Didier Faustino live with Confluence - on-line přednáška

Mojí drazí,
náš společný přítel Didier Faustino přijal pozvání uspořádat právě dnes podvečer online přednášku prostřednictvím komunikační platformy Zoom! Jedná se tak o  první ze série čtyř přednášek, na které v období od nynějška až do konce konce května budete postupně zvání.
Vše vzniklo z iniciativy studentů školy Confluence, kteří vyzvali Didiera Faustina, aby představil svoji aktuální tvorbu a vyjádřil se mim jiné i k tématům, které sebou nese současná situace.
Prosím velmi, informujte všechny ostatní o této události a připojte se k nám ve čtvrtek 30. dubna 2020 v 17:00 hodin středoevropského času prostřednictvím platformy Zoom.
Srdečně všechny zdravím,
Odile Decq

Dnešní přednáška Didiera Faustina mohla být zařazena do programu 12. ročníku Mezinárodního festivalu architektury, designu a umění Archikultura 2020 díky laskavému svolení Odile Decq, se níž Kabinet architektury, z. s. od roku 2017 úzce spolupracuje.

Didier Fiúza Faustino (*1968) je profesně velmi aktivní francouzský umělec a architekt, který střídavě žije a pracuje v Paříži a Lisabonu, a neobvyklým způsobem zpracovává především téma intimního vztahu mezi tělem a prostorem. Jeho přístup je všestranný a k autorskému vyjádření využívá jak vizuálního umění, tak přetváření různých prostorů a to takovým způsobem, aby naše smyslová vnímaní měla možnost probudit se a zbystřit. Jeho projekty a realizace se vyznačují prolínáním fiktivních dimenzí oproštěných od zavedených klišé a nabízejí jedinečné zážitky jak pro jednotlivce, tak pro celé skupiny. Mezi jeho významné počiny a projekty patří mimo jiné ten, který byl pojmenován Body in Transit a poprvé představen na Bienále architektury v Benátkách v roce 2000 a který se poté stal součásti sbírkového fondu Centra Pompidou v Paříži, a nebo Double Happiness, které byl představen veřejnosti na bienále Hongkong / Shenzhen v roce 2009. V roce 2010 Didier Faustino obdržel Dejeanovu cenu Akademie d’Architecture za celoživotní úspěch. V současné době pracuje na několika prestižních architektonických zakázkách jakými jsou například projekty knihovny a kulturního centra v Mexiku, a nebo experimentální dům ve Španělsku v rámci iniciativy Solo Houses, či objekt vinařství v Portugalsku. Spolu s Pascalem Mazoyerem v roce 2002 založil Mésarchitecture, své architektonické studio.Od září 2015 je šéfredaktorem francouzského časopisu CREE, který je zaměřený na otázky týkající se problematiky architektury a designu.
Část svého času věnuje také pedagogické činnosti, kdy od roku 2011 zejména vede přípravu diplomových prací na Architectural Association School of Architecture (AA School) v Londýně. Didier Faustino je zastupoán galeriemi Michel Rein v Paříži, Galerií Filomena.
Soares v Lisabonu a Parque Galeria v Mexico City. Na jeho kontě je řada pozoruhodných výstav a neméně zajímavých publikací.

Odile Decq (*1955) je mezinárodně uznávaná a často oceňována architektka, urbanistka a akademická pedagožka Je zastánkyni neústupného postoje v rámci hledání řešení a už její raná tvorba byla oceněna Zlatým lvem Bienále architektury v Benátkách v roce 1996. Originalita její tvorby zahrnuje nejen pozoruhodný tvůrčí rukopis, objevné postoje a neúnavný proces hledání, práce Odile Decq lze především popsat jako materializaci univerzálního prostoru, který v sobě zahrnuje jak urbanistické plánování, architekturu, design a umění. Její multidisciplinární přístup byl mimo jiné oceněn v roce 2016 „Jane Drew Prize“, v roce 2017 získala mezinárodní ocenění společnosti Architizer Lifetime Achievement Award.
Od roku 1992 Odile Decq taky působila jako profesorka v École Spéciale d’Architecture v Paříži, kde v roce 2007 byla pověřena vedením katedry architektury. Odešla v roce 2012 aby následně vybudovala a založila svou vlastní školu, Institut Confluence for Innovation and Creative Strategie in Architecture (https://www.confluence.eu/) v Lyonu, který v minulém roce nakonec přemístila z důvodu lepší dostupnosti do centra Paříže.
Škola vyznává jednoduché ale významově velmi obsažné krédo, že „Architektura nesmí být omezena pouze na odbornou nebo specializovanou výuku“, kdy Odile Decq, jako děkanka této edukační instituce dodává: Naopak, architektura je disciplína, která je povinná otevírat se světu. Je to vize a schopnost jednat. Dnes se musíme vrátit k zdravým zdrojům humanismu. CONFLUENCE tak integruje jene nové společenské vize, ale taktéž vize o samé společnosti a také nové metody a nástroje spojené s komunikací, a  s takovým pojetím a tvorbou, které umožní studentům jednat i ve světě zítřka.
Kabinet architektury navázal spolupráci s Odile Decq v roce 2017 a jejím výsledkem je výstavní autorská instalace Odile Decq nazvaná Horizons (Obzory) a která byla představena v dubnu roku 2018 vůbec poprvé široké v ostravském Domu umění a to v rámci 10. ročníku mezinárodního festivalu architektury, designu a umění ARCHIKULTURA 2018. Během reprízy výstavy Galerie Národní technické knihovny Praze souběžně byla ke zhlédnutí další její prezentace a to v rámci 16. Bienále architektury v Benátkách.
Na sklonku probíhajícího bienále Evropské kulturní centrum (ECC) ze skupiny nominovaných tvůrců, jakými byli Peter Eisenman (USA), Odile Decq (FRA), Daniel Libeskind (POL/USA), Curt Fentress (USA), Moshe Safdie (CAN), Kengo Kuma (JPN), Nikken Sekkei (JPN) udělilo prestižní European Cultural Centre Award 2018 právě Odile Decq.
Aktuálně předsedá porotě pro udělení vysoce uznávané RIBA International Prize, kdy spolu Esem Devlinem, Jeanne Gangovou, Rossanou Huovou a Gustavem Utrabou by měla do konce listopadu tohoto roku určit vítěze kategorie této přehlídky pravidelně pořádané Královským institutem britských architektů (RIBA).

Více informací >