Greenhouse silent disco - výstavy ve vratislavském Muzeu architektury
"What form can architecture take when it is created without the architect, without permission - answering to nothing and none at all?"
První listopadovou sobotu směřujeme do třetího největšího polského města, dolnoslezské metropole. Naším hlavním cílem je Muzeum architektury ve Vratislavi, jediná instituce svého druhu v zemi. Muzeum sídlí v historickém bernardýnském klášteře na okraji Starého města. Po válce zničený klášter byl v 60. letech obnoven, a Muzeum architektury a rekonstrukcí, které se osamostatnilo, sem přesídlilo. Prostory muzea jsou fascinující, spojují moderní vestavby s historickými klenbami hlavního sálu v románském kostele sv. Bernardina ze Sieny. Během naší návštěvy probíhají dvě paralelní výstavy - Greenhouse silent disco a Teren Prywatny. Skrze skleněné dveře u vstupu s recepcí se naskýtá pohled na první výstavu s jediným exponátem. Impozantní průchozí dřevěná konstrukce, nesoucí desítky pokojových rostlin, reflektuje myšlenku, že rostliny jsou aktivními organismy s vlastními smysly, schopností vnímat a reagovat. I přesto, že my jako lidé jsme stále neporozuměli. Při procházení chodbami kláštera kolem rajského dvora směřujeme do hlavní lodi kostela, kde jsou umístěny muzejní sbírky, zejména fragmenty zničených středověkých budov s vynikající řemeslnou kvalitou. V menším sále se nachází druhá expozice, součást festivalu MIASTOmovie, pro kterou jsme především přijeli. Výstava Teren prywatny kurátora Kuby Žary je zaměřená na projekty z přelomu milénia, kdy se Polsko, stejně jako Česko, teprve učí po pádu východního bloku "chodit v kapitalismu". Vše je tak trochu chaotické, zatím bez ustálených pravidel, a přitom velice ambiciózní, expresivní s neochvějnou vírou v lepší budoucnost. Stavebnictví rozhodně nevyjímaje. Nový pocit svobody a nekonečných možnosti tak dal vzniknout nemalému množství černých staveb, které často překračují hranici bizárnosti a jsou jen těžko zařaditelné. A proto jsou prezentované stavby tak trochu svědectvím atmosféry své doby kdy individualita vítězí nad souzněním s veřejným názorem. Za každou cenu chtějí vyčnívat, nedělají ústupky, neptají se a rozhodně si o nich máte pomyslet, jak jsou výjimečné, luxusní a jejich majitelé se topí v penězích. Sama bych je nazvala jako „podnikatelské baroko ve velkém stylu". Jedním z prezentovaných projektů je hotel Czarny Kot ve Varšavě, který je opravdu přehlídkou bizáru. V roce 1989 dostala investorka povolení ke stavbě jednopatrové budovy, ve které se nacházelo zábavní centrum. Na počátku 90. let požádala o povolení přistavět další 2 patra pro účely ubytování. To že Elžbieta Studziúska nadstavěla patra 4 a rozšířila objekt i na sousední parcelu, bylo mimo očekávání úřadů. Vzniká monstrózní mišmaš arkýřů, věží, vikýřů a balkónů. Definitivní osud této kontroverzní varšavské ikony byl zpečetěn Nejvyšším správním soudem v roce 2018, který rozhodl o demolici nelegálních přístaveb a nadstaveb, jež proběhly o rok později. Kompletní odstranění mohli Poláci sledovat na konci roku 2021. Mezi další zařazené projekty, které si příliš nelámou hlavu pravidly a přepisy autoři výstavy představili vilu na střeše v Jastrzbie-Zdrój, přístavbu autoservisu v Krakově nebo „polské Bradavice" - podle projektu rodinný domek, ze kterého se vyklubal zámek o 5000 m² na severu Polska u vesnice Lapalice. Poslední zmíněný příklad je skutečnou legendou a poté, co se stal turistickou atrakcí pro milovníky kuriozit, úřady nenařídily demolici, ale naopak pracují na renovaci.
Více informací >
První listopadovou sobotu směřujeme do třetího největšího polského města, dolnoslezské metropole. Naším hlavním cílem je Muzeum architektury ve Vratislavi, jediná instituce svého druhu v zemi. Muzeum sídlí v historickém bernardýnském klášteře na okraji Starého města. Po válce zničený klášter byl v 60. letech obnoven, a Muzeum architektury a rekonstrukcí, které se osamostatnilo, sem přesídlilo. Prostory muzea jsou fascinující, spojují moderní vestavby s historickými klenbami hlavního sálu v románském kostele sv. Bernardina ze Sieny. Během naší návštěvy probíhají dvě paralelní výstavy - Greenhouse silent disco a Teren Prywatny. Skrze skleněné dveře u vstupu s recepcí se naskýtá pohled na první výstavu s jediným exponátem. Impozantní průchozí dřevěná konstrukce, nesoucí desítky pokojových rostlin, reflektuje myšlenku, že rostliny jsou aktivními organismy s vlastními smysly, schopností vnímat a reagovat. I přesto, že my jako lidé jsme stále neporozuměli. Při procházení chodbami kláštera kolem rajského dvora směřujeme do hlavní lodi kostela, kde jsou umístěny muzejní sbírky, zejména fragmenty zničených středověkých budov s vynikající řemeslnou kvalitou. V menším sále se nachází druhá expozice, součást festivalu MIASTOmovie, pro kterou jsme především přijeli. Výstava Teren prywatny kurátora Kuby Žary je zaměřená na projekty z přelomu milénia, kdy se Polsko, stejně jako Česko, teprve učí po pádu východního bloku "chodit v kapitalismu". Vše je tak trochu chaotické, zatím bez ustálených pravidel, a přitom velice ambiciózní, expresivní s neochvějnou vírou v lepší budoucnost. Stavebnictví rozhodně nevyjímaje. Nový pocit svobody a nekonečných možnosti tak dal vzniknout nemalému množství černých staveb, které často překračují hranici bizárnosti a jsou jen těžko zařaditelné. A proto jsou prezentované stavby tak trochu svědectvím atmosféry své doby kdy individualita vítězí nad souzněním s veřejným názorem. Za každou cenu chtějí vyčnívat, nedělají ústupky, neptají se a rozhodně si o nich máte pomyslet, jak jsou výjimečné, luxusní a jejich majitelé se topí v penězích. Sama bych je nazvala jako „podnikatelské baroko ve velkém stylu". Jedním z prezentovaných projektů je hotel Czarny Kot ve Varšavě, který je opravdu přehlídkou bizáru. V roce 1989 dostala investorka povolení ke stavbě jednopatrové budovy, ve které se nacházelo zábavní centrum. Na počátku 90. let požádala o povolení přistavět další 2 patra pro účely ubytování. To že Elžbieta Studziúska nadstavěla patra 4 a rozšířila objekt i na sousední parcelu, bylo mimo očekávání úřadů. Vzniká monstrózní mišmaš arkýřů, věží, vikýřů a balkónů. Definitivní osud této kontroverzní varšavské ikony byl zpečetěn Nejvyšším správním soudem v roce 2018, který rozhodl o demolici nelegálních přístaveb a nadstaveb, jež proběhly o rok později. Kompletní odstranění mohli Poláci sledovat na konci roku 2021. Mezi další zařazené projekty, které si příliš nelámou hlavu pravidly a přepisy autoři výstavy představili vilu na střeše v Jastrzbie-Zdrój, přístavbu autoservisu v Krakově nebo „polské Bradavice" - podle projektu rodinný domek, ze kterého se vyklubal zámek o 5000 m² na severu Polska u vesnice Lapalice. Poslední zmíněný příklad je skutečnou legendou a poté, co se stal turistickou atrakcí pro milovníky kuriozit, úřady nenařídily demolici, ale naopak pracují na renovaci.
Více informací >
0 komentářů
přidat komentář
