Ohlédnutí za Dnem architektury v Brně

Minulou neděli se v řadě českých měst uskutečnilo na pět desítek architektonických událostí, které si společně kladly za cíl vyjít do ulic a propojit architekturu s každodenním životem. Oslavy Dne architektury zavítaly jak do velkých metropolí, tak i malých obcí a horských vesnic, kde počet trvale žijících obyvatel jen zlehka překračuje stovku.

Světovému dni architektury každoročně připadá první říjnové pondělí a kryje se se Světovým dnem lidských sídel. Na každý den v roce vychází i několik svátků. Na dnešní den zrovna připadá Světový den pošty, zítra oslavíme Světový den duševního zdraví následovaný Dnem původních odrůd jablek. O prostředí, ve kterém žijeme, bychom měli uvažovat častěji než jedou v roce, kdy nám to přikáže kalendář.

Neděle 2. října 2011 byla jiná – ne světová, ale naopak co nejvíce lokální a především oslavující desetileté výročí od založení Kruhu. S velkým obdivem vzhlížím k aktivitám všech lidí sdružujících se již celou dekádu kolem Marcely Steinbachové, a proto jsem s radostí přijal její nabídku podílet na oslavě Světového dne architektury v desítkách českých měst. Kruh si od samého počátku ukládal opustit akademickou půdu a pořádal svoje přednášky po různých kavárnách, industriálních památkách, uměleckých galeriích či alternativních klubech. Náš úkol tedy zněl jasně – vrátit se tam, kde jsme vyrůstali, a přiblížit architekturu co nejširšímu okruhu zájemců z řad laiků.

Architektonický den v Brně začal poklidnou dopolední procházkou po Masarykově čtvrti, kde jsem až do svých patnáctin podstupoval každodenní martyrium do jeslí, školky a školy. Hlavním sdělením nedělní cesty mělo být, že prostředí, v němž vyrůstáme, nás významně ovlivňuje, aniž bychom si to zprvu uvědomovali. Tyto hodnoty člověk většinou ocení až později nebo také nikdy. Přibližně třicítka zájemců o meziválečnou architekturu si na dvoukilometrovém okruhu dosyta užila raných staveb Jindřicha Kumpošta, Josefa Poláška, Bohuslava Fuchse, Ernsta Wiesnera či Karla Lehrmanna.

Po lehkém nedělním obědě mohla začít sportovní část Dne architektury – spanilá cyklojízda po nejvýznamnějších staveništích současného Brna s Osamu Okamurou a Fórem 4AM, která přilákala na 150 zájemců z řad studentů, absolventů, samotných autorů zamýšlených projektů, ale především příznivců rychlého a zdravého způsobu dopravy po městě. Na řadě míst na nás čekali samotní autoři, aby nám co nejbarvitěji vylíčili, jak jednou bude jejich stavba vypadat. Během projížďky městem jsme si opět mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak málo město pamatuje na cyklisty. Nejde jen o absenci cyklostezek, ale také pochopení spoluobčanů, kteří byli početnou výpravou zaskočeni a dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas. Co většina navštívených projektů naopak nepostrádala, byla maximální výtěžnost parkovacích stání pro automobily. Dohasínající babí léto a začínající Týden kávy se nakonec vepsal do spokojených tváří všech účastníků pomalu projíždějících Brnem.

Pro sportovně otrlé čekal na závěr dne výběh Wilsonovým lesem od kolonie 'Nový dům' až po kolonii 'Pod vodojemem' s Pořískovou dominantou na vrcholu kopce. S řadou kompromisů jsme minuli Jurkovičovu, Krohovu i Kubovu vilu. Většinou jsme však na svěžím vzduchu v lese posilovali svoje zdraví, protože kdo má zdravého ducha, tak si nepřipustí nezdravé stavby k tělu. Na rozdíl od ranní klidné procházky odhalila relativně malá čtvrť svoji dynamickou tvář.

Podle zájmu většiny účastníků lze očekávat, že se obdobné architektonické vycházky uskuteční podstatně dříve a častěji než u příležitosti oslav dvacetin Kruhu.