Revitalizace Gahurova prospektu

Gahurův prospekt patří k urbanisticky nejcennějším místům ve funkcionalistickém městě Zlíně. Je charakteristický rozvolněným urbanismem vytvořeným architektem Františkem Lydií Gahurou (1891-1958) ve 20. a 30. letech 20. století. Jedná se o hlavní severojižní kompoziční osu centra města, tvořící "zelenou" páteř, která propojuje divoké lesy nad městem s kultivovanými městskými parky. Prostor obklopují budovy studijního ústavu a internátů, studenti a obyvatelé města využívají tohoto prostoru pro relaxaci a oddech uprostřed dne.
Řešená část se nachází ve spodní části prospektu, je obklopena budovami Tržnice a obchodního domu na západní straně a na východní straně v 80. letech asanovanými Masarykovými školami. Po smrti Tomáše Bati, byl zelený pás završen reprezentativním proskleným památníkem. Tento funkcionalistický skvost byl s nástupem komunismu po r. 1948 necitlivě přebudován na Dům umění a prostory filharmonie. Proměna Gahurova odkazu začala a pokračovala v roce 1961, kdy byla v dolní části prospektu - v řešeném území - osazen pomník komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, po němž bylo město přejmenováno. Pomník byl v roce 1990 deinstalován, prostor zůstal neřešen a na místě Masarykových škol bylo v roce 2007 postaveno Kongresové centrum a rektorát Univerzity Tomáše Bati. Počet chodců, kteří se v prostoru pohybují, výrazně narostl a vznikla potřeba řešené území zapojit do struktury města. Řešené území je součástí Městské památkové zóny Zlín.

Řešení revitalizace GP vzešlo z veřejné architektonické soutěže, iniciované po komunálních volbách novými radními města Zlína. Cílem bylo najít kultivovanou podobu zaintegrování neprůchozí části zeleně do města v souvislosti s nově otevřenými budovami Kongresového a univerzitního centra, s nabídkou krátkodobé relaxace a umístěním uměleckého díla, nebo vodního prvku. Přitom prostor musí zůstat zřejmou součástí zeleného pásu Gahurova prospektu. Finanční náklady bez uměleckého díla měl být 450.000 Euro (bez DPH) a realizace stavby byla financována z dotací z programu Regionálního operačního programu se spoluúčastí města Zlín.

Naším hlavním záměrem se stalo naplnění základní a na první pohled jednoduché ideje "Projít a nepřerušit". Projít - umožnit lidem volný pohyb v prostoru, který je kultivovaný, čistý, přehledný a funkční, nepřerušit - cíleně reagovat na koncepci F. L. Gahury. Tedy vztahovat projekt jak k lidskému, tak k urbanistickému měřítku. Tento záměr byl zrealizován prostřednictvím modelace terénu plynulým vypnutím tvaru travnatých ploch do podoby mírných kopečků a vybudováním nových chodníků zapuštěných pod úroveň terénu. Pro vzdáleného pozorovatele tak vzniká dojem, že území je zatravněné a celistvé, nepřerušený pás zeleně se opticky sčítá a vytváří efekt trávníkového zrcadla. Uvnitř GP naopak nově vzniklý terén chrání odpočívajícího chodce od rušné křižovatky. Každý si může pohodlně sednout na zvýšené obrubníky nebo přímo na trávník, který je zátěžový a předurčený k pobytu. Nové trasy odkazují na již existující chodníky v horní části GP, které v diagonálách rovněž protínají travnatou plochu a spojují jednotlivé objekty internátů po obou stranách. GP je místem křížení a pohybu většího počtu lidí, proto je i v návrhu zdůrazněn moment křížení protínajícími se cestami pro pěší. Modelovaná travnatá plocha je výtvarným prvkem sama o sobě. Minimalistické architektonické řešení vedlo k rozhodnutí nenarušovat prostor samostatnou skulpturou nebo objektem, ale dílem, které by se automaticky stalo jeho součástí. Tento požadavek, vybízející ke konceptuálnímu řešení, od začátku určil i výběr umělce. Tímto autorem se stal umělec Jiří Valoch. Dílo tvoří krátké textové sdělení - "pokaždé úplně jiná slova", které je šestkrát zopakováno napříč celým prostorem na kolmých stěnách obrubníků. Text, kolem něhož lze procházet, je jednoduchý, srozumitelný, jasný každému a pokaždé jinak. Význam díla je otevřený mnoha interpretacím - věta může vyvolat emoci, nést osobní sdělení diváka-chodce, který se v prostoru nachází. Ve vztahu k pomníku Klementa Gottwalda, který se v prostoru v minulosti nacházel, můžeme "pokaždé úplně jiná slova" chápat jako memento, připomínku poukazující na relativitu a pomíjivost veřejných pomníků, politických systémů - i relativitu samotných slov.

Urbanismus místa zůstal zachován, zelený pás z dálkových pohledů směrem k památníku T. Bati je dodržen, lze pouze pozorovat proplouvající chodce uprostřed zvlněné zelené hladiny. Chodci se vynořují a zase ztrácejí v zákrytech travnatých ploch. Občané začali nové trasy intuitivně využívat. Jedni prostorem prochází pro zkrácení své cesty, druzí se v prostoru zastavují i kvůli městem provozované veřejné Wifi síti. Instalovaná pítka s přetokem do psí misky si také záhy po otevření našli své uživatele. Díky realizaci tohoto projektu se podařilo propojit Náměstí T. G. Masaryka do jednoho funkčního celku a obyvatelé města mohou pohodlně přeházet mezi jednotlivými veřejnými budovami (obchodním domem, tržnicí, KUC a univerzitní knihovnou) a zároveň se mohou v otevřeném prostoru náměstí zastavit a spočinout. Poprvé od dvacátých let je pro občany vytvořen prostor k sezení na zvýšených obrubnících. Díky umělecké intervenci a mnoha možnostem jejího čtení a nacházení, se do zelených prostor dostává meditativní energie, blízká četbě zenové básně.