Na Smíchově mohou zájemci navštívit ateliér sochařů Janouškových

Praha – V ateliéru manželů Věry a Vladimíra Janouškových na pražském Smíchově se v sobotu odpoledne otevřela nová stálá expozice věnovaná tvorbě těchto sochařů. Janouškovi patřili k jedněm z nejvýraznějších osobností domácí umělecké scény 60. až 70. let. Ateliér postavený v 60. letech v bruselském stylu je v ulici U Kotlářky pod západním svahem přírodní památky Skalka.

Stavba ukrytá v divoké zahradě byla v posledních letech rozsáhle rekonstruovaná. Nyní byla dokončena i stálá expozice, která veřejnosti představí nejen dílo manželů Janouškových, ale bude se i proměňovat tak, aby dům mohl ožívat řadou rozmanitých akcí. Výstavu kurátorsky připravili Martina Vítková a Jan Skřivánek, autorem architektonické koncepce se stal Dominik Lang. Otevření nové expozice bylo součástí festivalu Prague Art Week.

Sochařský ateliér postavil roku 1965 architekt Josef Hrubý, spoluautor československého pavilonu na Expu v roce 1958. Věra Janoušková (1922 až 2010) ho od roku 1965 sdílela se svým manželem Vladimírem Janouškem (1922 až 1986) a následně se do něj v 90. letech přestěhovala.

Věra Janoušková patří podle odborníků k nejdůležitějším sochařkám v českém umění druhé poloviny 20. století. Ve své tvorbě prošla od tradičních sochařských postupů a realistického tvaru k experimentům s tvarem, materiálem i formou, přičemž reflektovala většinu významných proudů umění druhé poloviny 20. století, od abstraktních forem až po figuraci, která se pro ni nakonec stala nejcharakterističtější. Ranou tvorbu z přelomu 50. a 60. let charakterizuje hledání abstrahujícího tvaru a ověřování možností základních sochařských komponent, jimiž mohou být objem, prázdno, prostor nebo horizontála versus vertikála.

Kolem roku 1963 objevila pro sebe materiál, který se pro ni později stal charakteristickým, smaltovaný plech. Nejprve ho zakomponovávala do plastik z jiných materiálů až postupně přešla k převážně celosmaltovaným převážně figurativním dílům. Smalt umožňoval vnést do sochy často výraznou barevnost, různé techniky jako svařování nebo nýtování umožňovaly vznik specifické prostorové koláže.

Sochař a malíř Vladimír Janoušek tvořil v 50. letech sochařské portréty, reliéfy a studie plastik pro začlenění do architektury, postupně ale opouštěl tradiční materiály. Od poloviny 60. let k zobrazení vztahu figur a prostoru vytvářel plastiky kovové, v nichž neurčité obrysy figur kladl do kontrastu s pevnou geometrickou strukturou, později interaktivní plastiky s mobilními prvky v podobě kyvadel.

Janouškovi byli v roce 1960 zakládajícími členy tvůrčí skupiny UB 12 a zúčastňovali se jejích výstav. Během normalizace byly prezentační možnosti Janouškových omezeny, spolu s přáteli se podíleli na neoficiálních aktivitách.