Rodinný dům Opava-Jaktař

na mě je to nějak moc - moc složitá dispozice - moc materiálů vevnitř i venku - moc okapů - moc krytů rolet - moc výduchů vzduchotechniky či co - moc kombinace kamene se sádrošovým podhledem - amoc

Nejsem architekt, ale prachsprostý designér a tohle je opravdu krásné dílo. Na pohled líbivé a uvnitř vkusné a především účelné. Dům byť v moderním pojetí jakoby zarůstá, splívá s okolím, s přírodou. Jen ten bazén mi tam překáží.

jako pohoda ..... ALE CO TEN RADIATOR V JIDELNE?????!!!!!!!!

ale ten radiator v jidelne se fakt nepovedl, vzdyt se dneska delaji takove pekne, ale tady ty nozky to korado totlne dodaly...

Souhlasím s Danem, zdá se mi to přeci jen trochu překombinované. Ve srovnání s Vilou v Držovicích je navíc dispozice dost nepřehledná a podle mě trochu neúčelná. Např. poměrně stísněný obytný prostor v dřevostavbě a spousta zbytečných chodeb, zázemí a technologie ve zděné stavbě.
Oceňuji poměrně zdařilé zakomponování rustikálního nábytku do moderně pojatého interiéru, což asi bylo přáním investora.

tak dan to skutečně vystihl nejlíp ... je škoda toho hlavního obytného prostoru ... který by mohl lépe vypadat pokud by nebyl v prostoru jídelny zúžen jen proto aby mohl prezentovat kamennou zeď ... škoda krásného přímého komunikačního paprsku vedoucího od vchodových dveří až na dvůr ... v půli přeťatého krbem :'-( ... obdobně i podhled a žebřík na střechu vypadají divně ... o radiátoru raději nemluvím

Paráda,interiér se mi líbí,kombinace staršiho s novým- poprvé kde je vidět u nás i socha -Ale u radiátoru jsem vyprskl smíchy,je to šílenost.jinak PARÁDA

pěkný, vkusný dům - skvěle zakomponovaný nábytek po předcích. Ať se v něm majitelům dobře bydlí až do konce života - patetické, ale od srdce.

Vidím že radiátor v jídelně vzbuzuje po právu emoce. Vzhledem k tomu, že je vyprojektované dřevěné krytí jako součást interiérového inventáře, byl použitý standartní radiátor bez jiných nároků. Toto není konečné řešení...v tomto případě to není záměr :o)

..., stojí tu otázka, zda je lepší nekonečné než konečné řešení (to slovo miluju; vlastně i to sousloví). Často je lepší nechtěný výsledek (architekti mluvívají o té zabydlenosti, jež vyřeší otázky či pochyby), nežli zhmotněný záměr vizionáře (s umístěním každé kytky či smetíčka), neb právě je třeba stále mít v patrnosti pochybnost, nakolik je vůbec potřebný pro běžné bydlicí potřeby umělec. Já třeba mám rád místnosti s malými okny, protože jinak bych neměl kam dávat knihy (důvtipně jste postřehli a máte pravdu, že většinu z nich už nestačím přečíst, jak má šedivá čupřina svědčí; to se vždycky chechtám na celé kolo, když tu v nějaké autorské zprávě k RD či půdnímu bytu čtu, že je tam velká knihovna, a pak ji hledám).
Co to breptám. V tomto případě to nebyl záměr.