Vila Černošice
Menší pozemek (cca 900 m²) v zastavěném rezidenčním území menšího města předurčuje sevřený, kompaktní dům, mírná svažitost pozemku zase kaskádovitost objektu.
Záměrem je splnit sen větší rodiny – bydlet v rodinném domku s výhledy na okolní hřeben Brd s přímým výstupem do obytné zahrady.
Orientace pozemku na slunečnou stranu přímo vybízí postavit a otevřít dům tak, aby slunce svítilo celý den do otevřeného pokoje, což zároveň umožňuje vnímat okolní panoramata přes obytnou zahradu.
Dům tedy vzniká jako paralelní řazení pokojů podél severní strany pozemku, jako navlékání korálků na neviditelnou nit pomyslné cirkulační osy , která se vine všemi pokoji. Dům potom kopíruje spádnici pozemku, energie gravitace vstupuje do objektu a tím se přepisuje do řazení pokojů. Každý pokoj – každý korálek této stavebnice představuje jednotlivé členy rodiny, jejich provázanost ale i samostatnost, jejich svobodu a právo na intimitu, vyjádřenou vlastním objemem, specifickou výškou na terénu, barvou, texturou, vůní…. ale také i jejich místo v hierarchii celku - v hierarchii rodiny.
Středem kompozice – objemu je pánská místnost – klub gentlemanů s posezením u televize a dámská místnost – jídelna. Tyto místnosti mají nejvyšší strop a k nim se ostatní místnosti svažují – mírný protiklad k tezi o sledování spádnice pozemku. Tyto dvě místnosti jsou „zakořeněny“ prostřednictvím suterénu do země.
Vila má předek s řídícím velínem kuchyně ovládající pohledy do ulice a vítající všechny návštěvy ze zvednutého „velitelského můstku“. Na druhém konci je nejvyšší místo objektu – pracovna/dětský pokoj jako kormidlo celého objektu bude se těšit nejlepším výhledům do okolí. Z tohoto pokoje je taky přístup na pochozí střechu v kombinaci se zeleným překryvem.
Řazeníi jednotlivých místnosti odpovídá i situaci jejich vzdálenosti od ulice. Čím dále od ní, tím větší izolace a tedy i soukromí.
Hlavní ideou kompozice je zachování viditelnosti tvaru/objemu jednotlivých místnosti při jejich vzájemné součinnosti na celkové hmotě.
Jeden z důležitých výtvarných aspektů rodiny investora je obdiv k práci výtvarníka - Bojka Asparuhova, zejména k barevnosti jeho obrazů. Proto každý objekt ve vile může například sledovat jeden odstín palety tohoto umělce. Ten je vyjádřený barvou a texturou. Vzniká pestrý kaleidoskop místností, dohromady představující amalgám rodiny. Rodina se tak stává oživlými bytostmi Asparuhovy imaginace.
Venkovní obal vily – exteriérový plášť musí zabezpečovat celistvost objemu tak, jako rodina musí navenek působit jednotně. Obal – kůže je zvenku hladký a studený, zevnitř drsnější - haptičtější a teplejší. Perforace obalu musí umožňovat dobrou čitelnost jednotlivých objemů - místností kompozice. Objekt vykazujet větší členitost směrem na jižní sluneční stranu, kde se předpokládá intenzivnější aktivita. Celkově však objem vily zůstává kompaktní a protáhlý ve východozápadním směru.
Záměrem je splnit sen větší rodiny – bydlet v rodinném domku s výhledy na okolní hřeben Brd s přímým výstupem do obytné zahrady.
Orientace pozemku na slunečnou stranu přímo vybízí postavit a otevřít dům tak, aby slunce svítilo celý den do otevřeného pokoje, což zároveň umožňuje vnímat okolní panoramata přes obytnou zahradu.
Dům tedy vzniká jako paralelní řazení pokojů podél severní strany pozemku, jako navlékání korálků na neviditelnou nit pomyslné cirkulační osy , která se vine všemi pokoji. Dům potom kopíruje spádnici pozemku, energie gravitace vstupuje do objektu a tím se přepisuje do řazení pokojů. Každý pokoj – každý korálek této stavebnice představuje jednotlivé členy rodiny, jejich provázanost ale i samostatnost, jejich svobodu a právo na intimitu, vyjádřenou vlastním objemem, specifickou výškou na terénu, barvou, texturou, vůní…. ale také i jejich místo v hierarchii celku - v hierarchii rodiny.
Středem kompozice – objemu je pánská místnost – klub gentlemanů s posezením u televize a dámská místnost – jídelna. Tyto místnosti mají nejvyšší strop a k nim se ostatní místnosti svažují – mírný protiklad k tezi o sledování spádnice pozemku. Tyto dvě místnosti jsou „zakořeněny“ prostřednictvím suterénu do země.
Vila má předek s řídícím velínem kuchyně ovládající pohledy do ulice a vítající všechny návštěvy ze zvednutého „velitelského můstku“. Na druhém konci je nejvyšší místo objektu – pracovna/dětský pokoj jako kormidlo celého objektu bude se těšit nejlepším výhledům do okolí. Z tohoto pokoje je taky přístup na pochozí střechu v kombinaci se zeleným překryvem.
Řazeníi jednotlivých místnosti odpovídá i situaci jejich vzdálenosti od ulice. Čím dále od ní, tím větší izolace a tedy i soukromí.
Hlavní ideou kompozice je zachování viditelnosti tvaru/objemu jednotlivých místnosti při jejich vzájemné součinnosti na celkové hmotě.
Jeden z důležitých výtvarných aspektů rodiny investora je obdiv k práci výtvarníka - Bojka Asparuhova, zejména k barevnosti jeho obrazů. Proto každý objekt ve vile může například sledovat jeden odstín palety tohoto umělce. Ten je vyjádřený barvou a texturou. Vzniká pestrý kaleidoskop místností, dohromady představující amalgám rodiny. Rodina se tak stává oživlými bytostmi Asparuhovy imaginace.
Venkovní obal vily – exteriérový plášť musí zabezpečovat celistvost objemu tak, jako rodina musí navenek působit jednotně. Obal – kůže je zvenku hladký a studený, zevnitř drsnější - haptičtější a teplejší. Perforace obalu musí umožňovat dobrou čitelnost jednotlivých objemů - místností kompozice. Objekt vykazujet větší členitost směrem na jižní sluneční stranu, kde se předpokládá intenzivnější aktivita. Celkově však objem vily zůstává kompaktní a protáhlý ve východozápadním směru.
0 comments
add comment
