Bytový dům Komenského
Ulice Komenského na okraji historického jádra Lysé nad Labem přímo navazuje na areál zámku. Zástavbu zde tvoří mix měšťanských domů, školy a drobnějších staveb různého stáří. Bytový dům vznikl na místě poslední proluky v uliční frontě, na protáhlém pozemku vymezeném historickou zámeckou zdí a parkem Komenského se vzrostlými stromy. Návrh reaguje na odlišný charakter obou stran pozemku: uliční fasáda dotváří veřejný prostor a navazuje na měřítko okolní zástavby, zatímco zahradní fasáda se otevírá do zeleně zámeckého parku. Z vyšších podlaží a podkroví se nabízejí výhledy do parku i k siluetě zámku.
Koncept domu vychází z tradiční typologie blokové zástavby: uzavřené průčelí do ulice, otevřenější fasáda do zahrady. Obě strany jsou sjednoceny lícovým cihelným obkladem v krémové barvě. Světlá cihla, která v historickém prostředí nese stopu tradiční stavební kultury. Na uliční fasádě jsou okna menší, obdélníková, pravidelně rozmístěná; dřevěné rámy jsou lazurovány do zlatavé okrové barvy, překlady a špalety jsou provedeny v antracitu. Toto barevné řešení se rytmicky opakuje po celé délce fasády a dodává domu čitelný charakter, aniž by narušovalo historický kontext. Zahradní fasáda je naopak otevřenější: větší prosklené plochy, francouzská okna s kovaným zábradlím a přímý přístup na balkony přibližují dvanáct bytů zeleni zámeckého parku.
Dům má tři nadzemní podlaží; třetí je řešeno jako obytné podkroví. Nosné zděné stěny tvoří páteř dispozice a přirozeně vymezují jednotlivé bytové jednotky podél delší osy pozemku. Střecha je sedlová s tmavou krytinou; podkrovní podlaží s řadou střešních oken orientovaných do parku. Tato okna, vsazená do šikmé roviny střechy, vytvářejí v interiéru podkrovních bytů výrazné světelné šachty. Prizmoidní tvar ostění rámuje výhled do korun stromů způsobem, kterého by bylo jinými prostředky jen těžko dosáhnout. Podlahy ze světlého dubu a neutrální tónování stěn ponechávají světlo jako hlavní prostorový prvek.
Sokl domu na uliční straně je vyzděn z lomového kamene, který vědomě odkazuje na charakter zámecké zdi. Tato zeď, bílená, s cihlovou korunní římsou, přechází z jedné strany přímo pod balkony zahradní fasády a vizuálně propojuje novostavbu s historickou vrstvou místa. Zeď tak vstupuje do kompozice jako součást soklu zahrady a vytyčuje výškovou hranici, pod níž se park otevírá a nad níž začínají byty.
Přes kompaktnost parcely se podařilo zachovat stávající vzrostlé stromy na obou kratších stranách pozemku. Jsou viditelné z ulice i ze zahrady a spoluurčují výsledný charakter stavby.
Koncept domu vychází z tradiční typologie blokové zástavby: uzavřené průčelí do ulice, otevřenější fasáda do zahrady. Obě strany jsou sjednoceny lícovým cihelným obkladem v krémové barvě. Světlá cihla, která v historickém prostředí nese stopu tradiční stavební kultury. Na uliční fasádě jsou okna menší, obdélníková, pravidelně rozmístěná; dřevěné rámy jsou lazurovány do zlatavé okrové barvy, překlady a špalety jsou provedeny v antracitu. Toto barevné řešení se rytmicky opakuje po celé délce fasády a dodává domu čitelný charakter, aniž by narušovalo historický kontext. Zahradní fasáda je naopak otevřenější: větší prosklené plochy, francouzská okna s kovaným zábradlím a přímý přístup na balkony přibližují dvanáct bytů zeleni zámeckého parku.
Dům má tři nadzemní podlaží; třetí je řešeno jako obytné podkroví. Nosné zděné stěny tvoří páteř dispozice a přirozeně vymezují jednotlivé bytové jednotky podél delší osy pozemku. Střecha je sedlová s tmavou krytinou; podkrovní podlaží s řadou střešních oken orientovaných do parku. Tato okna, vsazená do šikmé roviny střechy, vytvářejí v interiéru podkrovních bytů výrazné světelné šachty. Prizmoidní tvar ostění rámuje výhled do korun stromů způsobem, kterého by bylo jinými prostředky jen těžko dosáhnout. Podlahy ze světlého dubu a neutrální tónování stěn ponechávají světlo jako hlavní prostorový prvek.
Sokl domu na uliční straně je vyzděn z lomového kamene, který vědomě odkazuje na charakter zámecké zdi. Tato zeď, bílená, s cihlovou korunní římsou, přechází z jedné strany přímo pod balkony zahradní fasády a vizuálně propojuje novostavbu s historickou vrstvou místa. Zeď tak vstupuje do kompozice jako součást soklu zahrady a vytyčuje výškovou hranici, pod níž se park otevírá a nad níž začínají byty.
Přes kompaktnost parcely se podařilo zachovat stávající vzrostlé stromy na obou kratších stranách pozemku. Jsou viditelné z ulice i ze zahrady a spoluurčují výsledný charakter stavby.
Autorská zpráva
0 komentářů
přidat komentář
