Východočeské muzeum představuje pardubická sídliště a jak se na nich žilo

Pardubice - Východočeské muzeum v Pardubicích dnes otevřelo velkou výstavu věnovanou pardubickým sídlištím. Shrnuje období let 1945 až 2000. Návštěvníci tam uvidí architektonické modely, historické fotografie, uslyší vzpomínky pamětníků nebo nahlédnou do obývacího pokoje. ČTK to řekl autor výstavy a historik umění Jan Ivanega.

"Na sídlištích žije třetina obyvatel Česka, takže se téma týká každého třetího z nás. V širším smyslu každého z nás, protože sídliště formují obraz měst a krajiny. Žijeme v době hluboké bytové krize. Je otázkou času, kdy se společnost začne na toto téma klížit, každý nemá to štěstí, že by bydlení zdědil nebo na něj dostal prostředky," řekl Ivanega.

Po druhé světové válce průmyslové město potřebovalo tisíce nových bytů. V letech 1945 až 2000 tam vyrostlo přes 23.000 bytů, domov v nich našlo přes 53.000 lidí. Výstava ukazuje, jak bydlení řešili lidé v minulosti. "Aby bydlení bylo kvalitní, nemělo by být vedeno snahou o maximalizaci zisku. Veřejnost by měla artikulovat svůj zájem na tom, aby se stavěly dostupné byty. Aniž bych chtěl adorovat socialistickou éru, můžeme se v ní inspirovat družstevním bydlením, které je levnější než komerční bytová výstavba," řekl Ivanega.

Jako první vzniklo v Pardubicích sídliště Dukla, potom Polabiny a po nich další. "Sídliště Polabiny slouží právem jako ukázka toho nejlepšího ze sídlištního urbanismu 60. let. Podařilo se tam naplnit ideál bydlení v zeleni. Urbanisté sídliště pokládali za takový stroj, kde mají lidé nejenom bydlet, ale i rekreovat se, aby potom byli výkonní v práci," řekl kurátor.

Správně funkční sídliště nabízí potřebnou infrastrukturu. Za éry socialismu se školky, školy, obchody vždy nedařily budovat současně s bytovými domy. "Naprosto pravidelně docházelo ke zpožďování. Což je lekce pro současnost, přimět developery, aby budovali bytové domy s doprovodnou infrastrukturou," řekl Ivanega.

Výstava představí i nedokončené záměry. Na jednom z dobových modelů je vidět sídliště Karlovina, které mělo být mnohem větší. "Měly tam být patrové garáže nebo velký objekt služeb. Šlo o snahu o proměnu celého centra města, pro socialistické plánovače totiž v nějaký moment přestalo být možné budovat sídliště na zelené louce někde za městem, protože v polovině 60. let začal stát klást větší důraz na ochranu zemědělského půdního fondu," řekl Ivanega.

Výstava se rovněž podívá na umění ve veřejném prostoru a dá lidem nahlédnout také do soukromí domácností, ukáže dobové interiéry obývacího pokoje s velkou obývací stěnou nebo jiné části bytu. Těžištěm výstavy jsou také vzpomínky obyvatel sídlišť, budou mluvit o tom, jak sháněli nábytek, stáli fronty na nedostatkové zboží, jak si děti hrály na typizovaných prolézačkách nebo kluzištích. Expozice bude v muzeu ke zhlédnutí do 3. ledna 2027. Doprovodí ji komentované prohlídky výstavy a procházky po městě.