Před 50 lety zemřel výtvarný historik Václav Vilém Štech

Praha – Srozumitelně a přitom barvitě dokázal přiblížit výtvarné umění studentům na AVU i čtenářům a posluchačům rozhlasu. Výtvarný historik Václav Vilém Štech, který zemřel 24. června 1974, se věnoval zvláště studiu Prahy a českého baroka, řadu publikací ale napsal i o novodobém českém a světovém umění. Po únoru 1948 se snažil zabránit aspoň největšímu kulturnímu barbarství – například prosadil, aby výzdobou foyer v Národním divadle nebyl pověřen "socrealistický umělec", ale Vincenc Beneš.

Václav Vilém Štech se narodil 31. března 1885 ve Slaném. V letech 1904 až 1910 vystudoval dějiny umění a estetiku na FF UK, krátce studoval též na Humboldtově univerzitě v Berlíně a na pařížské Sorbonně. Od roku 1910 působil osm let jako odborný asistent ředitele Muzea hlavního města Prahy, kde rozšířil akviziční plán o Pragensia a umění 19. století. V roce 1925 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1930-1958 vyučoval dějiny umění na Akademii výtvarných umění (s výjimkou tří let za okupace, kdy byl vězněn v Buchenwaldu).

Mezi jeho známější díla patří Pražská domovní znamení, Sochaři pražského baroka, Michelangelo, Italská renesanční plastika, Rembrandt či práce o Mikoláši Alšovi nebo o Antonínu Slavíčkovi). Věnoval se i teorii umění (O projevu výtvarnou formou či Pod povrchem tvarů). Své vzpomínky vypsal v knihách V zamlženém zrcadle a Za plotem domova.