Nový náhrobek rodiny Neumark v Brně - výsledky soutěže
Vyzvaná umělecko-architektonická soutěž na nový náhrobek rodiny Neumark v Brně na Ústředním hřbitově.
Rodina Neumark
Jméno kdysi ikonické rodiny Neumark se v současné době takřka zcela vytratilo z obecného povědomí brněnské veřejnosti, a pakliže je alespoň nějak připomínáno, pak nejčastěji v souvislosti s vilovou stavbou na Vinařské ulici od architekta Ernsta Wiesnera z let 1928–1929. Rodina Neumark je však s dějinami Brna, zejména těmi průmyslovými, spojena mnohem významněji, než jen coby stavebníci jedné z brněnských vil.
Za zakladatele rodinné vlnařské tradice je považován Paul Neumark (1845–1906). Berlínský rodák, pocházející z židovské rodiny, který v mládí odešel do Británie, kde ve městech Leeds a Dewsbury obchodoval s vlnou, a kde také založil firmu ,,Neumark P. & Co.“ Patrně někdy před svým příchodem do Brna konvertoval Paul Neumark ke křesťanství, konkrétně k protestantské evangelické církvi. Paul Neumark – stejně jako všechny jeho děti – se v Brně stal aktivním členem a podporovatelem evangelického sboru. V roce 1881 založil Paul Neumerk spolu s Williamem Jamesem Hebblethwaitem v Brně firmu na výrobu vlněných látek pod názevm „W. J. Hebblethwait Wollwarenfabrik“ se sídlem v Nadační (dnešní Přízově) ulici číslo 5. Už od roku 1885 však firma uváděla na trh zboží pod novým názvem „Paul Neumark in Brünn“. Zkušenosti a kontakty, které získal Paul Neumark v Británii pak využíval v Brně, a po celou dobu existence byla rodina i firma Neumark napojena především na britské ostrovy. Na počátku existence firmy bylo v provozu 30 moderních tkalcovských stavů a firma zaměstnávala přibližně 100 dělníků. Původně firma vyráběla těžké anglické látky, teprve později upravila výrobu na módní látky, a s tím došlo i k rozšíření podniku. Na začátku 20. století se firma Paula Neumarka sloučila se sousední firmou Salomon a pracovalo v ní již 250 stavů a 630 zaměstnanců. Právě z této doby pochází firemní veduta, která zachycuje celý areál od nároží dnešních ulic Přízové a Dornychu, jakožto velkou a prosperující firmu.
Po smrti Paula Neumarka v roce 1906 převzala vedení firmy jeho manželka Fanni (1859–1931), prokura firmy byla udělena synovi Georgovi a v roce 1911 synovi Walterovi. Se vstupem synů Georga, Waltera a Otty do firmy se z ní stala veřejná obchodní společnost. Pod vedením bratrů vznikly v roce 1921 projekty nové tkalcovny podle projektu brněnské kanceláře Ed. Ast. & Co. Tento monumentální komplex železobetonových staveb vytvořil na dlouhá desetiletí charakteristickou podobu nároží Přízové a Dornychu. Obrázek č.17 veduta firmy Firemní veduta továrny na vlněné zboží Paul Neumark na ulici Dornych/Přízová, 1905. Moravský zemský archiv, fond H294, kt. 30. Převzato z: Ryšková, Michaela; Mertová, Petra: Kulturní dědictví brněnského vlnařského průmyslu. Ostrava, Národní památkový ústav, 2014, s. 80-81. Nejstarší z 4 dětí Paula a Fanni Neumarkových byl George Villiers (1882–1928), po němž následovala dcera Frierika Emilie (1885–1918). V roce 1909 se Georg ve Vídni oženil s Marthou Doris Herschmannovou, dcerou brněnského textilního průmyslníka Alberta Herschmanna. Z jejich manželství vzešly tři děti, a to Peter Paul Neumark (1916- 2011), Thomas Viktor (1918-2007) a Monica Dora (1923-2009). O dva roky později se narodil druhý syn Paula Neumarka, Walter Villiers Neumark (1887-1939). Walter byl mimo jiné britským honorárním konzulem v Brně. V roce 1919 se Walter Neumark oženil s Johannou Augustou Marií, rozenou Till, která pocházela z významné brněnské rodiny, která obchodovala se železem a železnými výrobky. Jejich sňatek se konal nejprve v katolickém kostele u sv. Jakuba, a poté také v německém evangelickém kostele. Manželé Walter a Johanna Neumarkovi měli tři děti Otto Walter (1921–2002), Hannelore (1922–2019) a Christel (1925–2017). V roce 1928 si Walter Neumark nechal vypracovat u architekta Ernsta Wiesnera projekt na stavbu vlastní vily na Vinařské ulici, která byla o rok později realizována. Den po okupaci Brna a zbytku českého a moravského území, tedy 16. března 1939, spáchal Walter Neumark sebevraždu. Nejmladší z dětí manželů Paula a Fanni Neumarkových byl Otto (1888–1947). Po svém londýnském angažmá, kde se kvalifikoval jako advokát, byl v roce 1914 povolán rodinou zpět do Brna, aby pomohl s vedením firmy. Poté přesídlil do Vídně, kde se dále vzdělával v oboru práva a od roku 1920 byl s bratry veřejným společníkem v rodinné firmě. V roce 1922 se Otto oženil v evangelickém kostele s Friderike Marií Augustou, rozenou Till, což byla sestra výše zmíněné Johanny Augusty Marie. Společně měli dvě děti Roberta Waltera (1923–2013) a Paula Hermanna (1926–2015). V září roku 1939 rodina emigrovala do Švýcarska. V roce 1940 byla na firmu Paul Neumark uvalena na ni nucená správa. Po válce se Otto Neumark přihlásil o svůj majetek. V září 1945 převzal vedení firmy, avšak již v roce 1946 byla firma znárodněna a začleněna do národního podniku Moravsko-slezské vlnařské závody, jako závod 09.
Původní náhrobek rodiny Neumark
Pravděpodobně záhy po smrti Paula Neumarka v roce 1906 vznikl na Ústředním hřbitově města Brna náhrobek, o kterém, si dnes můžeme učinit představu pouze z popisu historičky umění Jitky Sedlařové a jedné fotografie ze závěru 80. let 20. století, kterou se podařilo dohledat v letošním roce v archivu fotografa Františka Sysla. Právě historička umění Jitka Sedlařová na sklonku 80. let upozorňovala na tehdejší bezohledné dění na Ústředním hřbitově, kdy docházelo k nevratné likvidaci hrobových skupin, včetně hrobového zařízení. Ve sborníku Historická Olomouc a její současné problémy z roku 1989, tak už jen konstatuje, že náhrobek rodiny Neumark byl na hřbitově umístěn do přelomu let 1987/1988, kdy byl nevratně zničen. V článku celý náhrobek popisuje takto: ,,Byl to náhrobní prostor na ploše dvojhrobu, vymezený po stranách odstupňovaným soklem a uprostřed asi třímetrovým lichoběžníkovým průčelím s představenou dvojicí dórských sloupů, které nesly masivní zubořezovou římsu, kladí s nápisem NEUMARK a trojúhelníkový fronton. Sloupy rámovaly bronzové dveře, na nichž byla vysazena jména lidí, kteří branou smrtí vstoupili do domu mrtvých. Náhrobní architektura značena nebyla.“ Bohužel jediný soubor fotografií, které se podařilo dohledat, a jejichž autorem je fotograf František Sysel, zachycují hrobové místo bezprostředně po zániku náhrobku. Na fotografiích je tak zřejmý už jen ležící fragment odstupňovaného postranního soklu a ona masivní zubořezová římsa s nápisem Neumark, o kterém se v článku zmiňuje Jitka Sedlařová. Je nutné dodat, že Jitka Sedlařová přisuzuje původní náhrobek rodiny Neumark architektu Adolfu Loosovi. S největší pravděpodobností proto, že na náhrobku se nacházela signatura LOOS. Teorii o autorství architekta Adolfa Loose několikrát vyvrátila historička umění Pavla Cenková. V případě signatury LOOS na náhrobku by se nejednalo o dílo architekta Loose, ale o značku kamenické dílny Adolf Loos Witve.
Hrobové místo, do něhož byly ostatky Paula Neumarka uloženy, se nacházelo v nejstarší části hřbitovního areálu, ve skupině 6, řadě 2, číslo hrobu 119–121. V následujících desetiletích byly právě do tohoto hrobového místa pohřbeni i další členové rodiny Neumark. Pohřeb manželky Paula Neumarka, Fanni Neumarkové, se konal 27. 1. 1931. Následoval pohřeb syna Georga 22. 10. 1928, dále Waltera 18. 3. 1939 a patrně poslední pohřeb na tomto místě byl spojený s uložením ostatků Otto Neumarka 20. 5. 1947.
V dubnu roku 1987 však došlo k hromadné likvidaci celé skupiny číslo 6. Veškeré náhrobky byly z této skupiny odstraněny a následně se přikročilo i k likvidaci hrobových míst. Naprostá většina zde uložených ostatků byla exhumována, zkremována a následně uložena do blíže neidentifikovaného společného hrobu. Jak se podařilo zjistit z pohřebních knih, uložených v Archivu města Brna, jednu z mála výjimek tvořily ostatky rodiny Neumark, které byly dne 14. 4. 1987 exhumovány a přeneseny do nového hrobového místa. Do skupiny číslo 6 se od závěru 80. let 20. století nepohřbívá a v současné době ji tvoří pouze travnatá plocha.
Po exhumaci a přenesení ostatků rodiny Neumark se stávající hrobové místo nachází ve skupině 106, řadě 1, číslo hrobu 98–100. Hrobové místo rodiny Neumark zabírá plochu dvojhrobu o rozměru 400 x 300 cm (délka x hloubka). V současné době postrádá hrobové místo jakoukoliv formu sepulkrální architektury. Částečně je hrobové místo vymezeno relikty kamenného obrubníku.
Cesta k umělecko-architektonické soutěži
Byl to v loňském roce právě moment zjištění, že se na Ústředním hřbitově se stále nachází hrobové místo s ostatky této významné brněnské rodiny, který mě přivedl k úvaze vytvořit zde nový důstojný náhrobek. Hrobové místo bylo navíc aktuálně Správou hřbitovů evidováno jako volné, a tudíž určené k novému nájemnímu vztahu. V takovém případě hrozila i exhumace zde uložených ostatků, a tím i definitivní likvidace přítomnosti této rodiny. Po domluvě s ředitelkou Správy hřbitovů jsem v závěru loňského roku hrobové místo pronajal, a po konzultaci s kolegy architekty se rozhodl uspořádat vyzvanou umělecko-architektonickou soutěž na podobu nového náhrobku.
Tvorbu soutěžních podmínek předcházel archivní a historický průzkum, během kterého se podařilo jednak zjistit a lokalizovat původní hrobové místo rodiny Neumark, a také identifikovat dosud neznámé dílo architekta Ernsta Wiesnera v podobě přístavby starší vily Waltera Neumarka z roku 1922 na ulici Hlinky.
Současně se v závěru loňského roku podařilo zkontaktovat potomky rodiny, kteří žijí převážně ve Velké Británii a na dalších místech světa, kteří záměr realizace nového náhrobku pozitivně kvitovali a aktivně se účastnili na tvorbě soutěžních podmínek, a nakonec i výběru vítězného návrhu.
Počátkem letošního roku jsem oslovil 8 osobnosti s dotazem, zda by se chtěly stát členy poroty soutěže a k mému potěšení všichni tuto nabídku přijali. Porota tedy byla složena historikem umění prof. PhDr. Rostislavem Šváchou, CSc, dále ředitel brněnského pracoviště Národního památkového ústavu PhDr. Zdeňkem Váchou, sociologem a historikem umění Mgr. Rostislavem Koryčánkem, historikem umění a vedoucím Oddělení ději architektury v Muzea města Brna Mgr. Jindřichem Chatrným, architektem Ing. Robert Václavík z ateliéru Transat architekti, specialistkou na průmyslové dědictví města z Technickému muzea v Brně PhDr. Petrou Mertovou, Ph.D. Jako symbolické propojení obou konfesí rodiny reprezentovali v porotě za Židovskou obec Brno Ing. arch. Petr Bureš a za Českobratrskou církev evangelickou farářka Mgr. Iva Květonová. Posledním, za to podstatným členem poroty, byl Richard Newmark, zastupující potomky rodiny.
Soutěž byla koncipovaná jako vyzvaná, jednokolová a k účasti v soutěži jsem oslovil 8 brněnských ateliérů, a to Studio Fuuze, Ateliér Štěpán, Kogaa, Dílna, GAB, Kobra, New work a ea architekti. Vyhlášení soutěže proběhlo 2. května, s uzávěrkou 4. července. Předmětem soutěže byl návrh nového náhrobku s předpokládanou hodnotou realizace díla ve výši 500.000 korun.
Průběh soutěže
Z 8 oslovených ateliérů dodalo v řádném termínu a v souladu se soutěžními podmínkami svůj návrh 7 ateliérů. Všechny zaslané návrhy byly porotě předloženy k hodnocení během zasedání dne 18. července. Předsedou poroty byl jednomyslně zvolen prof. Rostislav Švácha, a po diskuzi nad každým návrhem zvlášť, se porota usnesla aklamací vybrat návrhy, které by postoupily do užšího výběru. Do něj nakonec postoupily celkem tři návrhy z ateliérů Štěpán, New work a Kobra. Další fáze zasedání poroty probíhala tajným hlasováním o pořadí návrhů, kdy se na prvním místě umístil návrh ateliéru new work, na druhém místě návrh Ateliéru Štěpán a třetí místo získal návrh ateliéru Kobra.
Všechny soutěžní návrhy však představují natolik kvalitní díla, že považuji za vhodné je stručně prezentovat.
První místo: Ateliér New work / autoři: Susana Brunová, Svatopluk Sládeček, Zuzana Zbellová / spolupráce: Jaroslav Matoušek, Lenka Šrahůlková
Struktura náhrobku je inspirována texturou tkané textilie, ale jeho vzhled zároveň vzdáleně odkazuje k tvarosloví původního náhrobku na brněnském ústředním hřbitově z r. 1906 z dílny Adolfa Loose st. Plocha hrobového místa je nově lemována kamenným obrubníkem. Na osu čtyři metry širokého hrobového místa je osazena vyztužená betonová deska o šířce 1550mm. Do ní je ukotvený samotný náhrobek. Na vodorovné ploše se střídají vystupující kamenné trámce široké 80mm a vysoké 160mm se zapuštěnými, širokými 130mm a vysokými 100mm. Vystupující trámce jsou z tmavšího kamene. Zapuštěných polí je sedm a ve třetí ¼ vzdálenosti od okraje hrobu se zvedají jako pilíře do výšky 1,3m. V každém pilíři je vyřezáno jedno písmeno příjmení N E U M A R K. Přes vodorovné trámce je v přední části hrobu, cca 300mm od okraje položený příčný trám přesahující přes okraje, na kterém jsou vytesány jména pohřbených. Tmavý kámen je žula Impala, středně šedý žula.
Druhé místo: Ateliér Štěpán / autor: Marek Štěpán
Návrh navazuje na původní symbolické ztvárnění náhrobku rodiny Neumark, kde byly bronzové dveře, kterými pohřbení členové rodiny vstupovali bránou smrti do domu mrtvých. Nový náhrobek toto téma oživuje a zpracovává v soudobém jazyku. V ose vymezeného místa je umístěna vodorovná základna s pootevřenými dveřmi a otiskem jejich pohybu v ploše. Vše je provedeno v měřítku člověka a v abstraktním tvarosloví, s důrazem na geometrii a proporce. Náhrobek je z černého leštěného kamene. V povrchové úpravě je výjimka půlkolová část křivky otevírání dveří, která je tryskaná a ohlazená.
Třetí místo: Ateliér Kobra / autoři: Kristýna Smržová, Michal Gabriel, Petr Preininger
Myšlenkou návrhu je nenásilnou formou navázat na současný pustý stav místa. Cílem je zachovat stávající “rostlé” hrobové pole se všemi jeho prvky, které bude jasně vymezeno páskem oceli a doplněno o betonovou monolitickou krychli umístěnou na střed. Stane se tak více pomníkem, než hrobem. Místem k zamyšlení nad pomíjivostí času a slávy. Středový betonový monolit bude mít na přední straně vysekané jméno rodiny Neumark v původním fontu jako upomínku na bývalý náhrobek. Na horní straně bude strohost betonu narušena reliéfem drapérie – látky, jež navždy zůstane odkazem rodiny Neumark.
Bez ocenění: Ateliér Kogaa / autoři: Tomáš Kozelský, Alexandra Georgescu, Viktor Odstrčilík, Nikol Linhartová, Kateřina Baťková
Sousoší pěti pilířů na společném piedestalu představuje pět členů rodiny Neumark sdílejících místo posledního odpočinku. Industriální tvrdá forma však nabízí citlivé zhmotnění společného úsilí těchto pěti lidí: Nakloněné hexagony jsou opatřeny kanelurou, která svádí dešťovou vodu do společného kanálku, který ji pak odvádí do malého přilehlého záhonu. Pět zkamenělých vzpomínek, které i po konci smrtelného života pokračují v naplňování společného díla a nadále dávají pozemskému světu plody své přítomnosti
Bez ocenění: Ateliér Dílna / autor: Michal Palaščák
Koncepce pomníku je založena na napětí mezi stabilním a pomíjivým, mezi tradičním a inovativním. Základní motiv tkaniny rozvlněné větrem proto pojímáme jako tradiční materiální artefakt, který je ovšem vyroben nejsoučasnější metodou 3D tisku z uhlíkové oceli (WAAM – Wire and Arc Additive Manufacture). Zvoleným postupem se vztahujeme k technologickým inovacím, jež rodina Neumarkových ve svém podnikání neúnavně prosazovala a jimiž se také zapsala do historie. Se stávajícím prostorem dvojhrobu pracujeme jako s volnou plochou bez vymezení hranic. Fragmenty jeho ohraničení odstraňujeme, stejně jako zbytky náletových dřevin, a ponecháváme jen sesekaný trávník. Hrob označujeme umístěním jména Neumark z litinových písmen zapuštěných do terénu bez dalších textových informací. Použitím dobové typografie odkazujeme k původnímu náhrobku z produkce renomované kamenosochařské firmy Adolf Loos’ Witwe zničenému v osmdesátých letech minulého století, jehož podoba je známa z dobové fotodokumentace. Objekt pomníku bude svařen po jednotlivých vláknech z uhlíkové oceli prostřednictvím robotické ruky. Přepálená ocel je tak konzervována, objekt je bezúdržbový a prakticky nezničitelný. Uložen je na trnech ukotvených do betonových patek, které nejsou z běžného pohledu viditelné, takže nijak nenarušují dojem „levitace“ nad terénem bez využití podpory.
Bez ocenění: Studio Fuuze / autor: Jaroslav Sedlák
Náhrobek je koncipován jako interagující dvojice. Betonový nápis NEUMARK tvořený samostatnými vedle sebe položenými písmeny a v jejich těsné blízkosti rostoucí strom. V čase se bude kompozic proměňovat, strom bude sílit a růst až do nápisu začne postupně vrůstat a jeho kořeny budou postupně zvedat a deformovat sesazení textu. Některá písmena budou šikmo, některá mírně zvednutá, někde se zvýší mezera mezi nimi a některá možná zůstanou na svém místě. Půjde tedy o postupnou proměnu obou ,,aktérů" - betonových liter a stromu. Náhrobek v sobě nese příběh proměny a životních zvrtaů a odkazuje i na osud rodiny Neumarků - majitelů prosperující továrny, která ve své historii zaznamena růst, následně válku a stagnaci a nakonec namísto odkazu demolici bývalého textilního okrsku města.
Bez ocenění: Ateliér ea architekti / autoři: Zdeněk Eichler, Eva Eichlerová, Martin Eichler
Jedná se o horizontálně komponovanou obdélníkovou formu, které je odsazena od terénu. Nosnou část tvoří základní fundament – kvádr, na kterém je uloženo pět desek obdélníkového tvaru. Desky mají rozdílnou tloušťku a jsou proti sobě vzájemně posunuty. Náhrobek má velikost přibližně 3,3 x 1,1 x 0,66 m. Je umístěn ve 2/3 hrobového místa. Náhrobek bude vyroben z jednoho materiálu – bílého sklovláknobetonu (jemnozrnný beton vyztužený skelným vláknem, odlévaný do zadané formy). Povrch desek bude mít reliéfní organickou strukturu. Navrhujeme digitální přenos skici do 3D formy a následné odlití. Hrany budou rovné a jemně broušené. Jednotlivé desky budou na sebe osazeny na nerezové trny. Typograficky zpracovaný text bude řešen formou prolisu v ploše vrchní desky a v hranách desek, bez dalšího přidaného materiálu. Podnož ve tvaru kvádru je navržena z bílého betonu a bude osazena na základovou patku. Veškeré konstrukční prvky a spoje budou skryté. Celá plocha hrobového místa bude ohraničena ztraceným obrubníkem z cortenového plechu a osázena půdopokryvnou bíle kvetoucí rostlinou Vinca minor Alba. Pozadí bude tvořeno vzrostlými keři v ploše mezi hroby.
Realizace náhrobku
Realizace vítězného návrhu je naplánována na rok 2023, a je spojená s návštěvou potomků rodiny v Brně. S ohledem na to, že soutěž je iniciovaná fyzickou osobou, je v plánu finanční prostředky na realizaci získat vícezdrojovým způsobem, jednak z veřejných dotací, ale především prostřednictvím aktivní participace veřejnosti. Již na podzim letošního roku by se měla rozběhnout fundraisingová kampaň, díky které by se veřejnost mohla podílet na realizaci díla, což vnímám jako symbolickou nápravu historické křivdy, která se na rodině a devastaci původního náhrobku v minulosti uskutečnila. V ideálním případě by se tak nový náhrobek mohl zrealizovat již v polovině příštího roku. Areál Ústředního hřbitova by tak získal kvalitní dílo sepulklární architektury.
Jméno kdysi ikonické rodiny Neumark se v současné době takřka zcela vytratilo z obecného povědomí brněnské veřejnosti, a pakliže je alespoň nějak připomínáno, pak nejčastěji v souvislosti s vilovou stavbou na Vinařské ulici od architekta Ernsta Wiesnera z let 1928–1929. Rodina Neumark je však s dějinami Brna, zejména těmi průmyslovými, spojena mnohem významněji, než jen coby stavebníci jedné z brněnských vil.
Za zakladatele rodinné vlnařské tradice je považován Paul Neumark (1845–1906). Berlínský rodák, pocházející z židovské rodiny, který v mládí odešel do Británie, kde ve městech Leeds a Dewsbury obchodoval s vlnou, a kde také založil firmu ,,Neumark P. & Co.“ Patrně někdy před svým příchodem do Brna konvertoval Paul Neumark ke křesťanství, konkrétně k protestantské evangelické církvi. Paul Neumark – stejně jako všechny jeho děti – se v Brně stal aktivním členem a podporovatelem evangelického sboru. V roce 1881 založil Paul Neumerk spolu s Williamem Jamesem Hebblethwaitem v Brně firmu na výrobu vlněných látek pod názevm „W. J. Hebblethwait Wollwarenfabrik“ se sídlem v Nadační (dnešní Přízově) ulici číslo 5. Už od roku 1885 však firma uváděla na trh zboží pod novým názvem „Paul Neumark in Brünn“. Zkušenosti a kontakty, které získal Paul Neumark v Británii pak využíval v Brně, a po celou dobu existence byla rodina i firma Neumark napojena především na britské ostrovy. Na počátku existence firmy bylo v provozu 30 moderních tkalcovských stavů a firma zaměstnávala přibližně 100 dělníků. Původně firma vyráběla těžké anglické látky, teprve později upravila výrobu na módní látky, a s tím došlo i k rozšíření podniku. Na začátku 20. století se firma Paula Neumarka sloučila se sousední firmou Salomon a pracovalo v ní již 250 stavů a 630 zaměstnanců. Právě z této doby pochází firemní veduta, která zachycuje celý areál od nároží dnešních ulic Přízové a Dornychu, jakožto velkou a prosperující firmu.
Po smrti Paula Neumarka v roce 1906 převzala vedení firmy jeho manželka Fanni (1859–1931), prokura firmy byla udělena synovi Georgovi a v roce 1911 synovi Walterovi. Se vstupem synů Georga, Waltera a Otty do firmy se z ní stala veřejná obchodní společnost. Pod vedením bratrů vznikly v roce 1921 projekty nové tkalcovny podle projektu brněnské kanceláře Ed. Ast. & Co. Tento monumentální komplex železobetonových staveb vytvořil na dlouhá desetiletí charakteristickou podobu nároží Přízové a Dornychu. Obrázek č.17 veduta firmy Firemní veduta továrny na vlněné zboží Paul Neumark na ulici Dornych/Přízová, 1905. Moravský zemský archiv, fond H294, kt. 30. Převzato z: Ryšková, Michaela; Mertová, Petra: Kulturní dědictví brněnského vlnařského průmyslu. Ostrava, Národní památkový ústav, 2014, s. 80-81. Nejstarší z 4 dětí Paula a Fanni Neumarkových byl George Villiers (1882–1928), po němž následovala dcera Frierika Emilie (1885–1918). V roce 1909 se Georg ve Vídni oženil s Marthou Doris Herschmannovou, dcerou brněnského textilního průmyslníka Alberta Herschmanna. Z jejich manželství vzešly tři děti, a to Peter Paul Neumark (1916- 2011), Thomas Viktor (1918-2007) a Monica Dora (1923-2009). O dva roky později se narodil druhý syn Paula Neumarka, Walter Villiers Neumark (1887-1939). Walter byl mimo jiné britským honorárním konzulem v Brně. V roce 1919 se Walter Neumark oženil s Johannou Augustou Marií, rozenou Till, která pocházela z významné brněnské rodiny, která obchodovala se železem a železnými výrobky. Jejich sňatek se konal nejprve v katolickém kostele u sv. Jakuba, a poté také v německém evangelickém kostele. Manželé Walter a Johanna Neumarkovi měli tři děti Otto Walter (1921–2002), Hannelore (1922–2019) a Christel (1925–2017). V roce 1928 si Walter Neumark nechal vypracovat u architekta Ernsta Wiesnera projekt na stavbu vlastní vily na Vinařské ulici, která byla o rok později realizována. Den po okupaci Brna a zbytku českého a moravského území, tedy 16. března 1939, spáchal Walter Neumark sebevraždu. Nejmladší z dětí manželů Paula a Fanni Neumarkových byl Otto (1888–1947). Po svém londýnském angažmá, kde se kvalifikoval jako advokát, byl v roce 1914 povolán rodinou zpět do Brna, aby pomohl s vedením firmy. Poté přesídlil do Vídně, kde se dále vzdělával v oboru práva a od roku 1920 byl s bratry veřejným společníkem v rodinné firmě. V roce 1922 se Otto oženil v evangelickém kostele s Friderike Marií Augustou, rozenou Till, což byla sestra výše zmíněné Johanny Augusty Marie. Společně měli dvě děti Roberta Waltera (1923–2013) a Paula Hermanna (1926–2015). V září roku 1939 rodina emigrovala do Švýcarska. V roce 1940 byla na firmu Paul Neumark uvalena na ni nucená správa. Po válce se Otto Neumark přihlásil o svůj majetek. V září 1945 převzal vedení firmy, avšak již v roce 1946 byla firma znárodněna a začleněna do národního podniku Moravsko-slezské vlnařské závody, jako závod 09.
Původní náhrobek rodiny Neumark
Pravděpodobně záhy po smrti Paula Neumarka v roce 1906 vznikl na Ústředním hřbitově města Brna náhrobek, o kterém, si dnes můžeme učinit představu pouze z popisu historičky umění Jitky Sedlařové a jedné fotografie ze závěru 80. let 20. století, kterou se podařilo dohledat v letošním roce v archivu fotografa Františka Sysla. Právě historička umění Jitka Sedlařová na sklonku 80. let upozorňovala na tehdejší bezohledné dění na Ústředním hřbitově, kdy docházelo k nevratné likvidaci hrobových skupin, včetně hrobového zařízení. Ve sborníku Historická Olomouc a její současné problémy z roku 1989, tak už jen konstatuje, že náhrobek rodiny Neumark byl na hřbitově umístěn do přelomu let 1987/1988, kdy byl nevratně zničen. V článku celý náhrobek popisuje takto: ,,Byl to náhrobní prostor na ploše dvojhrobu, vymezený po stranách odstupňovaným soklem a uprostřed asi třímetrovým lichoběžníkovým průčelím s představenou dvojicí dórských sloupů, které nesly masivní zubořezovou římsu, kladí s nápisem NEUMARK a trojúhelníkový fronton. Sloupy rámovaly bronzové dveře, na nichž byla vysazena jména lidí, kteří branou smrtí vstoupili do domu mrtvých. Náhrobní architektura značena nebyla.“ Bohužel jediný soubor fotografií, které se podařilo dohledat, a jejichž autorem je fotograf František Sysel, zachycují hrobové místo bezprostředně po zániku náhrobku. Na fotografiích je tak zřejmý už jen ležící fragment odstupňovaného postranního soklu a ona masivní zubořezová římsa s nápisem Neumark, o kterém se v článku zmiňuje Jitka Sedlařová. Je nutné dodat, že Jitka Sedlařová přisuzuje původní náhrobek rodiny Neumark architektu Adolfu Loosovi. S největší pravděpodobností proto, že na náhrobku se nacházela signatura LOOS. Teorii o autorství architekta Adolfa Loose několikrát vyvrátila historička umění Pavla Cenková. V případě signatury LOOS na náhrobku by se nejednalo o dílo architekta Loose, ale o značku kamenické dílny Adolf Loos Witve.
Hrobové místo, do něhož byly ostatky Paula Neumarka uloženy, se nacházelo v nejstarší části hřbitovního areálu, ve skupině 6, řadě 2, číslo hrobu 119–121. V následujících desetiletích byly právě do tohoto hrobového místa pohřbeni i další členové rodiny Neumark. Pohřeb manželky Paula Neumarka, Fanni Neumarkové, se konal 27. 1. 1931. Následoval pohřeb syna Georga 22. 10. 1928, dále Waltera 18. 3. 1939 a patrně poslední pohřeb na tomto místě byl spojený s uložením ostatků Otto Neumarka 20. 5. 1947.
V dubnu roku 1987 však došlo k hromadné likvidaci celé skupiny číslo 6. Veškeré náhrobky byly z této skupiny odstraněny a následně se přikročilo i k likvidaci hrobových míst. Naprostá většina zde uložených ostatků byla exhumována, zkremována a následně uložena do blíže neidentifikovaného společného hrobu. Jak se podařilo zjistit z pohřebních knih, uložených v Archivu města Brna, jednu z mála výjimek tvořily ostatky rodiny Neumark, které byly dne 14. 4. 1987 exhumovány a přeneseny do nového hrobového místa. Do skupiny číslo 6 se od závěru 80. let 20. století nepohřbívá a v současné době ji tvoří pouze travnatá plocha.
Po exhumaci a přenesení ostatků rodiny Neumark se stávající hrobové místo nachází ve skupině 106, řadě 1, číslo hrobu 98–100. Hrobové místo rodiny Neumark zabírá plochu dvojhrobu o rozměru 400 x 300 cm (délka x hloubka). V současné době postrádá hrobové místo jakoukoliv formu sepulkrální architektury. Částečně je hrobové místo vymezeno relikty kamenného obrubníku.
Cesta k umělecko-architektonické soutěži
Byl to v loňském roce právě moment zjištění, že se na Ústředním hřbitově se stále nachází hrobové místo s ostatky této významné brněnské rodiny, který mě přivedl k úvaze vytvořit zde nový důstojný náhrobek. Hrobové místo bylo navíc aktuálně Správou hřbitovů evidováno jako volné, a tudíž určené k novému nájemnímu vztahu. V takovém případě hrozila i exhumace zde uložených ostatků, a tím i definitivní likvidace přítomnosti této rodiny. Po domluvě s ředitelkou Správy hřbitovů jsem v závěru loňského roku hrobové místo pronajal, a po konzultaci s kolegy architekty se rozhodl uspořádat vyzvanou umělecko-architektonickou soutěž na podobu nového náhrobku.
Tvorbu soutěžních podmínek předcházel archivní a historický průzkum, během kterého se podařilo jednak zjistit a lokalizovat původní hrobové místo rodiny Neumark, a také identifikovat dosud neznámé dílo architekta Ernsta Wiesnera v podobě přístavby starší vily Waltera Neumarka z roku 1922 na ulici Hlinky.
Současně se v závěru loňského roku podařilo zkontaktovat potomky rodiny, kteří žijí převážně ve Velké Británii a na dalších místech světa, kteří záměr realizace nového náhrobku pozitivně kvitovali a aktivně se účastnili na tvorbě soutěžních podmínek, a nakonec i výběru vítězného návrhu.
Počátkem letošního roku jsem oslovil 8 osobnosti s dotazem, zda by se chtěly stát členy poroty soutěže a k mému potěšení všichni tuto nabídku přijali. Porota tedy byla složena historikem umění prof. PhDr. Rostislavem Šváchou, CSc, dále ředitel brněnského pracoviště Národního památkového ústavu PhDr. Zdeňkem Váchou, sociologem a historikem umění Mgr. Rostislavem Koryčánkem, historikem umění a vedoucím Oddělení ději architektury v Muzea města Brna Mgr. Jindřichem Chatrným, architektem Ing. Robert Václavík z ateliéru Transat architekti, specialistkou na průmyslové dědictví města z Technickému muzea v Brně PhDr. Petrou Mertovou, Ph.D. Jako symbolické propojení obou konfesí rodiny reprezentovali v porotě za Židovskou obec Brno Ing. arch. Petr Bureš a za Českobratrskou církev evangelickou farářka Mgr. Iva Květonová. Posledním, za to podstatným členem poroty, byl Richard Newmark, zastupující potomky rodiny.
Soutěž byla koncipovaná jako vyzvaná, jednokolová a k účasti v soutěži jsem oslovil 8 brněnských ateliérů, a to Studio Fuuze, Ateliér Štěpán, Kogaa, Dílna, GAB, Kobra, New work a ea architekti. Vyhlášení soutěže proběhlo 2. května, s uzávěrkou 4. července. Předmětem soutěže byl návrh nového náhrobku s předpokládanou hodnotou realizace díla ve výši 500.000 korun.
Průběh soutěže
Z 8 oslovených ateliérů dodalo v řádném termínu a v souladu se soutěžními podmínkami svůj návrh 7 ateliérů. Všechny zaslané návrhy byly porotě předloženy k hodnocení během zasedání dne 18. července. Předsedou poroty byl jednomyslně zvolen prof. Rostislav Švácha, a po diskuzi nad každým návrhem zvlášť, se porota usnesla aklamací vybrat návrhy, které by postoupily do užšího výběru. Do něj nakonec postoupily celkem tři návrhy z ateliérů Štěpán, New work a Kobra. Další fáze zasedání poroty probíhala tajným hlasováním o pořadí návrhů, kdy se na prvním místě umístil návrh ateliéru new work, na druhém místě návrh Ateliéru Štěpán a třetí místo získal návrh ateliéru Kobra.
Všechny soutěžní návrhy však představují natolik kvalitní díla, že považuji za vhodné je stručně prezentovat.
První místo: Ateliér New work / autoři: Susana Brunová, Svatopluk Sládeček, Zuzana Zbellová / spolupráce: Jaroslav Matoušek, Lenka Šrahůlková
Struktura náhrobku je inspirována texturou tkané textilie, ale jeho vzhled zároveň vzdáleně odkazuje k tvarosloví původního náhrobku na brněnském ústředním hřbitově z r. 1906 z dílny Adolfa Loose st. Plocha hrobového místa je nově lemována kamenným obrubníkem. Na osu čtyři metry širokého hrobového místa je osazena vyztužená betonová deska o šířce 1550mm. Do ní je ukotvený samotný náhrobek. Na vodorovné ploše se střídají vystupující kamenné trámce široké 80mm a vysoké 160mm se zapuštěnými, širokými 130mm a vysokými 100mm. Vystupující trámce jsou z tmavšího kamene. Zapuštěných polí je sedm a ve třetí ¼ vzdálenosti od okraje hrobu se zvedají jako pilíře do výšky 1,3m. V každém pilíři je vyřezáno jedno písmeno příjmení N E U M A R K. Přes vodorovné trámce je v přední části hrobu, cca 300mm od okraje položený příčný trám přesahující přes okraje, na kterém jsou vytesány jména pohřbených. Tmavý kámen je žula Impala, středně šedý žula.
Druhé místo: Ateliér Štěpán / autor: Marek Štěpán
Návrh navazuje na původní symbolické ztvárnění náhrobku rodiny Neumark, kde byly bronzové dveře, kterými pohřbení členové rodiny vstupovali bránou smrti do domu mrtvých. Nový náhrobek toto téma oživuje a zpracovává v soudobém jazyku. V ose vymezeného místa je umístěna vodorovná základna s pootevřenými dveřmi a otiskem jejich pohybu v ploše. Vše je provedeno v měřítku člověka a v abstraktním tvarosloví, s důrazem na geometrii a proporce. Náhrobek je z černého leštěného kamene. V povrchové úpravě je výjimka půlkolová část křivky otevírání dveří, která je tryskaná a ohlazená.
Třetí místo: Ateliér Kobra / autoři: Kristýna Smržová, Michal Gabriel, Petr Preininger
Myšlenkou návrhu je nenásilnou formou navázat na současný pustý stav místa. Cílem je zachovat stávající “rostlé” hrobové pole se všemi jeho prvky, které bude jasně vymezeno páskem oceli a doplněno o betonovou monolitickou krychli umístěnou na střed. Stane se tak více pomníkem, než hrobem. Místem k zamyšlení nad pomíjivostí času a slávy. Středový betonový monolit bude mít na přední straně vysekané jméno rodiny Neumark v původním fontu jako upomínku na bývalý náhrobek. Na horní straně bude strohost betonu narušena reliéfem drapérie – látky, jež navždy zůstane odkazem rodiny Neumark.
Bez ocenění: Ateliér Kogaa / autoři: Tomáš Kozelský, Alexandra Georgescu, Viktor Odstrčilík, Nikol Linhartová, Kateřina Baťková
Sousoší pěti pilířů na společném piedestalu představuje pět členů rodiny Neumark sdílejících místo posledního odpočinku. Industriální tvrdá forma však nabízí citlivé zhmotnění společného úsilí těchto pěti lidí: Nakloněné hexagony jsou opatřeny kanelurou, která svádí dešťovou vodu do společného kanálku, který ji pak odvádí do malého přilehlého záhonu. Pět zkamenělých vzpomínek, které i po konci smrtelného života pokračují v naplňování společného díla a nadále dávají pozemskému světu plody své přítomnosti
Bez ocenění: Ateliér Dílna / autor: Michal Palaščák
Koncepce pomníku je založena na napětí mezi stabilním a pomíjivým, mezi tradičním a inovativním. Základní motiv tkaniny rozvlněné větrem proto pojímáme jako tradiční materiální artefakt, který je ovšem vyroben nejsoučasnější metodou 3D tisku z uhlíkové oceli (WAAM – Wire and Arc Additive Manufacture). Zvoleným postupem se vztahujeme k technologickým inovacím, jež rodina Neumarkových ve svém podnikání neúnavně prosazovala a jimiž se také zapsala do historie. Se stávajícím prostorem dvojhrobu pracujeme jako s volnou plochou bez vymezení hranic. Fragmenty jeho ohraničení odstraňujeme, stejně jako zbytky náletových dřevin, a ponecháváme jen sesekaný trávník. Hrob označujeme umístěním jména Neumark z litinových písmen zapuštěných do terénu bez dalších textových informací. Použitím dobové typografie odkazujeme k původnímu náhrobku z produkce renomované kamenosochařské firmy Adolf Loos’ Witwe zničenému v osmdesátých letech minulého století, jehož podoba je známa z dobové fotodokumentace. Objekt pomníku bude svařen po jednotlivých vláknech z uhlíkové oceli prostřednictvím robotické ruky. Přepálená ocel je tak konzervována, objekt je bezúdržbový a prakticky nezničitelný. Uložen je na trnech ukotvených do betonových patek, které nejsou z běžného pohledu viditelné, takže nijak nenarušují dojem „levitace“ nad terénem bez využití podpory.
Bez ocenění: Studio Fuuze / autor: Jaroslav Sedlák
Náhrobek je koncipován jako interagující dvojice. Betonový nápis NEUMARK tvořený samostatnými vedle sebe položenými písmeny a v jejich těsné blízkosti rostoucí strom. V čase se bude kompozic proměňovat, strom bude sílit a růst až do nápisu začne postupně vrůstat a jeho kořeny budou postupně zvedat a deformovat sesazení textu. Některá písmena budou šikmo, některá mírně zvednutá, někde se zvýší mezera mezi nimi a některá možná zůstanou na svém místě. Půjde tedy o postupnou proměnu obou ,,aktérů" - betonových liter a stromu. Náhrobek v sobě nese příběh proměny a životních zvrtaů a odkazuje i na osud rodiny Neumarků - majitelů prosperující továrny, která ve své historii zaznamena růst, následně válku a stagnaci a nakonec namísto odkazu demolici bývalého textilního okrsku města.
Bez ocenění: Ateliér ea architekti / autoři: Zdeněk Eichler, Eva Eichlerová, Martin Eichler
Jedná se o horizontálně komponovanou obdélníkovou formu, které je odsazena od terénu. Nosnou část tvoří základní fundament – kvádr, na kterém je uloženo pět desek obdélníkového tvaru. Desky mají rozdílnou tloušťku a jsou proti sobě vzájemně posunuty. Náhrobek má velikost přibližně 3,3 x 1,1 x 0,66 m. Je umístěn ve 2/3 hrobového místa. Náhrobek bude vyroben z jednoho materiálu – bílého sklovláknobetonu (jemnozrnný beton vyztužený skelným vláknem, odlévaný do zadané formy). Povrch desek bude mít reliéfní organickou strukturu. Navrhujeme digitální přenos skici do 3D formy a následné odlití. Hrany budou rovné a jemně broušené. Jednotlivé desky budou na sebe osazeny na nerezové trny. Typograficky zpracovaný text bude řešen formou prolisu v ploše vrchní desky a v hranách desek, bez dalšího přidaného materiálu. Podnož ve tvaru kvádru je navržena z bílého betonu a bude osazena na základovou patku. Veškeré konstrukční prvky a spoje budou skryté. Celá plocha hrobového místa bude ohraničena ztraceným obrubníkem z cortenového plechu a osázena půdopokryvnou bíle kvetoucí rostlinou Vinca minor Alba. Pozadí bude tvořeno vzrostlými keři v ploše mezi hroby.
Realizace náhrobku
Realizace vítězného návrhu je naplánována na rok 2023, a je spojená s návštěvou potomků rodiny v Brně. S ohledem na to, že soutěž je iniciovaná fyzickou osobou, je v plánu finanční prostředky na realizaci získat vícezdrojovým způsobem, jednak z veřejných dotací, ale především prostřednictvím aktivní participace veřejnosti. Již na podzim letošního roku by se měla rozběhnout fundraisingová kampaň, díky které by se veřejnost mohla podílet na realizaci díla, což vnímám jako symbolickou nápravu historické křivdy, která se na rodině a devastaci původního náhrobku v minulosti uskutečnila. V ideálním případě by se tak nový náhrobek mohl zrealizovat již v polovině příštího roku. Areál Ústředního hřbitova by tak získal kvalitní dílo sepulklární architektury.
Michal Doležel
0 komentářů
přidat komentář
