LAGOS - MĚSTO ZÍTŘKA

V Evropském kontextu nemůže město bez mapy existovat. Jsme příliš závislí na nutnosti orientace. Desorientace způsobuje paniku, zmatek, strach. Potřebujeme znát celé město, ne jen jeho část. Není možné, aby obyvatel Žižkova nikdy nebyl v centru Prahy, aby nevyjel mimo svou čtvrť. V Lagosu je to realita.

Lagos je 13 miliónové město bez mapy, bez uliční sítě, bez patrného urbanismu. Jediná urbánní struktura je vtělena do dopravní infrastruktury dálnic, koridorů a špagetových křižovatek - komplikovaných mimoúrovňových urbánních trajektorií.
Jednu uliční mapu lze získat v recepci hotelu Sheraton, schématickou a nepřesnou. Rovněž Google Earth nezobrazuje Lagos nějak detailně, lze přečíst jen jasnou konturu města obklopeného mořem a přilehlou lagunou. Návštěvník tedy přijíždí do města bez možnosti se předem zorientovat, vytvořit si mentální mapu místa.

Absence plánovaného urbanismu vyústila v separaci dopravních tepen a koridorů (plánovaných v 70. letech 20. století) od hmoty města (rostlá neustále se měnící struktura). Příkladem "odhmotnění" dopravy je Third Mainland Bridge - impresivní inženýrská mostní konstrukce fyzicky detašovaná od pevniny, umístěná v laguně na pilotech. Dopravní křivka vinoucí se ze severu k jihu bez návaznosti na strukturu a niveletu města. Kritérium tvorby křivky je rychlost a kontura pevniny Metropolitního Lagosu - toť determinanty tvaru. Potřeba plynulé dopravy má za důsledek jednu z nejvíce ucpaných cest ve městě, a to především kvůli nemožnosti divergovat do struktury města, odbočit, připojit se, tedy rozptýlit.

Lagos je ukázkou řádu v chaosu. Město samo funguje jako nepředvídatelná velkoměstská živá forma - plynulá doprava náhle zhoustne bez zjevné příčiny především díky absenci konceptu "cílové destinace". Velikost města tento koncept zavrhuje ve prospěch dopravního perpetum mobile. Velkost (termín R. Koolhaas) produkuje specifické dopravní konflikty. Absence morálky řidičů a pravidel provozu má za následek zajímavé dopravní "struktury" kulminující v neuvěřitelně hustých zácpových uzlech - ty někdy vznikají v místech předvídatelných (podjezdy, křižovatky, typicky africké zóny otáčení), někdy na nepředvídatelných úsecích přímé dopravy.
Lagoská "síť" jsou megaměstské plíce. Koncentrují většinu energie fluktující mezi slabšími délkovými úseky a energií nabitými uzlovými body. Tyto body se posouvají a mění dle dopravní situace, denní doby, dne v týdnu, nahodilé události, násilnostech, či dopravních nehodách. Variace rychlostí, způsobů předjíždění a podjíždění, směrů tras chodců, charakterizuje mikrokosmos města. Nečekané se stává ordinérním.

Množství lidí, jejichž živobytí je odvislé od dopravních tras převyšuje počet motorových vozidel. Jedno bez druhého nemůže existovat. Dopravní koridory soustřeďují obchodní kulturu Lagosu. Kultura obchodování je založena na komplikované hierarchii odvislé od společenského statusu a pohlaví. Výsledkem jsou různé úrovně komerčního využití dopravních tras - od "přenosného" obchodování ovládaného mladými muži, chlapci, dětmi, až po "statický" obchod podél komunikace provozovaný povětšinou ženami, nezřídka usazenými na středních ostrůvcích. Prodej spojený se starostí o nemluvně přivázané na hruď nebo záda je, jako nejtěžší forma obchodu, údělem mnoha lagoských žen. Kojení a obchodování uprostřed šestiproudé dopravní tepny jde ruku v ruce. Obchod v Lagosu je příliš závislý na problematické dopravní situaci.

Městská hromadná doprava existuje v několika základních formách a kvalitách - autobusy (Molue), minibusy (Danfoe) a taxíky. Nejrizikovější a nejhorší formou jsou místní Danfos - minibusy značky Mitsubishi nebo Toyota v těch nejkatastrofálnějších formách technického stavu. Pozorovat jeden den danfoe vydá na vědeckou práci ze sociologie. Danfos jezdí často, zastaví kdekoliv bez určených zastávek, a neodjíždí dokud nezaplní kapacitu na minimálně dvojnásobek svého limitu.
Danfos jsou častým a lehkým terčem místních gangů (Area boys) - dětských mafiánských skupin jež mají pod kontrolou veřejnou dopravu jednotlivých městských částí. Nepustí mezi sebe konkurenci a nemají rádi fotografy. Jsou ozbrojení a nezřídka kdy ve spolupráci s opilými řidiči okradou nevinné pasažéry. Pověstná je hláška, kterou vykřikují těsně před tím, než provedou loupež: "One Chance". Danfos mají mezi lagosany stejnojmennou přezdívku.
Toť doprava pro nejchudší, bez předem stanovených cen jízdného a bez garance dopravení. Ceny fluktují v závislosti na dopravních špičkách a poptávce. Dopravní špičky nemají kupodivu pravidelné intervaly jako v Evropě, ale stále se mění, a to i nelogicky vůči dennímu směřování cestujících (např. ráno do obchodního centra na Lagos Island a večer zpět není pravidlem). Ceny jízdného danfos se mohou měnit a lišit na stejnou vzdálenost i o 100 procent. Zároveň tento fascinující volný trh s cenami umožňuje dopravu těm nejchudším obyvatelům - pokud se jim podaří usmlouvat nižší cenu.
Autobusy Molue jsou bezpečnější, protože jsou větší a nedochází u nich k tak častým přepadením a nehodám. Jeden starší člověk popsal situaci ve srovnání s Danfo takhle: "Nikdo vás nemůže okrást, protože je tam mnohem více pasažérů". Na rozdíl od Danfos přece jenom nemohou autobusy tak lehce přejíždět střední meridian, otočit se a vjet do protisměru. To nic nemění na technickém stavu autobusů ( dle evropského měřítka jezdící vyrabované vraky).
Lagoská hromadná doprava je přehlídkou všeho nejhoršího. Bezpečnost je hlavním problémem. MHD tvoří velký kontrast k individuální dopravě bohatých obyvatel města. Nejčastějším soukromým automobilem je Toyota Avensis. Nablýskaná drahá auta jakoby zázrakem neotlučená místní dopravní realitou - vše od Ferrari po Hummry reflektuje znovunalezené bohatství Nigérie - černé zlato.

"Lagos je městem zítřka"....." Věříme v Lagos" - toť pár frází, které slyším od Makinde Ogunleyeho, šéfa resortu urbanistického rozvoje Lagosu. Na úřadě městského plánování, přízemní ošuntělé budově bez klimatizace, kde každou chvíli vypadne proud a kde neexistují počítače, panuje optimismus. Město si je svých megaproblémů vědomo a začíná je řešit (viz první pokus modelových měst Ikeja, Apapa, Victoria Island v knize R. Koolhaase Content - nakl. Taschen), nebo alespoň předstírá, že je řeší. Bez klimatizace to jde pomalu.
Pro Lagos je klíčová politická vůle - "sincerity and purpose" říká pan Ogunleye. Před květnovými krajskými volbami je velká, vývoj po nich je nejistý.
Prý existují dvě urbanistické studie: Lagos Metropolitan Area Masterplan a Lagos State Regional Plan. Kopie se nám nepodařilo sehnat. Pan Ogunleye svou jedinou kopii někomu půjčil a ten mu ji nevrátil.

Lagos je 13 miliónové město bez mapy a tak tomu zřejmě chvíli zůstane.