Takamasa Yosizaka

Takamasa Yosizaka byl prezidentem Institutu japonských architektů, autorem japonského pavilonu v areálu benátského Giardini a horlivým horolezcem. Zároveň přeložil řadu Le Corbusierových teoretických publikací do japonštiny.
Narodil se jako prvorozený syn v rodině vysokého japonského úředníka. V roce se 1921 se otec s rodinou přestěhoval do Ženevy, kde pracoval pro japonskou vládu v Mezinárodní organizaci práce. V roce 1923 se vrátili do Tokia. Takamasa Yosizaka začal studovat architekturu na tokijské univerzitě Waseda v 1938 a promoval v roce 1943 krátce před odchodem do armády. Po návratu z války si v tokijské čtvrti Shinjuku na místě vyhořelého obydlí rodičů postavil vlastní dům.
V roce 1950 získal od francouzské vlády stipendium, aby mohl dva roky pracovat v pařížském ateliéru Le Corbusiera, kde se podílel na projektech do Francie a Indie. Po svém návratu do Japonska nadále spolupracoval s Le Corbusierem na Národním muzeu západního umění. V roce 1959 se stal profesorem univerzitě Waseda a v roce 1964 si založil vlastní praxi Atelier U, z níž v roce 1971 vzešla úspěšná trojice architektů Hiroyasu Higuchi, Reiko Tomita a Koichi Otake (Atelier Zo).