Architekt Jakub Chochola sbíral své první pracovní zkušenosti v zahraničí, napřed v londýnském ateliéru Evy Jiřičné, později jako architekt v Brazílii. Obě tyto zkušenosti ho značně formovaly, zvláště ta zaoceánská. Styl navrhování je za velkou louží jiný než v našich končinách. Všechno, co se na svých cestách naučil, zúročil při navrhování staveb a interiérů v tuzemsku. Jeho pohled na věc tak daleko překračuje hranice naší země.
Kdy se zrodil váš sen věnovat se architektuře?
Co si pamatuji, tak jako malý jsem nechtěl být ničím konkrétním, chtěl jsem si hrát a něco vytvářet. Hodně jsem stavěl různé stavby a modely, architektura z toho později vykrystalizovala. Že se tím chci živit jsem si uvědomil až ke konci studia. Velký dík za to patří mému učiteli architektovi Danu Smitkovi, který ve mně zájem o architekturu prohloubil.
V úvodu jsme zmínili, že jste sbíral své zkušenosti mimo jiné v Brazílii. V čem se styl práce liší?
Je tam úplně všechno jinak. Navrhovali jsme třeba bytové domy se zázemím pro služky a chůvy. Tím, jak je tam teplo, tak se například neřeší tepelné mosty, ale zato se hodně řeší klimatizace. Také se tam mnohem víc žije venku, takže jsou důležité venkovní prostory. Návrh nekončí návrhem bytu či domu, ale pokračuje i do venkovních prostor. Hodně se navrhovaly bazény, protože tam je možné je používat celoročně. Velký rozdíl byl v zabezpečování budov. Řada z nich byla obklopena dráty, často pod proudem. Až v Brazílii mi díky tomu došlo, jak se u nás máme skvěle a jak dobře se v České republice žije.
Co pro vás znamená práce architekta?
Já tu profesi vnímám podobně jako práci dirigenta, který koordinuje spoustu lidí, udává směr a tempo. Ta práce je velmi rozmanitá. Učí vás vidět věci v souvislostech. Je to taková multidisciplinární profese, kde se protíná design, umění, stavařina, technologie. Současně s tím to má přesah do sociologie, psychologie a filosofie. Tím, jak člověk bydlí, dává najevo své hodnoty.
Na co se ve svých návrzích zaměřujete?
Na to, aby v návrzích nic zbytečného nepřebývalo a nic důležitého nechybělo. Dál aby byty či prostory sloužily svým uživatelům a to nejen současným, ale i budoucím. Ty budovy tady budou pravděpodobně stát po několik generací, na to se snažíme pamatovat. Když klient přijde s něčím, co pokládáme za nedomyšlené, snažíme se mu to rozmluvit. K profesi architekta se váže zodpovědnost. Není to móda, kterou jednoduše vyměníte.
Jaký máte postoj k navrhování koupelen?
Stejný, jako ke zbytku domu. Aby koupelna dobře sloužila, měla by jít snadno udržovat. Každá věc má mít své místo. Předměty by měly být co nejvíce schované, aby se na ně neprášilo. Dnes například často do koupelen navrhujeme shoz prádla, které padá přímo vedle pračky o patro níž do technické místnosti.
Jak jste se dozvěděl o značce Perfecto design?
Většinou klientům doporučujeme dodavatele my, ale u Perfecta to bylo naopak. Doporučil mi ho klient.
Vzpomenete si na první společnou spolupráci?
Vzpomínám si na první návštěvu showroomu s klienty z Pelhřimova. Vybírali jsme společně dlažby a zařizovací předměty. Všechno šlo tak hladce, že další klienty už jsme posílali samostatně. Většinou to vypadá tak, že navrhneme koncept, dispozici, barevnost a formáty obkladů, a Perfecto doladí detaily, vybere konkrétní předměty a udělá spárořez.
Liší se nějak toto studio od jiných?
Asi ano, klienti bývají ze spolupráce nadšení, a ti, co staví více staveb, se rádi vracejí.
Jak vnímáte vzájemnou spolupráci?
Vnímám ji skvěle. Perfecto nám ulehčuje a zpříjemňuje naši práci. Třeba ten spárořez se dělá už s konkrétními výrobky. Často přijdou s vylepšením, které by nás ani nenapadlo. Vždy respektují návrh jako takový, nesnaží se ho předělávat, ale naopak dodají nějakou přidanou hodnotu.
K rozhovoru připojujeme vizualizace koupelen, na kterých se podíleli Ing. arch. Alexandra Kaščaková a Ing. arch. Jindřich Kobr. Jak spolupráce vypadala?
Stejně, jako jsem naznačil. Klienty jsme do Perfecta vyslali se základní ideou a s klidným svědomím. Ve studiu se postarali o všechno ostatní.
Doporučil byste Perfecto design svým zákazníkům či kolegům?
Ten podmiňovací způsob je úplně zbytečný, protože to dělám já i moji kolegové.
Velmi vám děkujeme za rozhovor, vašeho času si vážíme.
Také děkuju za možnost se podělit o naše zkušenosti.
Důležité linky:
https://www.perfecto.cz/pro-architekty
www.jakubchochola.cz