Cava Arcari

Cava Arcari je dnes již nepoužívaný podzemní lom, kde se těžil vápenec, italsky nazývaný La Pietra di Vicenza, který bychom mohli česky nazvat Vicenzský vápenec. Je to světle béžový sedimentární kámen, ve kterém jsou často viditelné fosilní skořápky, oxidy a jiné vápenaté úlomky. Vznikl zhroucením korálového útesu asi před 30 miliony lety a usazením na dně teplého tropického moře. Díky jeho složení působí příjemně a je výborně opracovatelný.

Kámen se začal těžit již v době před antickým Římem, ale systematicky se uplatňoval ve stavitelství až od šestnáctého století, kdy jej Andrea Palladio používal na své stavby například Teatro Olimpico nebo vilu Rotondu a uvedl jeho podrobný popis ve Čtyřech knihách o architektuře i s příkladem plánu kamenolomu.

Jak již název kamene napovídá, jedná se o lokalitu blízko Vicenzy, konkrétně jižně položený kopcovitý útvar pohoří Berici, kde se nachází více vápencových lomů, některé využívané i dnes. Tvar vnitřního prostoru lomu, vychází ze způsobu těžby a spočívá ve vytváření místností a pilířů. Nejprve se razí hlavní tunel a potom v kolmém směru podružné tunely. Velikost pilířů se dimenzuje na únosnost vrchní vrstvy zeminy. Těžba se prováděla až do 50. let minulého století ručně, kdy se kolem bloku vykopal kanál stejně široký a hluboký jako paže lamače, zatloukáním klínů se blok oddělil a pomocí pák a klád sunul po zemi. Později se k těžbě používala mechanizace, kterou bylo možné vytvářet větší a pravidelné tunely osm krát osm metrů. Rozdíly ve způsobu těžby jsou na povrchových plochách lomu zřetelně viditelné.

Místní společnost na zpracování kamene Laboratorio Morseletto, která využívala lom Cava Arcari příležitostně na různé společenské a kulturní akce v jeho přirozeném neformálním stavu, požádala britského architekta Davida Chipperfielda, se kterým dlouhodobě spolupracuje, aby jeho prostředí upravil více formálnějším směrem, blížícím se kulturnímu a společenskému sálu.
Jak sám architekt říká, prostory podobné katedrále mající nespornou architektonickou kvalitu. Úkol nebyl srovnatelný s žádnou jinou běžnou zakázkou a ležel i mimo obvyklou stavební typologii.

Architektonická intervence byla realizována v roce 2018, u příležitosti výstavy Davida Chipperfielda „Architects Works 2018“ v Basilice Palladiana ve Vicenze, kde byl prezentován asi 1,5 metru velký model vnitřního prostoru lomu, charakteristicky vyřezaný ze světle béžových polystyrenových desek. První akcí při slavnostním otevření lomu byl koncert minimalistického skladatele a pianisty Michaela Nymana.

Naše dvoučlenná výprava na tuto výstavu, se náhodou uskutečnila ve stejný den, kdy byl upravený lom výjimečně otevřen k prohlídce veřejnosti. Cava Arcari leží přibližně 15 kilometrů cesty na jih z centra Vicenzy, uprostřed kopcovitého terénu Berici, mezi obcí Zovencedo a osadou Santiella. Štěrková cesta končí asi v polovině úpatí kopce u vstupu do lomu, který tvoří několik velkých obdélníkových otvorů, jimiž do přední části proniká slunce. Prvním vstupním prostorem je velký sál, nepravidelně podepřený monumentálními pilíři s různou tloušťkou a tvarem a stropem z nízkých stupňů, který se svažuje mírně dozadu do hloubky lomu. Pilíře zde mají největší rozestupy. Z této vstupní haly, do masivu skály vybíhají na všechny strany vylámané čtvercové tunely, které jsou zatopené nízkou hladinou vody. Na tmavé hladině se zrcadlí masivní otesané pilíře a odraz znásobuje jejich výšku a výšku jeskyně. Uprostřed tohoto sálu je postavena nová vyvýšená plošina, která je přístupná z přední strany a bočních menšími schodišti a užšími rampami a na delší zadní straně, směrem do nitra lomu se svažuje schodištěm na celou šířku do vodorovné plochy, která končí na rozhraní suché a zatopené části. Zvýšená plošina umožňuje návštěvníkovi vidět prostor lomu z nadhledu, do větší dálky, pohled ze širokého schodiště na nábřežní plochu a scenérii zatopeného lomu vytváří pozadí pro představením a je působivé samo o sobě. Celá vestavba je z přesně řezaných kvádrů Vicenzského vápence, doplněná několika dlouhými dřevěnými kvádry lavic. Celý přední sál je osvětlen denním světlem, které v tunelech mizí. Pro večerní představení jsou do stropu zakotveny ocelové tyče s háky, na které se věší světla s vlastním zdrojem. Světly za pilíři jsou nasvíceny i zatopené tunely v pozadí.

Při návštěvě se nabízejí asociace se scénou jeviště a jeho ubíhajících ulic v Teatro Olimpico, které je ze stejného materiálu nebo s prostory a uspořádáním Zumthorových lázní ve Valsu, o kterých Kenneth Frampton napsal, že působí, jakoby by byly vytesané ve skále, z jednoho kusu kamene.

Informace o lomu a kameni jsou ze zprávy a webu Laboratorio Morseletto a o návrhu z autorského textu Davida Chipperfielda.