Mezi nebem a zemí

S rodnou hroudou mě pojí silné kořeny. Hrob na místním hřbitově sloužil rodině již několik generací. Dědil se společně s rodinným gruntem po dcerách, až k rodů Tesařů, kdy se na grunt přiženil můj dědeček. To již hrobu více jak 100 let dominovala socha. Hrob se udržoval, zdobil vegetací, doplňoval kamennými prvky. Zub času si však postupně vyžádal razantnější zásah a opravu a očištění od nánosů.

Svatý Josef, vytesaný do sněhově bílého kararského mramoru, stráží a oroduje za věřící křesťanské zemřelé. Podle naší víry jsou v hrobě pouze tělesné pozůstatky a duše, jak věříme, je v království nebeském. A právě napětí – rozhraní mezi nebem a zemí – znázorňuje levitují podstavec ze zemitého, černého kamene Nero Zimbabwe. Splývá k zemi, odhaluje krásu a čistotu sochy v podobě svatého Josefa. Zatímco Josef je zachycen, jak vhlíží k nebi, černý podstavec se zastavil těsně nad zemí. Jak praví kniha Genesis (3-19): „Prach jsi a v prach se navrátíš.“ Jak píše Matouš v evangeliu: „ …, neboť jejich je království nebeské.“