Evangelický pamětní kostel císaře Fridricha
Ev. Kaiser-Friedrich-Gedächtniskirche
Na přelomu 20. a 30. let minulého století proběhlo v různých koutech Evropy několik výstav zaměřených na soudobé bydlení. Vzorová sídliště obklopená zelení vznikala většinou na předměstí. Hlavním cílem bylo zpopularizovat tehdy nastupující funkcionalismus (mezinárodní styl) a zvýšit standard (denní osvětlení a hygienické zázemí). První z funkcionalistických sídlišť byl stuttgartský Weissenhof (1927) a brzy následovala WuWA (1929). Ani tehdejší Československo nezůstalo stranou, kde vznikla brněnská Kolonie Nový dům (1928) a pražská Osada Baba (1933). Tyto soubory se však v duchu Athénské charty (1933) zabývaly primárně bydlením a (až na několik výjimek) nenabízely žádné jiné funkce.
Stejnou otázku si po druhé světové válce položili architekti a politici v poničeném a rozděleném Berlíně. Rozbouraná metropole byla na druhou stranu příležitostí, nabídnout jiný způsob životního stylu než v pravidelné blokové zástavbě. Tyto otázky měla zodpovědět výstava IBA 57 (Mezinárodní stavební výstava) na severozápadním okraji městského parku Tiergarten. V roce 1953 se uskutečnila mezinárodní urbanistická soutěž, v níž zvítězil návrh Gerharda Jobsta a Willyho Kreuera. Do celého projektu bylo nakonec za pojeno 53 architektů ze třinácti zemí včetně Le Corbusiera v duchu jehož představ “zářícího města v zeleni“ probíhala rekordně rychlá přestavba zničené čtvrti Hansaviertel. Sídliště vzniklo ještě před postavením Berlínské zdi, přestože město bylo rozděleno již od konce 2. světové války. Rozvolněný projekt předjímal otázky kvalitního života ve zmenšujícím se města s pevně danými hranicemi.
Ačkoli bydlení stále představovalo hlavní náplň sídliště Hansaviertel (široké spektrum od atriových rodinných domů po bydlení ve výškových budovách), tak autoři urbanistického návrhu nezapomněli ani na komerci, kulturu i duchovní stránku. V nově koncipované čtvrti vznikly dvě farnosti: katolický kostel sv. Oskara a evangelický pamětní kostel císaře Fridricha. Autorem druhého zmiňovaného kostela byl Ludwig Lemmer, jehož návrh se nachází na stejném místě, kde původně stál novogotický kostel z konce 19. století od Johannese Vollmera. Evangelický kostel byl pojmenován na památku německého císaře a pruského krále Fridricha III. Stavbu prvního kostela inicioval a podpořil jeho syn a nástupník trůnu Vilém II. Pruský. Historizující kostel byl během 2. sv. války částečně zničen podobně jako 90 procent celé Hansaviertel. V letech 1953-54 byly strženy zbytky věže a ohořelých zdí, aby se uvolnilo místo pro novou budovu. Modernistický kostel se nachází na severním okraji parku Tiergarten a současně na jižním konci historické severojižní osy, kterou lze stále číst i v moderním urbanistickém plánu.
Z důvodu špatného podloží musel Ludwig Lemmer přistoupit k řadě kompromisů. Původně měla zvonice stát volně vedle kostelní lodi. Vysoké náklady nepokryly ani štědré dary z celého Německa a zahraničí. Některé prvky výzdoby se nakonec nepodařilo realizovat: např. sedmimetrový hliníkový kříž na průčelí kostela. Lemmerův návrh tvoří jednoduchá jednolodní hala s boční kaplí na západní straně. Vnitřní dvůr spojuje kostel s farou a komunitním centrem na východní straně. 68 m vysokou otevřenou věž ze čtyř železobetonových sloupů po obvodu a jedním centrálním doplňuje osm tenčích ocelovými sloupů opláštěných hliníkem. Ve výškách 32, 44 a 51 m jsou vybetonovány plošiny. Na vrcholu věže je umístěn desetimetrový kříž. Ke spodní plošině vede točité schodiště.
Severně orientované průčelí je vertikálně rozděleno osmi pilastry na sedm úzkých polí s trojicí centrálních vstupů a vitrážovým oknem vysoko nad hlavním vchodem. Vstupní prostor je před nepřízní počasí chráněný předsazenou zalamovanou střechou. Za hliníkovými dveřmi se nachází vstupní hala, kde je vpravo schodiště vedoucí na galerii a prosklené dveře do hlavního sálu s kapacitou 230 sedících osob. Výška stropu v hlavní lodi stoupá z devíti na jedenáct metrů v zadní části. Převýšení prostoru přitahuje pozornost k presbytáři, kde se kromě oltáře nachází kazatelna, křtitelnice a pulpit. Sakristie je v jihozápadní části.
Denní osvětlení do kostelní lodi přichází z východní strany vitrážovým oknem o rozměrech 10x12m a - při otevřené posuvné dřevěné stěně pod horní galerií - také z velkého okna v západní boční kapli. Zadní stěna presbytáře je sice uzavřená, ale světlo na ni dopadá z vertikálního okna ve východní apsidě. Autory abstraktní nástěnné mozaiky je Luwig Lemmer se sochařem Hansem Wagnerem, kteří barevnou kompozici umocnili vkládáním plátkového zlata. Nad kazatelnou vytvořil basilejský malíř Hans Stocker kruhovou mozaiku Krista a nad galerií je podle návrhu malíře Charlese Crodela v mozaice vyobrazena postava Jana Křtitele. Nad galerií se dále nachází tři kulatá vitrážová okna a další kruhové okno se nachází nad hlavním vstupem, která ztvárnil malíř Ludwig Peter Kowalski. Nejen vitrážová okna, ale interiér kostela se celkové na svoji dobu vyznačuje bohatou výzdobou, což kontrastuje se strohým betonovým pláštěm.
Vybavení kostela je výsledkem dobročinných sbírek široké obce věřících. Důležité také byly individuální dary od jednotlivců a institucí: oltář od kancléře Konrada Adenauera, oltářní bible od prezidenta Theodora Heusse, oltářní krucifix od Ludvíka Ferdinanda Pruského a jeho manželky Kiry, pulpit od nakladatele Axela Springera, kazatelna od spolkové země Dolní Sasko, varhany (varhanář Karl Schuke) od Berlínské loterijní společnosti, hliníkové vstupní dveře (sochař Gerhard Marcks) od města Bonnu a společnosti Bayer a kříž na věži věnovala Německá spolková vláda.
Stejnou otázku si po druhé světové válce položili architekti a politici v poničeném a rozděleném Berlíně. Rozbouraná metropole byla na druhou stranu příležitostí, nabídnout jiný způsob životního stylu než v pravidelné blokové zástavbě. Tyto otázky měla zodpovědět výstava IBA 57 (Mezinárodní stavební výstava) na severozápadním okraji městského parku Tiergarten. V roce 1953 se uskutečnila mezinárodní urbanistická soutěž, v níž zvítězil návrh Gerharda Jobsta a Willyho Kreuera. Do celého projektu bylo nakonec za pojeno 53 architektů ze třinácti zemí včetně Le Corbusiera v duchu jehož představ “zářícího města v zeleni“ probíhala rekordně rychlá přestavba zničené čtvrti Hansaviertel. Sídliště vzniklo ještě před postavením Berlínské zdi, přestože město bylo rozděleno již od konce 2. světové války. Rozvolněný projekt předjímal otázky kvalitního života ve zmenšujícím se města s pevně danými hranicemi.
Ačkoli bydlení stále představovalo hlavní náplň sídliště Hansaviertel (široké spektrum od atriových rodinných domů po bydlení ve výškových budovách), tak autoři urbanistického návrhu nezapomněli ani na komerci, kulturu i duchovní stránku. V nově koncipované čtvrti vznikly dvě farnosti: katolický kostel sv. Oskara a evangelický pamětní kostel císaře Fridricha. Autorem druhého zmiňovaného kostela byl Ludwig Lemmer, jehož návrh se nachází na stejném místě, kde původně stál novogotický kostel z konce 19. století od Johannese Vollmera. Evangelický kostel byl pojmenován na památku německého císaře a pruského krále Fridricha III. Stavbu prvního kostela inicioval a podpořil jeho syn a nástupník trůnu Vilém II. Pruský. Historizující kostel byl během 2. sv. války částečně zničen podobně jako 90 procent celé Hansaviertel. V letech 1953-54 byly strženy zbytky věže a ohořelých zdí, aby se uvolnilo místo pro novou budovu. Modernistický kostel se nachází na severním okraji parku Tiergarten a současně na jižním konci historické severojižní osy, kterou lze stále číst i v moderním urbanistickém plánu.
Z důvodu špatného podloží musel Ludwig Lemmer přistoupit k řadě kompromisů. Původně měla zvonice stát volně vedle kostelní lodi. Vysoké náklady nepokryly ani štědré dary z celého Německa a zahraničí. Některé prvky výzdoby se nakonec nepodařilo realizovat: např. sedmimetrový hliníkový kříž na průčelí kostela. Lemmerův návrh tvoří jednoduchá jednolodní hala s boční kaplí na západní straně. Vnitřní dvůr spojuje kostel s farou a komunitním centrem na východní straně. 68 m vysokou otevřenou věž ze čtyř železobetonových sloupů po obvodu a jedním centrálním doplňuje osm tenčích ocelovými sloupů opláštěných hliníkem. Ve výškách 32, 44 a 51 m jsou vybetonovány plošiny. Na vrcholu věže je umístěn desetimetrový kříž. Ke spodní plošině vede točité schodiště.
Severně orientované průčelí je vertikálně rozděleno osmi pilastry na sedm úzkých polí s trojicí centrálních vstupů a vitrážovým oknem vysoko nad hlavním vchodem. Vstupní prostor je před nepřízní počasí chráněný předsazenou zalamovanou střechou. Za hliníkovými dveřmi se nachází vstupní hala, kde je vpravo schodiště vedoucí na galerii a prosklené dveře do hlavního sálu s kapacitou 230 sedících osob. Výška stropu v hlavní lodi stoupá z devíti na jedenáct metrů v zadní části. Převýšení prostoru přitahuje pozornost k presbytáři, kde se kromě oltáře nachází kazatelna, křtitelnice a pulpit. Sakristie je v jihozápadní části.
Denní osvětlení do kostelní lodi přichází z východní strany vitrážovým oknem o rozměrech 10x12m a - při otevřené posuvné dřevěné stěně pod horní galerií - také z velkého okna v západní boční kapli. Zadní stěna presbytáře je sice uzavřená, ale světlo na ni dopadá z vertikálního okna ve východní apsidě. Autory abstraktní nástěnné mozaiky je Luwig Lemmer se sochařem Hansem Wagnerem, kteří barevnou kompozici umocnili vkládáním plátkového zlata. Nad kazatelnou vytvořil basilejský malíř Hans Stocker kruhovou mozaiku Krista a nad galerií je podle návrhu malíře Charlese Crodela v mozaice vyobrazena postava Jana Křtitele. Nad galerií se dále nachází tři kulatá vitrážová okna a další kruhové okno se nachází nad hlavním vstupem, která ztvárnil malíř Ludwig Peter Kowalski. Nejen vitrážová okna, ale interiér kostela se celkové na svoji dobu vyznačuje bohatou výzdobou, což kontrastuje se strohým betonovým pláštěm.
Vybavení kostela je výsledkem dobročinných sbírek široké obce věřících. Důležité také byly individuální dary od jednotlivců a institucí: oltář od kancléře Konrada Adenauera, oltářní bible od prezidenta Theodora Heusse, oltářní krucifix od Ludvíka Ferdinanda Pruského a jeho manželky Kiry, pulpit od nakladatele Axela Springera, kazatelna od spolkové země Dolní Sasko, varhany (varhanář Karl Schuke) od Berlínské loterijní společnosti, hliníkové vstupní dveře (sochař Gerhard Marcks) od města Bonnu a společnosti Bayer a kříž na věži věnovala Německá spolková vláda.
0 komentářů
přidat komentář
