Obnova Školy architektury AVU

Školu architektury založil v roce 1910 architekt Jan Kotěra (1871–1923) jako nedílnou součást uměleckého vzdělávání na Akademii výtvarných umění. Žák Otto Wagnera z vídeňské Akademie a zakladatel české moderní architektury v letech 1919–1920 vypracoval projekt budovy Školy architektury, jednopatrové stavby s podkrovím ve stylu moderny a s kubistickými prvky u vstupního portálu. Po Kotěrově smrti se jeho nástupcem stal architekt Josef Gočár (1880–1945), který stavbu svébytně uchopil a přidal razantně pojednané nové patro s rovnou střechou a protofunkcionalistickými ateliérovými okny na sever. Dílčí úpravy dispozic provedli po válce Jaroslav Fragner nebo František Cubr. Poslední drobné zásahy před obnovou vznikly za Emila Přikryla.
Od působení Josefa Gočára neprošla stavba zásadnější rekonstrukcí, trpěla vlhkostí v suterénu, opadávajícími omítkami, havarijním stavem oken a dveří, dožívaly podlahy a klempířské prvky a vstupní schodiště bylo sesunuté. Zároveň se ale budova dochovala ve velmi autentickém stavu s řadou původních prvků.
Záměr vypracovaný studenty AVU pod vedením Emila Přikryla a jeho asistentů počítal s maximálním zachováním autenticity a atmosféry budovy. Jeho cílem bylo repasovat maximum dochovaných prvků a vyřešit technické problémy budovy.
Na tento záměr jsme se snažili navázat. Obnovu jsme pojali s maximálním respektem k budově i všem, kdo se na ní v průběhu času podíleli. Cílem bylo stavbu maximálně očistit od nevhodných zásahů a vrátit jí původní charakter. Snažili jsme se navázat na velkorysost původního řešení a doplnit ji současnými prvky, zachovat maximálně původní autenticitu stavby a nepokazit nic ze zachovalého.

Fasáda a klempířské prvky
Obnova byla díky minimu času na projekt i rekonstrukci rozdělena do několika etap. Venkovní omítky a klempířské prvky restaurovali přímo restaurátoři AVU, pedagogové za spolupráce studentů. Velký důraz byl kladen, a to i přes omezený čas, na výzkum původních materiálů a směsí. Omítky byly až na velmi poškozená místa opraveny a „zazáplatovány“. Ve velké míře bylo použito stávajících klempířských prvků a ty byly doplněny o nová řešení tak, aby se fasáda maximálně přiblížila původním fotografiím z doby výstavby. Stěžejním bylo odstranění středového nepůvodního svodu ze severní fasády, kde nedobové řešení hyzdilo její výtvarné pojetí s ateliérovými okny. Navrácením tmavě šedé barvy klempířským prvkům se fasády sjednotily a vyniklo jejich členění. Nedobová okna do suterénu byla zazděna. Původní nápisy na fasádě byly restaurovány.

Vlajkosláva
Snahou bylo na budovu vrátit původní nedochovanou konzolu vlajkoslávy od Josefa Gočára a odstranit symetrické nedobové žerdě u vstupní fasády. Po velkém úsilí se nakonec podařilo jak staticky, tak po vyjednáváních se zástupci památkové péče navrátit budově tento nenápadný, ale důležitý prvek, třešničku na dortu.

Interiér
V nadzemních patrech byla snaha maximálně zachovat původní prvky či prvky, které byly přidány později, ale jsou z dnešního pohledu hodnotné. Ze všech původních dřevěných oken a dveří bylo nakonec nezbytné nahradit replikou pouze jedny dveře v anglickém dvorku. Byly objeveny a obnoveny dělené parapety špaletových oken, které byly doposud schované za deskovinou. Na záchodech i v ateliérech zůstaly původní i novější obklady a původní dlažby, repasovala se všechna schodiště včetně madel, po tlakových zkouškách byly repasovány dochované radiátory i signifikantní svítidla od Jaroslava Fišera či vybraná umyvadla a klozet. Nové podlahy v hnědé barvě byly vybrány na základě rozboru vzorků původního linolea a jsou téměř shodné s původní recepturou.
Byly skoro kompletně vyměněny všechny instalace, a to podle nemalých požadavků zadavatele na maximální vybavenost, zřídila se nová vodovodní přípojka. Prostory jsou doplněny o nové vrstvy koncových prvků, jako jsou svítidla, ventily radiátorů, zásuvky a vypínače, koncové prvky čidel, hydraulické splachování a nové umyvadla a klozety. Na výběr těchto prvků byl kladen maximální důraz. Část z prvků je technického rázu a vytváří současnou ne příliš viditelnou vrstvu. Všechna okna ateliérů jsou navržena se zatemňovacími textilními roletami.

Odvlhčení a suterén
Značné a dlouhodobé zavlhčení budovy bylo řešeno komplexním odkopáním a sanací suterénu s průběžnou drenáží. Nové betonové podlahy v suterénu jsou řešené jako provětrávané. Původní systém větrání zdiva na východní a jižní straně budovy, odhalený při stavbě, byl vyčistěn, ponechán a zakonzervován. Hlavním cílem těchto zásahů bylo obnovit suterén, v kterém se nedochovaly žádné původní prvky kromě betonového schodiště s dřevěným madlem. Temné prostory suterénu byly kompletně zrenovovány pro potřeby dílen studentů Školy architektury. Cílem obnovy bylo přivést do těchto nepřívětivých prostorů denní světlo. Byly zde obnoveny některé zazděné otvory a osazeny nové prosklené dveře v pozinkovaném rámu. Nově zde vznikla koupelna a zázemí. Všechny nové zásahy v suterénu jsou pojednány v surové technicistní formě, které dominuje pozinkovaný plech, betonové podlahy a přiznané rozvody. 
 Důležitou drobností celé obnovy je nenápadná vzpomínka na působení profesora Emila Přikryla na škole. Kruhová záslepka, kterou kdysi použil na zakrytí otvoru u vstupních dveří, byla v rámci obnovy repasována a vrácena na své místo.