K úmrtí Gottfrieda Böhma

Každý by se při utváření vlastní osobnosti měl umět postavit k odkazu svých předků. Gottfried Böhm pocházel z rodiny, kde se víra a architektonické řemeslo dědilo po mnoho generací. V prostředí silných osobností lze nabýt hodně zkušeností, ale současně je tu riziko, že nevykročíte z jejich stínu. V Gottfriedově případu to byl otec Dominikus, který byl nejen autorem desítek kostelů, ale také profesorem sakrálního umění na vysoké škole v Kolíně nad Rýnem. Gottfrieda Böhma silně poznamenaly zážitky z 2. světové války, během níž byl zraněn na ruské frontě. Válečně zranění a zbavení vojenských povinností mu umožnilo nastoupit ke studiu sochařství a architektury na mnichovské technice u Hanse Döllgasta. Po škole vedl společně s otcem až do jeho smrti architektonickou kancelář, s níž se podílel na rekonstrukci a výstavbě osmi kostelů. S Elisabeth Böhmovou (roz. Haggenmüller) strávil více než šedesát let spokojeného manželství a společně vychovali čtyři syny, z nichž se tři stali nepřehlédnutelnými architekty. V 60. - 80. letech minulého století předával své zkušenosti jako profesor urbanistického plánování a architektonického navrhování studentům polytechnické univerzity v Cáchách. Přes dlouholeté pedagogické působení nebyl příznivcem dlouhých projevů či teoretických spisů. Více než šedesát realizovaných kostelů umí samo sdělit vše podstatné, i když jejich autor již není mezi námi. Gottfried Böhm patřil mezi poslední pamětníky, kteří aktivně pomáhali navracet tvář válkou poničeným německým městům. Böhm se velmi odlišoval od svých současníků. Nerozhodl se vypravit cestou modernistů, kteří hleděli především na funkční stránku, i postmodernistů, kteří stavby vnímali jako svébytný objekt. Böhmovy domy jsou malými městy. Nadčasovou estetikou utvářel vlastní universa. Jeho stavby šly vždy hlouběji a oslovovaly niterní pocity návštěvníků, které vybízely k haptickému procítění archaických prostorů postavených z hrubých materiálů. Když na počátku 60. let Böhm pracoval na projektu mariánského kostela v Neviges, tak téměř slepému kardinálovi Josefu Fringsovi představil svůj záměr prostřednictvím modelu. Skrze model tak mohl kardinál (a později i další věřící) lépe porozumět i tomu, co slova neumí vyjádřit.

U příležitosti Böhmových stých narozenin uspořádalo v roce 2020 Německé architektonické muzeum (DAM) ve Frankfurtu nad Mohanem obsáhlou retrospektivní výstavu s bohatým doprovodným programem připomínajícím si tohoto prvního německého držitele Pritzkerovy ceny z roku 1986.