ERA21 slaví 20 let a dočasně odemyká svůj digitální archiv
V letošním roce slaví architektonický časopis ERA21 dvacet let svého fungování. U příležitosti tohoto jubilea a vzhledem k trvajícímu nouzovému stavu, kdy jsou zavřené knihovny i knihkupectví, věnuje ERA21 všem zájemcům narozeninový dárek v podobě zpřístupnění svého online archivu zdarma. Archiv bude přístupný do konce dubna 2020 na tomto odkazu.
Za 20 let se ERA21 z neznámého periodika s podtitulem ekologie – realizace – architektura proměnila v respektované oborové médium s celorepublikovou působností. Při příležitosti oslavy tohoto výročí se na konci ledna v brněnském divadle Husa na provázku sešli všichni dosavadní šéfredaktoři, aby zhodnotili minulost a současnost časopisu a pokusili se nahlédnout nejen do jeho budoucnosti, ale obecně do budoucnosti architektonických médií i samotného architektonického oboru. Pod taktovkou Karolíny Vránkové diskutovali Helena Šnajdarová, Rostislav Koryčánek, Osamu Okamura, Zuzana Morávková a Filip Landa.
Účastníci debaty v úvodu zabrousili do historie. „Je třicet let po revoluci a spousta věcí nám přijde běžných, ale když ERA21 vznikala, všechno teprve začínalo: časopisy, soutěže, studentské výměny… V České republice bylo pár renomovaných ateliérů a školy produkovaly studenty, kteří neměli moc příležitostí k dialogu. Měli jsme velký hlad po jiném pohledu na architekturu“, popisuje okolnosti vzniku časopisu jeho první šéfredaktorka Helena Šnajdarová. Tu na pozici šéfredaktora záhy nahradil historik a teoretik architektury Rostislav Koryčánek, který ve svém prvním editorialu v roce 2002 napsal: „Jsme přesvědčeni, že se nebude jednat o aktivitu krátkodobou.“ Pod jeho vedením se periodikum spíše místního významu, zaměřené na ekologii a udržitelné stavění, postupně rozšiřovalo o další témata. Tematické směřování jednotlivých čísel se ještě více prohloubilo s nástupem Osamu Okamury v roce 2005, který přesunem z Prahy do Brna zároveň elegantně vyřešil svou tehdejší prostorovou nouzi: „Celé to začalo tak, že jsem měl ateliér v Praze na Václavském náměstí, ve starém domě před rekonstrukcí, a jednoho dne přišel majitel s tím, že dům prodal a všichni máme výpověď. Měl jsem tenkrát rozjetou nějakou práci a najednou jsem byl na ulici. Kamarád Igor Kovačević zrovna pořádal výstavu Young Blood a vyzval několik mladých architektů, aby něco vystavili. Rozhodl jsem se, že vystavím sám sebe, a tím vyřeším problém s nájmem. Přenesl jsem si stůl z ateliéru do galerie a udělal si tam kancelář. Na vernisáži jsem seděl pod igelitem a tehdy za mnou přišel Rosťa a ptal se, jestli bych nechtěl dělat šéfredaktora.“ Osamu nakonec v brněnské redakci strávil sedm let, po něm štafetu převzala dlouholetá redaktorka Zuzana Morávková a od roku 2017 je šéfredaktorem Filip Landa, který s časopisem řadu let spolupracoval externě.
Následně se debata stočila k architektonické kritice, hovořilo se o ochotě architektů kriticky psát o práci svých kolegů a naopak o ochotě – nebo odvaze? – tvůrců přijímat kritiku svých staveb, o výběru staveb, práci kurátorů a redakční rady. Diskutovalo se též o tom, komu je časopis určen, o popularizaci architektury a mezioborové spolupráci. Dotazy z publika směřovaly ke čtenosti časopisu. „Samozřejmě, že počet čtenářů je metou, bez čtenářů by nemělo smysl časopis dělat. Některá témata ovšem zajímají jen úzce profilovanou skupinu lidí, jiné téma se naopak ukáže velmi důležité a aktuální a všichni po něm sáhnou.“ konstatuje Filip Landa. Ostatně tematičnost časopisu a nezávislost redakční části jsou specifika, která časopis ERA21 odlišují od ostatních oborových médií.
Řadu témat přitom ERA21 objevila nebo alespoň pomohla uvést do architektonického diskurzu, například již zmiňované udržitelné stavění. „Já se sice živím projektováním energeticky úsporných staveb, ale myslím, že se to trochu zvrhlo. V žádném případě jsme nechtěli, aby se z toho stalo dogma a povinnost, což dnes do jisté míry je. Chovejme se udržitelně, mějme ohledy, dělejme, co můžeme, ale používejme zdravý rozum. Vídám kolem sebe spousty nádherných neoklasicistních budov, které se zateplily a zničily, a je mi to dost líto. Takhle jsme to opravdu nechtěli,“ posteskla si Helena Šnajdarová. Osamu Okamura zavzpomínal na své první číslo o Digitální architektuře (ERA21 #04/2005), které bylo o čtrnáct let později dokonce překonáno tématem Postdigitální architektura (ERA21 #04/2019).
Poslední část diskuse se věnovala postavení časopisu a obecně vnímání architektury v současném světě. Podle Rostislava Koryčánka má ERA21 i v dnešní digitální době své pevné místo na zemi: „Dnes by se mohlo zdát, že tištěná média mají na kahánku, ale myslím, že prokázala svou obrovskou životaschopnost. Mimo jiné v tom, že dokážou být daleko přesnějším záznamem doby. Architektura je neskutečně křehká, i to, co se o ní zaznamená, je neuvěřitelně pomíjivé. A v tom tahají elektronická média za velmi krátký konec. ERA21 ohmatává terén architektury a témat s ní spojených a uchovává o tom záznam do budoucna.“ Naopak Osamu Okamura hledí dopředu: „Já se přiznám, že už čtu daleko víc na obrazovce a začínám mít trochu problémy se čtením tištěného textu. Takže mně o ten papír zase tolik nejde, spíš mi jde o přístup k diskuzi a k reflexi architektury a dění kolem ní. To považuji za hlavní hodnotu časopisu.“ Debatu uzavřel současný šéfredaktor Filip Landa: „Za dvacet let od vzniku časopisu se vnímání architektury velmi posunulo, ale to není naše zásluha. Je to zásluha spolků, jako jsou Kruh či CBArchitektura, nebo jednotlivců, jako je Adam Gebrian, kteří se věnují osvětové činnosti dlouhodobě a architekturu popularizují. Nicméně mainstreamová média stále píšou o architektuře banálně, architekty považují za jakési okrašlovače, zaměňují je za projektanty či designéry a pořádně netuší, k čemu naše profese je. Chytřejší novináři si zavolají třeba do naší odborné redakce o radu. Obecně se situace lepší. Co se týče budoucnosti veřejné debaty o architektuře, jsem optimista.“
Za 20 let se ERA21 z neznámého periodika s podtitulem ekologie – realizace – architektura proměnila v respektované oborové médium s celorepublikovou působností. Při příležitosti oslavy tohoto výročí se na konci ledna v brněnském divadle Husa na provázku sešli všichni dosavadní šéfredaktoři, aby zhodnotili minulost a současnost časopisu a pokusili se nahlédnout nejen do jeho budoucnosti, ale obecně do budoucnosti architektonických médií i samotného architektonického oboru. Pod taktovkou Karolíny Vránkové diskutovali Helena Šnajdarová, Rostislav Koryčánek, Osamu Okamura, Zuzana Morávková a Filip Landa.
Účastníci debaty v úvodu zabrousili do historie. „Je třicet let po revoluci a spousta věcí nám přijde běžných, ale když ERA21 vznikala, všechno teprve začínalo: časopisy, soutěže, studentské výměny… V České republice bylo pár renomovaných ateliérů a školy produkovaly studenty, kteří neměli moc příležitostí k dialogu. Měli jsme velký hlad po jiném pohledu na architekturu“, popisuje okolnosti vzniku časopisu jeho první šéfredaktorka Helena Šnajdarová. Tu na pozici šéfredaktora záhy nahradil historik a teoretik architektury Rostislav Koryčánek, který ve svém prvním editorialu v roce 2002 napsal: „Jsme přesvědčeni, že se nebude jednat o aktivitu krátkodobou.“ Pod jeho vedením se periodikum spíše místního významu, zaměřené na ekologii a udržitelné stavění, postupně rozšiřovalo o další témata. Tematické směřování jednotlivých čísel se ještě více prohloubilo s nástupem Osamu Okamury v roce 2005, který přesunem z Prahy do Brna zároveň elegantně vyřešil svou tehdejší prostorovou nouzi: „Celé to začalo tak, že jsem měl ateliér v Praze na Václavském náměstí, ve starém domě před rekonstrukcí, a jednoho dne přišel majitel s tím, že dům prodal a všichni máme výpověď. Měl jsem tenkrát rozjetou nějakou práci a najednou jsem byl na ulici. Kamarád Igor Kovačević zrovna pořádal výstavu Young Blood a vyzval několik mladých architektů, aby něco vystavili. Rozhodl jsem se, že vystavím sám sebe, a tím vyřeším problém s nájmem. Přenesl jsem si stůl z ateliéru do galerie a udělal si tam kancelář. Na vernisáži jsem seděl pod igelitem a tehdy za mnou přišel Rosťa a ptal se, jestli bych nechtěl dělat šéfredaktora.“ Osamu nakonec v brněnské redakci strávil sedm let, po něm štafetu převzala dlouholetá redaktorka Zuzana Morávková a od roku 2017 je šéfredaktorem Filip Landa, který s časopisem řadu let spolupracoval externě.
Následně se debata stočila k architektonické kritice, hovořilo se o ochotě architektů kriticky psát o práci svých kolegů a naopak o ochotě – nebo odvaze? – tvůrců přijímat kritiku svých staveb, o výběru staveb, práci kurátorů a redakční rady. Diskutovalo se též o tom, komu je časopis určen, o popularizaci architektury a mezioborové spolupráci. Dotazy z publika směřovaly ke čtenosti časopisu. „Samozřejmě, že počet čtenářů je metou, bez čtenářů by nemělo smysl časopis dělat. Některá témata ovšem zajímají jen úzce profilovanou skupinu lidí, jiné téma se naopak ukáže velmi důležité a aktuální a všichni po něm sáhnou.“ konstatuje Filip Landa. Ostatně tematičnost časopisu a nezávislost redakční části jsou specifika, která časopis ERA21 odlišují od ostatních oborových médií.
Řadu témat přitom ERA21 objevila nebo alespoň pomohla uvést do architektonického diskurzu, například již zmiňované udržitelné stavění. „Já se sice živím projektováním energeticky úsporných staveb, ale myslím, že se to trochu zvrhlo. V žádném případě jsme nechtěli, aby se z toho stalo dogma a povinnost, což dnes do jisté míry je. Chovejme se udržitelně, mějme ohledy, dělejme, co můžeme, ale používejme zdravý rozum. Vídám kolem sebe spousty nádherných neoklasicistních budov, které se zateplily a zničily, a je mi to dost líto. Takhle jsme to opravdu nechtěli,“ posteskla si Helena Šnajdarová. Osamu Okamura zavzpomínal na své první číslo o Digitální architektuře (ERA21 #04/2005), které bylo o čtrnáct let později dokonce překonáno tématem Postdigitální architektura (ERA21 #04/2019).
Poslední část diskuse se věnovala postavení časopisu a obecně vnímání architektury v současném světě. Podle Rostislava Koryčánka má ERA21 i v dnešní digitální době své pevné místo na zemi: „Dnes by se mohlo zdát, že tištěná média mají na kahánku, ale myslím, že prokázala svou obrovskou životaschopnost. Mimo jiné v tom, že dokážou být daleko přesnějším záznamem doby. Architektura je neskutečně křehká, i to, co se o ní zaznamená, je neuvěřitelně pomíjivé. A v tom tahají elektronická média za velmi krátký konec. ERA21 ohmatává terén architektury a témat s ní spojených a uchovává o tom záznam do budoucna.“ Naopak Osamu Okamura hledí dopředu: „Já se přiznám, že už čtu daleko víc na obrazovce a začínám mít trochu problémy se čtením tištěného textu. Takže mně o ten papír zase tolik nejde, spíš mi jde o přístup k diskuzi a k reflexi architektury a dění kolem ní. To považuji za hlavní hodnotu časopisu.“ Debatu uzavřel současný šéfredaktor Filip Landa: „Za dvacet let od vzniku časopisu se vnímání architektury velmi posunulo, ale to není naše zásluha. Je to zásluha spolků, jako jsou Kruh či CBArchitektura, nebo jednotlivců, jako je Adam Gebrian, kteří se věnují osvětové činnosti dlouhodobě a architekturu popularizují. Nicméně mainstreamová média stále píšou o architektuře banálně, architekty považují za jakési okrašlovače, zaměňují je za projektanty či designéry a pořádně netuší, k čemu naše profese je. Chytřejší novináři si zavolají třeba do naší odborné redakce o radu. Obecně se situace lepší. Co se týče budoucnosti veřejné debaty o architektuře, jsem optimista.“
0 komentářů
přidat komentář
