Praha - Mezi architektonické doklady kulturního dědictví patří i tisíce mostů, které se v České republice nacházejí. Památek je mezi nimi na 400 a podle odborníků má památková ochrana mostů, zejména těch novějších podobná úskalí jako památky průmyslové architektury obecně. Památkou je i Žďákovský most, který byl zprovozněn před 40 lety. Naopak nevoli odborníků před časem vyvolalo zamítavé stanovisko státu k návrhu prohlásit za památku pražský Libeňský most. Podle historika a nakladatele Františka Honzáka, který připravil internetovou databázi mostů v ČR, je dnes v republice na 10.000 mostů, které jsou ve špatném až kritickém stavu. Památkově chráněné jsou přitom především mosty historické. V případě mostů novějších vznikají někdy spory mezi majiteli a odborníky - podle vlastníků je památková ochrana překážkou k opravě mostu. Pražská osmá část tak chce výrazně přestavět nejdelší pražský most, Libeňský, který je podle politiků kapacitně nedostačující a poškozený. Chystá repliku mostu, ovšem o mnoho větší. Podle odborníků však dílo architekta Pavla Janáka tak ztratí svou hodnotu; k dispozici jsou i studie, že větší kapacita mostu není potřeba. V Praze je chráněno 16 z několika stovek mostů, chráněn je třeba i první pražský železobetonový most - Hlávkův, který v roce 1909 navrhl také spolu s Janákem statik František Mencl, jenž výrazně ovlivnil podobu novodobých mostů v Praze. Oba spolu v letech 1924 a 1925 navrhli i Libeňský most. Památkové ochrany se dostává i mostu Jiráskovu z let 1926 až 1932, který je dílem Františka Mencla a architekta Vlastislava Hofmana. Libeňský most ministerstvo kultury dvakrát odmítlo za památku prohlásit. Praha 8 miliardovou investici stále prosazuje. "Památkám české architektury 20. století nastávají zlé časy. O jejich hodnotě začalo rozhodovat několik málo úředníků na ministerstvu kultury a soud těchto lidí nedovedou zvrátit ani celé sbory expertů," říká historik moderní architektury Rostislav Švácha. Mezi památkovým statutem stavby a záměrem ji opravit nemusí podle něj být rozpor. Prohlášení za památku pouze skýtá záruku, že oprava proběhne kulturním způsobem a architektonická hodnota stavby se zachová, uvedl. Mosty jako spojnice mezi jednotlivými místy obývanými lidmi mají mnohatisíciletou tradici. V tuzemsku k nejstarším dokladům mostů patří fragmenty v podzemí na pražském Vyšehradě, v podzemí v metru na Můstku a zbytky Juditina mostu poblíž Karlova mostu. Kamenných obloukových mostů od středověku po baroko i pozdějších jsou v Česku stovky a většina z nich je chráněna. Od 19. století dřevo a kámen ustupovalo oceli a betonu. Podle Šváchy lze mosty z 20. století rozlišit na ty, které jsou zajímavé technicky, a druhé, které zaujmou jménem slavného architekta. "Jen málokdy se obě věci potkají," podotýká historik. Inženýři-mostaři si už během 19. století vytvořili svá vlastní estetická kritéria. Krásné mosty jsou podle nich takové, které dosahují mimořádného rozpětí mezi pilíři a nakládají zároveň velmi úsporně s použitým materiálem. Architekti se spíše snažili vtisknout mostům výraznou výtvarnou formu, která mostaře tolik nezajímá. Žďákovský most, který měl ve své době největší rozpětí oblouku na světě, je ocelový a podle historika je nejvýznamnější stavbou svého druhu v poválečném období. Jako obhájce kvalitní architektury z let 70. a 80. Švácha zmiňuje i Barrandovský most od statika Jiřího Hejnice a architekta Karla Filsaka, který je ojedinělým příkladem brutalistického stylu aplikovaného na řešení mostu. Po roce 1989 vynikly mosty v Ústí nad Labem a Českých Budějovicích od Romana Kouckého, ústecký dokonce dostal cenu Mezinárodní asociace ocelových konstrukcí, ale podle statiků používá podivné hybridní konstrukce a příliš mnoho materiálu. Podle Lukáše Berana z Výzkumného centra průmyslového dědictví je zatím nedoceněný z architektonického hlediska pražský Nuselský most, byť by jej zatím památkově nechránil.