Seagram Building
„Během stavby mrakodrapy odhalují svoji smělou konstrukci. Jen tehdy působí jejich rozměrná ocelová síť impozantně. Když jsou pak umístěny obvodové stěny, je konstrukční systém, který je základem všech uměleckých návrhů, ukryt za zmatkem nesmyslných a banálních forem... Místo toho, abychom se pokoušeli řešit staré problémy těmito starými formami, měli bychom z podstaty nových problémů vytvářet nové formy. Nové konstrukční zásady můžeme nejzřetelněji vidět, když namísto obvodových stěn použijeme sklo, což je dnes u skeletových staveb uskutečnitelné, neboť jejich vnější stěny nenesou žádnou váhu. Použití skla vyžaduje nová řešení.“ L.M.v.d.R.
Seagram Building představuje symbolické vítězství Miesova funkcionalistického stylu v Americe. Na stavbě hlavního sídla kanadské společnosti Josph E. Seagram's & Sons obchodující s lihovinami se podíleli také Philip Johnson a newyorská kancelář Kahn & Jacobs. Velký podíl na realizaci měla také dcera ředitele Seagram Phyllis Lambert, která Miese předvídavě oslovila a celý projekt vedla.
Racionální Seagram Building společně s nedalekým Lever House nadefinovali podobu mrakodrapů na mnoho dalších let. Funkcionalistické myšlenky vyučované na chicagské IIT měly na utváření poválečné Ameriky výrazný vliv. V tomto druhu architektury našly zalíbení také nadnárodní společnosti, které si v tomto duchu nechaly v hojně míře budovat svoje sídla. Až s příchodem postmoderny se nastupující generace architektů (a Philip Johnson) odvážila porušit zažitou formuli skleněného boxu rozčleněného pravidelným rastrem oken.
Seagram Building a několika dalších staveb z tohoto období jsou splněním Miesova snu o skleněném mrakodrapu (zobrazeného v soutěžních projektech na počátku 20. let minulého století), na jehož realizaci si musel počkat dlouhých třicet let. Rem Koolhaas ve svém textu Globalization (1993) napsal: „Mies se musel „stát“ Američanem, aby mohl uskutečnit své Evropanství. Bez sloučení intelektuálních schopností obou kultur by Seagram Building nikdy nespatřil světlo světa.“ Půl století po Miesovi se v podobné situaci ocitá sám Koolhaas, jehož odvážné myšlenky dokáže lépe než rodná Evropa strávit komunistická Čína.
V pozdějších letech se architekti často snažili Seagram Building kopírovat, ale žádnému z nich se nepodařilo tomuto vzoru přiblížit. Jeho kvality totiž kromě promyšlených proporcí spočívají ve vztahu k pozemku a celému okolí. Mrakodrap zabírá jen 40% své parcely, ustupuje od uliční čáry o 90 stop (ze stran o 30 stop) a uvolňuje tak místo pro stromy, bazén a žulou vydlážděné náměstí. Tímto veřejně prospěšným gestem mohl mrakodrap překročit tehdejší výškové zónování. Seagram Building nakonec přispěl i k úpravě newyorského stavebního zákona, který začal výstavbu podobných domů podporovat.
Po dokončení se stal nejdražším mrakodrapem na světě. V hojné míře a řemeslně dokonalém zpracování byly užívány nákladné materiály jako bronz, travertin nebo mramor. Bronzu bylo nakonec spotřebováno 14500 tun. Bronzový odstín byl také použitý na zabarvení oken fasády.
Další informace
Seagram Building představuje symbolické vítězství Miesova funkcionalistického stylu v Americe. Na stavbě hlavního sídla kanadské společnosti Josph E. Seagram's & Sons obchodující s lihovinami se podíleli také Philip Johnson a newyorská kancelář Kahn & Jacobs. Velký podíl na realizaci měla také dcera ředitele Seagram Phyllis Lambert, která Miese předvídavě oslovila a celý projekt vedla.
Racionální Seagram Building společně s nedalekým Lever House nadefinovali podobu mrakodrapů na mnoho dalších let. Funkcionalistické myšlenky vyučované na chicagské IIT měly na utváření poválečné Ameriky výrazný vliv. V tomto druhu architektury našly zalíbení také nadnárodní společnosti, které si v tomto duchu nechaly v hojně míře budovat svoje sídla. Až s příchodem postmoderny se nastupující generace architektů (a Philip Johnson) odvážila porušit zažitou formuli skleněného boxu rozčleněného pravidelným rastrem oken.
Seagram Building a několika dalších staveb z tohoto období jsou splněním Miesova snu o skleněném mrakodrapu (zobrazeného v soutěžních projektech na počátku 20. let minulého století), na jehož realizaci si musel počkat dlouhých třicet let. Rem Koolhaas ve svém textu Globalization (1993) napsal: „Mies se musel „stát“ Američanem, aby mohl uskutečnit své Evropanství. Bez sloučení intelektuálních schopností obou kultur by Seagram Building nikdy nespatřil světlo světa.“ Půl století po Miesovi se v podobné situaci ocitá sám Koolhaas, jehož odvážné myšlenky dokáže lépe než rodná Evropa strávit komunistická Čína.
V pozdějších letech se architekti často snažili Seagram Building kopírovat, ale žádnému z nich se nepodařilo tomuto vzoru přiblížit. Jeho kvality totiž kromě promyšlených proporcí spočívají ve vztahu k pozemku a celému okolí. Mrakodrap zabírá jen 40% své parcely, ustupuje od uliční čáry o 90 stop (ze stran o 30 stop) a uvolňuje tak místo pro stromy, bazén a žulou vydlážděné náměstí. Tímto veřejně prospěšným gestem mohl mrakodrap překročit tehdejší výškové zónování. Seagram Building nakonec přispěl i k úpravě newyorského stavebního zákona, který začal výstavbu podobných domů podporovat.
Po dokončení se stal nejdražším mrakodrapem na světě. V hojné míře a řemeslně dokonalém zpracování byly užívány nákladné materiály jako bronz, travertin nebo mramor. Bronzu bylo nakonec spotřebováno 14500 tun. Bronzový odstín byl také použitý na zabarvení oken fasády.
Další informace
- Běžně přístupné jsou restaurace Brasserie v suterénu (navržená Diller Scofidio + Renfro) a galerie Seagram ve čtvrtém patře.
- Prohlídky pro turisty se konají každé úterý od 15:00 hodin. Bližší informace lze získat na telefonním čísle: +1 212 572 7000.
- Seagram byl první výškovou budovou nabízející kancelářské prostory s okny od podlahy ke stropu.
- Dekorativní motiv I-profilů na fasádě (ale ocelových) použil Mies o sedm let dříve u obytného domu Lake Shore Drive v Chicagu.
- Vlastník mrakodrapu v roce 1979 požádal, aby byla stavba uznána městskou památkou. U stavby tohoto druhu se jednalo o nezvyklý čin, neboť by zvýšilo náklady na údržbu a provoz stavby. Navíc podle pravidel mohla být památkou uznána stavba starší 30 let.
- V roce 1980 byla prodána penzijnímu fondu Teachers Insurance and Annuity Association of Americe.
- V roce 1984 se mrakodrap stal patnáctým držitelem ceny AIA Twenty-Five Year Award.
- V roce 1988 se komise rozhodla, že by neměl být památkově chráněn pouze exteriér, ale také interiér Johnsonovy restaurace Four Seasons.
- Architektonickou památkou byl Seagram Building nakonec označen v roce 1989. Pod identifikačním číslem 06000056 byl pak zapsán 24. února 2006 do seznamu historickým míst (U.S. National Register of Historic Places).
- V městském bloku, kde stojí Seagram Building, koupila developerská společnost RFR Realty LLC bývalé sídlo YWCA, na jejímž místě plánuje postavit mrakodrap převyšující Miesovu stavbu o 57 metrů. Enormně štíhlý mrakodrap se bude moct tyčit do výšky 209 metrů díky tomu, že Aby Rosen, vlastník Seagram Building, přesunul (prodal) práva na zastavěný objem ze své budovy na plánovaný Fosterův mrakodrap.
0 komentářů
přidat komentář
