HOUSE AND WINGS

Parádní modely, klobouk dolů! mám pro ně podobnou slabost. Jsem dnes jel okolo Hagiboru a mezi ošklivým kulatým hotelem a neméně ošklivým hranatým rádiem je domov důchodců jak oáza přirozenosti. Ale pane Línek, tu vaši fixaci na Pragera, toho profesionálního ničitele města, tu fakt nechápu.

Prager byl rozporuplná osobnost,ale tím že jsem ho měl možnost poznat,tak právě proto,že mě život naučil že jsou podstatné věci i mimo architekturu a její hysterické vnímání,hodnotil jsem přes všechny rozpory jeho jisté lidské stránky,které mnohým chybí.

Toho pana architekta jsem nikdy neviděl, což je pro něj + a uspořený čas. Ale je to fešák.
Za sebe vidím jeden z problémů aktuálních debat architektů, které bez výjimky obdivuji a jim závidím tu organizační schopnost, že zařídí zhmotnění svých idejí, právě ten selektivní vztah k prostředí a k jazyku a jiným metodám sdělování názorů. Že si řeknou, že když jsou dvě vedlejší stavby divné, že aspoň ta třetí, co stojí mezi nimi, to zachraňuje. Má ten obor nějakou svou vnitřní morálku?
Ta rozporuplnost je samozřejmě hrozně závažná. Je tolik lidí, co dovedou jedním dvěma slovy někoho "zadupat do země", aniž by si to "cíl" skutečně zasloužil. Asi se mi nepodaří přesně vyjádřit, co chci říci. Možná mnozí z přísných kritků a současně třeba hodných tatínků nebo dědečků či laskavých pejskařů co sbírají bobečky věří, že svět lze s konečnou platností napravit a uvést do rozumného pořádku zavedením nějaké "legislativy", oflastrováním a uvězněním viníků, jejich posmíváním a popliváváním když už nejsou, atd. Tato víra je asi chvályhodná, neboť se z jejích projevů skládají některé snad rozumné trendy.
Reálně je tedy třeba, promiňte mi to ustavičné asi hysterické přepínání, pátrat po morálních základech. Účastnit se diskuse, vkládat do ní názory (vůbec zjišťovat, proč je mám...) a zpětně je hodnotit podle toho, jak jsou komentovány jinými, jak jinak, vstřícně naladěnými účastníky. To vše s vděčností za to, že země neválčí a někteří ze zdánlivých mudrlantů se nemusejí stát já nevím třeba veliteli, kteří střílejí dezertéry do týla.

Jeho lidskou stránku jsem neměl možnost zažít, tak vám to rád věřím. Zato jsem ho zažil při diskuzi na FA někdy z jara 1990, kdy se nám studentům snažil nakukat, že jeho právě dokončená banka na demolovaném Smíchově má připomínat šumavskou chalupu, no co vám mam vyprávět, demagogie jak od Štěpána.

Nevím, kde jsem se dočetl: Vztahem člověka k člověku je dán plán života, města , domu.

...Dílo toho člověka mě taky "bolí" - a moc! Třeba i proto, že v domě, který navrhoval, pracuji. Proto jsem tu ostatně záměrně inicioval před dávnými časy diskusi na tohle téma:

http://www.archiweb.cz/comments.php?action=show&category=1&i d=2974

Měl jsem totiž potřebu ověřit si, jestli můj pohled na věc sdílí i druzí lidé, popřípadě proč se mýlím, když se ztotožňuji s přispivatelem s nickem Augeblau (7;- ))

Ale k panu architektu Línkovi - gratuluji, pane! Na každý z Vašich domů se vždycky moc těším a přeji mnoho zdaru v dalším tvoření (7:- ))

Díky za milý rozhovor. Panu Línkovi fandím, jeho práce mne vždy nadchne a překvapí. Pragera nechme být.