Ten samý most byl 112 let nad Vltavou, nyní je 40 let nad Lužnicí

Praha - Most dvou řek a poslední dochovaný empírový řetězový most v ČR. To je Stádlecký most, který se klenul 112 let nad Vltavou u Podolska a nyní již 40 let spojuje břehy Lužnice ve Stádlci na Táborsku. Obě místa jsou přitom vzdálena pouhých 18 kilometrů vzdušnou čarou. Most musel opustit nejdelší řeku v ČR kvůli stavbě Orlické přehrady, v 70. letech 20. století byl rozebrán a přestěhován. Unikátní technická památka pak byla znovu otevřena 25. května 1975.
    Visutý řetězový most má za sebou bohatou historii. Zakázku na jeho stavbu získala v 19. století českobudějovická firma Josefa Lanny, který využil plánů architektů Schnircha a Gassnera. Podnikatel Lanna byl úspěšným stavitelem lodí, mlýnů, spolutvůrcem proslulé "koňky" z Českých Budějovic do Lince a spoluzakladatelem kladenských dolů a železáren. Jeho firma se ale mohla pyšnit i významným stavitelským počinem - pražským řetězovým mostem císaře Františka I.
    V květnu 1847 byl položen základní kámen mostu a zhruba za rok už bylo hotovo. Dlouhá desetiletí pak kraloval důležité obchodní spojnici křižující jižní Čechy, jenže i on pak přestal stačit. V roce 1938 se těsně vedle mostu začal zdvihat impozantní, podstatně vyšší železobetonový oblouk nového podolského mostu. Ten byl dokončen v roce 1942, ale stařičký "řetězák" dál sloužil alespoň jako místní komunikace a atrakce, než jej ohrozil projekt Orlické přehrady.
    Most zachránil fakt, že už tehdy byl na seznamu technických památek (od roku 1959), a stát také naštěstí nereagoval na nabídku jakéhosi zahraničního zájemce tento unikát odkoupit. V roce 1960 byla konstrukce mostu rozebrána na jednotlivé kameny a součásti, které, přesně očíslované a uskladněné, dlouho čekaly na svůj další osud. Ve hře o nové místo bylo nakonec 13 lokalit. Podmínkou výběru bylo i to, aby most nejen zdobil okolí, ale také dále sloužil.
    Nakonec zvítězil krajinný reliéf u obce Stádlec na Lužnici, kde je podobný terén jako u Podolska. Dělníci museli složit 2000 popsaných žulových kvádrů a přes tisíc ocelových součástí. Nosnou konstrukci mostu tvoří čtyři řetězy uložené na dvou kamenných pylonech neboli branách. Most je 157 metrů dlouhý a šest metrů široký. Kromě pěších i dnes tato stavba slouží automobilům do dvou metrů šířky a hmotnosti dvou tun.
    V roce 2006 prošel Stádlecký most dvouměsíční opravou, která si od kraje vyžádala zhruba 3,5 milionu korun. Stavba byla totiž už léta ve zchátralém stavu a ohrožovala turisty. Smrkové trámy, mnohdy až 150 let staré, byly uhnilé, drolily se a byly mezi nimi mezery. Nahradily je proto speciálně upravené, přes šest metrů dlouhé trámy z dubu. Řemeslníci vyměnili také spodní část dřevěné stavby a při práci používali i staré metody, jakými se most stavěl.
    Řetězových mostů stávalo v tuzemsku několik: ve Strážnici, v Žatci či v Lokti. Asi nejznámějším byl most Františka I. - předchůdce dnešního mostu Legií v Praze. V Česku jsou dnes jen čtyři mosty, které jsou národní kulturní památkou. Kromě Stádleckého k nim patří Karlův most v Praze z roku 1402, Kamenný most v Písku, který je nejstarším českým mostem (vybudován byl kolem roku 1300) a Bechyňský most z roku 1928.