Stanovisko k chystané demolici budovy Chemapolu-Investy v Praze-Vršovicích

Klub Za starou Prahu vyjadřuje velké znepokojení a nesouhlas se záměrem zdemolovat budovu někdejšího podniku zahraničního obchodu Chemapol-Investa, dnes Kodaňská Office Center s. r. o., v Praze-Vršovicích, Kodaňské ulici 1441/46.
Tato budova, dílo architektek Zdeny Novákové a Dagmar Šestákové z let 1967–1970, patří k nejdůležitějším příkladům československé architektury z období „zlatých šedesátých“ let 20. století. Její autorky získaly možnost realizovat svůj projekt po vítězství v architektonické soutěži v roce 1966. Pojaly svou práci v duchu poválečných amerických staveb Ludwiga Miese van der Rohe a dosáhly při tom výrazu, jaký se ve srovnání s jinými obdobnými díly na československém území – například s budovou Strojimportu v Praze - Vinohradech z let 1961–1967 od týmu Zdeňka Kuny – Miesovým stavbám nejvíce podobá, a to jak svou formální vybroušeností, tak i vynikající úpravou okolí novostavby včetně dodnes zachovaného vodního prvku s plastikou Karla Kronycha.
Takovým sbližováním architektonického výrazu domácích staveb se vzory z demokratického Západu dávali přední českoslovenští architekti a architektky šedesátých let najevo nesouhlas s chimérou specifické „socialistické“ architektury a snažili se tak vyjádřit příslušnost tehdejší naší architektonické tvorby k západnímu kulturnímu okruhu, což se architektkám Novákové a Šestákové v pojetí budovy Chemapolu výborně podařilo. Budova je tak hodnocena i v naší uměleckohistorické literatuře, například v Dějinách českého výtvarného umění VI, 1958–2000 (Praha 2007, s. 56) nebo v knize editorů Oldřicha Ševčíka a Ondřeje Beneše Architektura 60. let: „Zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století (Praha 2009, s. 60). K úspěšnému řešení Chemapolu nepochybně přispěla i technologie skleněného průčelí od italské firmy Feal, umělecká výzdoba budovy od předních osobností tehdejší domácí umělecké scény a její promyšlené urbanistické řešení, které se dokázalo vyrovnat s neuspořádanou a nekompaktní zástavbou okolí a vneslo do ní srozumitelný řád.
Budovu, pravda, poškodil barevný nátěr od francouzského umělce Yaacova Agama z let 2003–2004, který je však odstranitelný a neznehodnotil v povážlivé míře její architektonické i urbanistické řešení. Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat. Klub Za starou Prahu s touto demolicí zásadně nesouhlasí a vyzývá každého z adresátů tohoto stanoviska, aby se v rámci svých možností zasadil o její odvrácení.

Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc., v. r. místopředseda Klubu Za starou Prahu
Doc. PhDr. Richard Biegel, Ph.D., v. r. předseda Klubu Za starou Prahu