Po celé Zemi je velké množství kamenných kruhů, označovaných jako astronomické kalendáře pro stanovení doby slunovratu nebo místo pro rituální úkony. Nejstarší z nich byl vybudován v Nabta Playa dva tisíce let před stavbou první egyptské pyramidy.
Pro situování kruhové stavby do energetického místa bylo nutné znát vlastnosti statické elektřiny. Tehdejší stavitelé nutně museli vědět, že seskupení každé hmoty vytváří náboj, který produkuje mimo aury ještě zóny a interzóny. Také museli vědět, že zóny vytvářejí nad Zemí trojrozměrný vodivý rastr (éter), který se v místě křížení zón projeví jako náboj s větší energetickou koncentrací. Toto místo pak stanovili jako střed kruhové stavby. Akumulovaná energie hornin ohraničující auru zvyšovala náboj uvnitř kruhu. Někde byl kruh označen jen malými kameny nebo pouze rýhou v terénu. V těchto případech nebylo nutné s energií manipulovat, ale jen označit hranici energetického místa. Kruhové stavby byly využívány pro doplnění tělesné energie, ale také mohly být využity pro účely rituální.
Budovatelé kruhových staveb museli znát také další vlastnosti statické elektřiny, totiž - že náboje kontaktem aury s jinými náboji splynou v jeden společný, ale také, že energeticky větší náboj předává samovolně energii náboji s menší energetickou hodnotou. Lidé shromáždění uvnitř kruhové stavby měli společný náboj, který měl hodnotu součtu nábojů všech přítomných. Aby společný náboj skupiny lidí mohl získat energii z hmoty stavby, musel náboj kruhové stavby mít energetickou hodnotu větší. Pro menší počty lidí byly budovány na energetických místech menhiry, viklany, dolmeny, mounds i jiné stavby.
Další vlastnosti náboje statické elektřiny ve své hmotě skrývá nejznámější kruhová stavba Stonehenge v horizontálně uložených horninách, které byly dováženy z velké vzdálenosti, i když hornin, ze kterých byly vybudovány svislé kvádry, byl v blízkém okolí dostatek. Podobné kombinace hornin odlišného chemického složení jsou také na jiných stavbách, jako např: na Machu Picchu, pyramidách a mnohých dalších. Z toho lze logicky odvodit, že energie procházející horninou je ovlivněna jejím chemickým složením. V průběhu dřívějších experimentů jsem tyto kombinace nábojů zaznamenal, ale nevěnoval jsem jim větší pozornost. Je nutné tyto pokusy s různými hmotami ve větším měřítku opakovat s mnohem větší četností.
Pokud jsem dříve prezentoval statickou elektřinu jako kosmickou energii, obával jsem se v její souvislosti použít termín antigravitace, protože neznámou kosmickou energii věda nebrala nikdy vážně. Jinak je tomu s málo známou největší přírodní silou - statickou elektřinou. Je součástí veškeré hmoty a je nezbytné ji respektovat. Zde ovšem dvojnásob platí - co neznáme, nemůžeme hodnotit. Nejprve je nutné vše dokonale poznat.
Zahi Hawass ve své knize “Pyramidy” uvádí: „Některé hrobky jsou zahloubené a přikryté obdélníkovými kamennými bloky o velikosti několika nákladních vagónů nebo malých domů“.
V Baalbecku jsou uloženy dva tisícitunové kvádry, třetí je dosud v lomu. Větší množství transportovaných statunových hornin je i na jiných místech. Nemohu akceptovat takové experimenty, jestliže někdo rozhýbá sochu na Velikonočním ostrově o hmotnosti 15 tun, nebo když transportuje horninu o stejné hmotnosti lidskou silou a věda z toho učiní závěr, že tak byly transportovány horniny i větších hmotností. Uvěřím, když stejný pokus bude opakován s horninou o hmotnosti alespoň jedno sto tun, což ovšem předem vylučuji jako technický nesmysl. Do té doby pro mne bude platit pro vědu kacířská věta: „Dávné kultury znaly tajemství antigravitace“. Budovatelé megalitických staveb při transportu nadměrných hmotností hornin disponovali pouze lidskou silou a znalostmi o statické elektřině. Musíme tedy hledat vysvětlení v oblasti statické elektřiny, lidskou silou se nebudeme dále zabývat, byla by to ztráta času.
Historie popisuje neuvěřitelné události o lidech plujících vzdušným prostorem bez pomoci jakéhokoli technického zařízení. Zdařilou levitaci pozoroval dokonce i císař František I. se svými dvořany. Hrdinou neobvyklé produkce byl mystik Schindler, který se holedbal, že se pouhou silou vůle vznese kdykoli do výše a může tam setrvat alespoň čtvrt hodiny. Panovník se rozhodl jeho tvrzení prověřit. Svědectví o úspěchu zkoušky se zachovalo, díky svobodnému pánovi du Prel. Panovník dal z vysokého sálu císařského hradu odstranit lustr a místo něho nechal umístit sto dukátů. Ty si měl ponechat Schindler, pokud by se mu je podařilo bez jakýchkoli pomůcek sundat. Schindler se asi minutu namáhavě rozcvičoval, ale nakonec se skutečně dokázal vznést a peníze uchopit. Potom se pod stropem obrátil do vodorovné polohy a několik minut ležel v prostoru, jako by si chtěl po námaze odpočinout. Nakonec se pomalu snesl zpět na podlahu."
Český badatel Břetislav Kafka ve své knize „ Nové základy experimentální psychologie“, která byla poprvé publikována téměř před sto lety, napsal: „Vlastnosti magnetismu a přidružených jevů jsou nevyčerpatelné. Za hlubokého spánku (daleko hlubšího než při snech) subjektu či media, automatického nebo mechanického, může vlivem magnetismu nastat přerušení přitažlivosti zemské až vznesení se subjekta (levitace). Podmínkou je odejmutí jeho osobního magnetismu nejméně šesti osobami, jež spojením rukou vytvoří řetěz, uzavřený sedícím subjektem. Myšlenka musí být jednotná, nerušená, spíše flegmatická. Je-li mezi členy řetězu skeptik, pokus se nezdaří. Musí tudíž všichni zúčastnění dětinsky věřit (mít naprosto oddanou víru)“.
Tento jev si vysvětluji tak, že u pokusné osoby šlo o snížení tělesného náboje statické elektřiny, jehož energii převzalo šest osob. Snížení náboje hmoty u hornin bude mít pravděpodobně jiný průběh, ale bude přiměřený technickým možnostem tehdejší doby. Bohužel, pro podobné pokusy nemohu zajistit osoby s požadovanými vlastnostmi, ale existuje dostatečný počet skupin zabývající se parapsychologií. Členové těchto skupin mají zvýšený zájem o výzkum dosud nevysvětlených přírodních jevů, mají tedy motivaci pro opakování experimentu a najít vysvětlení. Za úspěšný výsledek pokusu lze považovat i „pouhé„ snížení hmotnosti figuranta. Zatím je to jediná stopa, která napovídá, jakým směrem dále postupovat. Je proto nanejvýš nutné co nejdříve začít. Pokud se podařilo empiricky proniknout do některých základních vlastností statické elektřiny, lze uspět i při dalším výzkumu dosud neznámých jevů.
Listopad 2008
Miroslav Provod
http://www.miroslavprovod.com
Webové stránky v českém jazyce jsem pro nezájem před několika lety zrušil. Zadejte na vyhledávači GOOGLE heslo: www.miroslavprovod.com , otevře se nabídka časopisů, které otiskují mé články. Některé jsou v českém jazyce a většinu článků zde naleznete.
jsou krásná věc, málo na čem se dá tak skvěle ulítnout jako na záhadách.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Po celé Zemi je velké množství kamenných kruhů, označovaných jako astronomické kalendáře pro stanovení doby slunovratu nebo místo pro rituální úkony. Nejstarší z nich byl vybudován v Nabta Playa dva tisíce let před stavbou první egyptské pyramidy.
Pro situování kruhové stavby do energetického místa bylo nutné znát vlastnosti statické elektřiny. Tehdejší stavitelé nutně museli vědět, že seskupení každé hmoty vytváří náboj, který produkuje mimo aury ještě zóny a interzóny. Také museli vědět, že zóny vytvářejí nad Zemí trojrozměrný vodivý rastr (éter), který se v místě křížení zón projeví jako náboj s větší energetickou koncentrací. Toto místo pak stanovili jako střed kruhové stavby. Akumulovaná energie hornin ohraničující auru zvyšovala náboj uvnitř kruhu. Někde byl kruh označen jen malými kameny nebo pouze rýhou v terénu. V těchto případech nebylo nutné s energií manipulovat, ale jen označit hranici energetického místa. Kruhové stavby byly využívány pro doplnění tělesné energie, ale také mohly být využity pro účely rituální.
Budovatelé kruhových staveb museli znát také další vlastnosti statické elektřiny, totiž - že náboje kontaktem aury s jinými náboji splynou v jeden společný, ale také, že energeticky větší náboj předává samovolně energii náboji s menší energetickou hodnotou. Lidé shromáždění uvnitř kruhové stavby měli společný náboj, který měl hodnotu součtu nábojů všech přítomných. Aby společný náboj skupiny lidí mohl získat energii z hmoty stavby, musel náboj kruhové stavby mít energetickou hodnotu větší. Pro menší počty lidí byly budovány na energetických místech menhiry, viklany, dolmeny, mounds i jiné stavby.
Další vlastnosti náboje statické elektřiny ve své hmotě skrývá nejznámější kruhová stavba Stonehenge v horizontálně uložených horninách, které byly dováženy z velké vzdálenosti, i když hornin, ze kterých byly vybudovány svislé kvádry, byl v blízkém okolí dostatek. Podobné kombinace hornin odlišného chemického složení jsou také na jiných stavbách, jako např: na Machu Picchu, pyramidách a mnohých dalších. Z toho lze logicky odvodit, že energie procházející horninou je ovlivněna jejím chemickým složením. V průběhu dřívějších experimentů jsem tyto kombinace nábojů zaznamenal, ale nevěnoval jsem jim větší pozornost. Je nutné tyto pokusy s různými hmotami ve větším měřítku opakovat s mnohem větší četností.
Pokud jsem dříve prezentoval statickou elektřinu jako kosmickou energii, obával jsem se v její souvislosti použít termín antigravitace, protože neznámou kosmickou energii věda nebrala nikdy vážně. Jinak je tomu s málo známou největší přírodní silou - statickou elektřinou. Je součástí veškeré hmoty a je nezbytné ji respektovat. Zde ovšem dvojnásob platí - co neznáme, nemůžeme hodnotit. Nejprve je nutné vše dokonale poznat.
Zahi Hawass ve své knize “Pyramidy” uvádí: „Některé hrobky jsou zahloubené a přikryté obdélníkovými kamennými bloky o velikosti několika nákladních vagónů nebo malých domů“.
V Baalbecku jsou uloženy dva tisícitunové kvádry, třetí je dosud v lomu. Větší množství transportovaných statunových hornin je i na jiných místech. Nemohu akceptovat takové experimenty, jestliže někdo rozhýbá sochu na Velikonočním ostrově o hmotnosti 15 tun, nebo když transportuje horninu o stejné hmotnosti lidskou silou a věda z toho učiní závěr, že tak byly transportovány horniny i větších hmotností. Uvěřím, když stejný pokus bude opakován s horninou o hmotnosti alespoň jedno sto tun, což ovšem předem vylučuji jako technický nesmysl. Do té doby pro mne bude platit pro vědu kacířská věta: „Dávné kultury znaly tajemství antigravitace“. Budovatelé megalitických staveb při transportu nadměrných hmotností hornin disponovali pouze lidskou silou a znalostmi o statické elektřině. Musíme tedy hledat vysvětlení v oblasti statické elektřiny, lidskou silou se nebudeme dále zabývat, byla by to ztráta času.
Historie popisuje neuvěřitelné události o lidech plujících vzdušným prostorem bez pomoci jakéhokoli technického zařízení. Zdařilou levitaci pozoroval dokonce i císař František I. se svými dvořany. Hrdinou neobvyklé produkce byl mystik Schindler, který se holedbal, že se pouhou silou vůle vznese kdykoli do výše a může tam setrvat alespoň čtvrt hodiny. Panovník se rozhodl jeho tvrzení prověřit. Svědectví o úspěchu zkoušky se zachovalo, díky svobodnému pánovi du Prel. Panovník dal z vysokého sálu císařského hradu odstranit lustr a místo něho nechal umístit sto dukátů. Ty si měl ponechat Schindler, pokud by se mu je podařilo bez jakýchkoli pomůcek sundat. Schindler se asi minutu namáhavě rozcvičoval, ale nakonec se skutečně dokázal vznést a peníze uchopit. Potom se pod stropem obrátil do vodorovné polohy a několik minut ležel v prostoru, jako by si chtěl po námaze odpočinout. Nakonec se pomalu snesl zpět na podlahu."
Český badatel Břetislav Kafka ve své knize „ Nové základy experimentální psychologie“, která byla poprvé publikována téměř před sto lety, napsal: „Vlastnosti magnetismu a přidružených jevů jsou nevyčerpatelné. Za hlubokého spánku (daleko hlubšího než při snech) subjektu či media, automatického nebo mechanického, může vlivem magnetismu nastat přerušení přitažlivosti zemské až vznesení se subjekta (levitace). Podmínkou je odejmutí jeho osobního magnetismu nejméně šesti osobami, jež spojením rukou vytvoří řetěz, uzavřený sedícím subjektem. Myšlenka musí být jednotná, nerušená, spíše flegmatická. Je-li mezi členy řetězu skeptik, pokus se nezdaří. Musí tudíž všichni zúčastnění dětinsky věřit (mít naprosto oddanou víru)“.
Tento jev si vysvětluji tak, že u pokusné osoby šlo o snížení tělesného náboje statické elektřiny, jehož energii převzalo šest osob. Snížení náboje hmoty u hornin bude mít pravděpodobně jiný průběh, ale bude přiměřený technickým možnostem tehdejší doby. Bohužel, pro podobné pokusy nemohu zajistit osoby s požadovanými vlastnostmi, ale existuje dostatečný počet skupin zabývající se parapsychologií. Členové těchto skupin mají zvýšený zájem o výzkum dosud nevysvětlených přírodních jevů, mají tedy motivaci pro opakování experimentu a najít vysvětlení. Za úspěšný výsledek pokusu lze považovat i „pouhé„ snížení hmotnosti figuranta. Zatím je to jediná stopa, která napovídá, jakým směrem dále postupovat. Je proto nanejvýš nutné co nejdříve začít. Pokud se podařilo empiricky proniknout do některých základních vlastností statické elektřiny, lze uspět i při dalším výzkumu dosud neznámých jevů.
Listopad 2008
Miroslav Provod
http://www.miroslavprovod.com
Webové stránky v českém jazyce jsem pro nezájem před několika lety zrušil. Zadejte na vyhledávači GOOGLE heslo: www.miroslavprovod.com , otevře se nabídka časopisů, které otiskují mé články. Některé jsou v českém jazyce a většinu článků zde naleznete.
.
.