Rekonstrukce Slunečních lázní v Luhačovicích

Obnova areálu z let 1902-10, jehož původní funkce (vodoléčebné, slatinné a sirné procedury) převzaly modernější lázeňské objekty. Areál je nově využit pro volný čas lázeňských hostů.
Jádrem je Vodoléčebný ústav od architekta Dušana Jurkoviče, zbavený mladších změn a přístaveb, uvedený do podoby z roku 1902 jako muzeum věnované léčivým silám přírody a dvěma osobnostem luhčovických lázní: Leoši Janáčkovi a Dušanu Jurkovičovi.
Jižní stranu areálu tvoří Jurkovičovy Říční a sluneční lázně, severní stranu pak dva objekty z r. 1909 od dalších architektů: lázeňská kotelna s prádelnou, nyní upravená na vstupní objekt muzea, a Slatinné lázně, nově změněné na skleník pro zimování rostlin z lázeňského parku a letní společenská setkání.
Celý areál je bezbariérově zpřístupněn a parkově upraven.
Objekt vodoléčby je kompletně památkově obnoven a doplněn podzemní přístavbou zázemí. Zachovány zůstaly původní konstrukce z kamene a pálených i nepálených cihel, i Jurkovičova hrázděná nástavba z modřínového dřeva, která prošla náročnou renovací. Očištěny a injektovány byly původní omítky, zdivo podřezáno. V interiéru jsou přiznány relikty staršího mlýna z r. 1710 a obnoveny ochlazovací bazénky. Podle několika původních oken, dveří a dobových fotografií jsou doplněny repliky všech výplní, kompletně restaurován je prostor Odpočívárny a byt v patře.
Venkovní bazén je změněn na průchozí vodní biotop kvůli zákazu hygieniků koupat se zde v říční vodě.
Vstupní objekt má novou dispozici, původní vnitřní konstrukce byly již dříve odstraněny. Podzemní propojení s objektem Vodoléčby je vyhloubeno do podloží pod objektem a provedeno technologií bílé vany.
Skleník vznikl odstraněním vnitřních, většinou již nepůvodních konstrukcí objektu Slatinných lázní, kvůli jejich technickému stavu.