom projevit hodně pokory, aby se dokázal z hudby těšit a přitom se smířil s tím, že ji asi nikdy nebude moci sám plnohodnotně provozovat.
Může si kdo chce přečíst co chce, může rozumět stavění domů, může umět Autocad i Archicad, dokonce může i "hezky" kreslit, ale nic to nezmění na tom, že architektura prostě je. Architektura je prostorová tvorba, tvorba jejíž výsledek je v prostoru, nikoliv ve tvaru jako v sochařství a nikoliv ve zvuku jako třeba v hudbě či v jazyce jako v literatuře.
Na to, aby ji kdokoli mohl provozovat, musí být sice především tvůrčí, ale také musí mít prostorovou představivost a tu, jak jsem se kdysi dočetl v nějakém populárně-vědeckém magazínu, má jen velmi malé procento populace (kamarád psycholog říkal, že by mohlo jít asi o 5%).
Tedy prostory které vznikly tvorbou jsou architekturou. Prostory (ne místnosti, pokojíky, kuchyně) a vytvořeny (ne postaveny, naskládány k sobě, okopírovány). Proto architektura nemůže být a nikdy není stejná jako kdykoli dřív. Může se nám líbit víc nebo míň, těšit nás nebo dráždit i rozčilovat, inspirovat, ale je to vždy architektura.
Znám mnoho lidí, co nikdy nečtou beletrii nebo nechodí na koncerty, a přesto kvůli nim není zavedena cenzura či vyřazena hudba z veřejnoprávního rozhlasu.. Pokud je pro někoho veškerá (nebo jen česká?) architektura k nepřežití ať využívá jejího komfortu stavebního a nabízený zážitek z prostoru snadno pomine, konečně stejně je z veškeré výstavby její podíl tak malý, že snad nestojí ani za řeč (že by okolo 5%?).
Kdysi jsem se chtěl dozvědět co znamená slovo "moderní", ale nic uspokojivého jsem nezjistil, nebo to nepochopil, na což mám právo, neboť jsem jen architekt.
Co však znamená "moderní" v architektuře už tolik obtížné není. Zhruba od konce 19. století proporce konstrukcí, jimiž jsou budovány prostory, naprosto zásadně zeštíhlely vůči rozměrům prostor, které vymezují. Ten rozdíl je tak obrovský, že je nesrovnatelný se změnou proporcí konstrukcí mezi jakýmikoliv známými historickými epochami. Architekti, kteří se snaží využít tuto skutečnost při tvorbě prostor, navrhují moderní (a pro mě za mě třeba i neomoderní) architekturu. Ti kteří tuto stále vlastně ještě novinku bezdůvodně obalují starými známými donekonečna opakovanými slupkami a při tom je rozkrajují na pokojíky a kuchyně, ti snad ani nemohou být architekty.
Vždycky mě znovu překvapí, kolik odpůrců se obvykle najde při stavbě objektu "moderního" střihu, ať je jejím autorem kdokoliv a jde třeba jen o rodinný dům. Ať jsou jejich výhrady z počátku jakékoli, vždy nakonec skončí u vzhledu budovy. Ještě jsem nezažil sešikované modernisty (pardon milovníky moderní architektury), aby protestovali proti staromilské sračce. Možná, že kdysi byli i v Čechách, ale dnes jsme menšinou. Popravdě zemí, kde bychom byli ve většině není mnoho, ale jsou takové.
Možná už bylo dost vysvětlování a snahy zavděčit se a je načase si zostra říct o svá práva menšiny. Je to sice "only architecture, but I like it".