K úmrtí Petera Kulky

V pondělí 5. února zemřel ve věku 86. let německý architekt Peter Kulka, který vždy přistupoval ke své profesi důkladně a nedokázal pochopit, když ostatní neměli podobnou vášeň pro architektonickou kvalitu jako on. Jako sedmiletý zažil spojenecký nálet na Drážďany a totální zničení města. Naučil se žít v sutinách. Jako dvanáctiletý přemýšlel o tom, jak z trosek vytvořit něco nového. Rekonstrukce minulosti pro něj nikdy nepřipadala v úvahu. Vždy chtěl architekturu i společnost posouvat kupředu. Ještě před studiem architektury se v roce 1954 vyučil zedníkem. Následně odešel studovat stavební inženýrství do Görlitzu, poté do Gothy a nakonec v roce 1964 dokončil studium architektury na umělecké škole ve výchoberlínském Weißensee, kterou vedl absolvent Bauhausu Selman Selmanagić. První pracovní zkušenosti Kulka získal na Stavební akademii u Hermanna Henselmanna. Po roční praxi utekl za dramatických okolností do Západního Berlína, kde v letech 1965-68 pracoval v kanceláři Hanse Scharouna. V roce 1970 se spojil s kolegy Herzogem, Köpkem, Siepmannem a Töpperem a otevřel v německém Bielefeldu ateliér, který navrhoval pro místní univerzitu. V roce 1980 se usadil v Kolíně nad Rýnem a společně s Hansem Schillingem navrhoval budovy pro místní arcidiecézi. V letech 1986-92 působil jako profesor na polytechnické univerzitě RWTH v Cáchách. Sjednocení Německa pro něj představovalo startovní signál pro novou životní etapu. Opustil univerzitu a otevřel v rodných Drážďanech druhou kancelář. Prvotním impulsem bylo vítězství v soutěži na nový zasedací sál Saského zemského sněmu, kterou se mu podařilo realizovat v letech 1991-97. Šlo o jeden z prvních velkých veřejných projektů na území bývalé NDR po opětovném sjednocení, kdy se před architekty otevíraly nebývalé příležitosti. Kulka měl výhodu západních zkušeností, které ve východoněmeckém prostředí naplno využil. Již v roce 1995 propagoval, aby „naše města i budovy byly připravené na pozdější přestavby, šetrné k životnímu prostředí a recyklovatelné". Až do samého konce pracoval na projektu rozšíření saského zemského sněmu, který se začne stavět již v příštím roce a na zdárnou realizaci bude dohlížet jeho adoptivní dcera Katrin Leers-Kulka.

Více informací >

Když jsem se po pádu Dvojčat přesunul zpět do Evropy, abych mohl díky stipendiu od bavorské automobilky nastoupit ke studiu architektury na drážďanské technice, tak mi znalec soudobé architektury Karel 'Kódl' Doležel doporučil, že bych se měl v Drážďanech co nejdříve seznámit s tvorbou nějakého Kulky. Podle příjmení jsem tipoval, že půjde o někoho s českými kořeny. Záhy jsem zjistil svůj omyl a také, že se Peter Kulka nejprve prosadil v Západním Německu. V rodných Drážďanech si otevřel pobočku až po opětovném sjednocení Německa. Nevědomky jsem se s jednou jeho realizací seznámil již v hesenském Wiesbadenu, kam Kulka navrhl bytové domy V platanovém dvoře, kolem nichž jsem dvoje letní prázdniny chodil do ateliéru prof. Scheerena. Následně jsem si mohl během ročního pobytu v saské metropoli důkladně prohlédnout Kulkovy veřejné stavby (Zemský sněm), připravované projekty (Německé muzeum hygieny) i některé soukromé realizace (RD Zastrau) a ocenit jeho minimalistický přístup kombinující prostorovou bohatost. Peter Kulka nás sice v požehnaném věku opustil, ale realizace tu s námi zůstanou. Navíc se příští rok dokonce začne podle Kulkova návrhu na levém břehu Labe rozšiřovat Saský zemský sněm v Drážďanech.