R. Buckminster Fuller: Kde bude svět v roce 2025

Ptáte se: „Kde bude svět v roce 2025?" Někdy lidé používají slovo svět a myslí tím celý vesmír - jako ve spojení „nejkrásnější holka na světě“, někdy v mnohem užším smyslu, například když řeknou „ve světě sportu", ale já budu předpokládat, že tím myslíte planetu Zemi spolu se všemi lidmi, již jsou k ní gravitací připoutáni na 510 milionech čtverečních kilometrech jejího povrchu. Pokud to souhlasí s vaší definicí světa, pak moje odpověď zní: „Svět bude stále obíhat kolem Slunce a Slunce a jeho planety se budou otáčet spolu s galaktickým systémem.“ Zda budou jedinečné chemické komponenty lidských bytostí stále antropomorfně organizované a budou stále ještě zdravě sloužit nehmotnému, podivuhodnému fenoménu života na palubě vesmírné lodi Země, je nepředvídatelná věc, buď ano, nebo ne. Zda budou lidé na naší planetě stále živí, však bude kosmickou evolucí zodpovězeno už v roce 1985. Nemusíme na odpověď čekat až do roku 2025. Lidské bytosti, na rozdíl od všech jiných fenoménů, byly obdařeny myslí, s jejíž pomocí mohou objevovat abstraktní, nehmotné principy, jež ve vesmíru fungují. Umí tyto principy využívat k poznávání a uváženému zacházení s informacemi výlučně matematického charakteru týkajícími se chemie a fyziky kosmu, jak se projevují ve hvězdách vzdálených miliardy světelných let od planety Země. Na rozdíl od jedinečné schopnosti lidské mysli objevovat obecné a pouze matematicky sdělitelné vztahy mezi složitě se vzájemně proměňujícími geometrickými, chemickými a fyzickými vlastnostmi jakékoli samostatné části komplexního systému, a nikoli uvnitř těchto částí samotných, operují lidské mozky stejně jako mozky jiných stvoření pouze s odlišnostmi, s jedinečnými barvami, zvuky, rozměry, doteky, pocity a pachy jednotlivých vjemů. Mysl se však zabývá věčnými nadsmyslově uchopitelnými, kovariantními, vzájemně provázanými principy. Tato schopnost byla nám lidem dána, abychom mohli fungovat jako místní řešitelé vesmírných problémů.
Jsme tu, abychom řešili evolučně se vyskytující, nebývalé, metafyzické i fyzické problémy. A to je možné díky našemu jedinečnému přístupu k doposud objevenému inventáři věčných principů.
Vesmír se věčně regeneruje, vesmír se neustále proměňuje v souladu s abstraktními, nehmotnými principy, jichž si je vědoma (pokud víme) pouze lidská mysl.
Nyní, na konci roku 1974, světovým záležitostem zcela dominují svaly a moc. Svět zaplatí dvěma boxerům tři miliony dolarů, aby si pár desítek minut otloukali bednu před televizními kamerami. Vítěze pak velebí Kongres Spojených států. Je to dobrý muž, potud je vše v pořádku. Žádná televize však neoslavuje mnohem velkolepější metafyzickou bitvu všech hrdinů tiše oddaných pravdě a lásce, kteří se každý den obětují pro druhé. Posledních dvacet let spotřebovávají světové velmoci 200 miliard ročně na zbrojení a pouze zanedbatelné částky na zmírnění chudoby. Ti nejlépe vyzbrojení ovládají světové bohatství. Moc a svaly jsou zjevně nadále v sedle.
To, zda budou lidské bytosti stále na naší planetě, závisí na tom, zda mysl obrátí tento stav věcí a podaří se jí získat úplnou kontrolu nad svaly a fyzickou silou obecně. Pak bude svět konečně spravován lidmi a pro lidi.
Lidé budou žít na palubě naší planety Země v jednadvacátém století jedině tehdy, když bude boj o přežití zcela překonaný díky tomu, že bude dostatek podpory života a přístřeší pro všechny lidi.
Pouze v těchto podmínkách mohou lidé fungovat jako kompetentní řešitelé problémů vesmíru. Proto byli stvořeni. Pouze pokud „právo“ Abrahama Lincolna nastoupí na místo „moci“, zůstane lidstvo naživu na palubě naší planety v jednadvacátém století. A pokud ano, zůstane tu po bezpočet dalších tisíciletí. Lidstvo prochází svou poslední zkouškou, zda se může kvalifikovat ke své vesmírné funkci, a tím i k setrvání na palubě naší planety.
Nemusíme poukazovat pouze na rok 2025, který je půl století před námi, což dává velký prostor spekulacím a prognózám, o nichž je pro novináře přitažlivé psát. Otázkou je, zda lidstvo do jednadvacátého století vůbec vstoupí. Pokud se to podaří, zrychlení výskytu nebývalých, zcela nepředvídaných a neuvěřitelně velkých technologických, hospodářských a sociálních změn bude téměř (ale nikoli nutně) zničující. Lidé nejsou na povrchu naší miniaturní planety jenom proto, aby zažívali potěšení nebo zklamání. Technologie vyvinutá lidskou myslí nyní zachytila na fotografiích miliardu galaxií, každou ze 100 miliard hvězd obklopujících miniaturní planetu v pozorovatelném dosahu 11 miliard světelných let. 99,9 procenta těchto hvězd je pouhému lidskému oku neviditelných. Před koncem dvacátého století lidé možná budou cestovat ze své základny, vesmírné lodi Země, do různých místních problémových center ve vesmíru a budou odtud vysílat pomocí rádia. Vysílat pomocí rádia znamená cestovat rychlostí 1,08 miliardy kilometrů za hodinu a plnit tak funkci místního kosmického řešitele problémů.
Pokud lidé složí svou kosmickou zkoušku coby místní řešitelé problémů vesmíru a přetrvají na planetě do 21. století, nebudou už existovat problémy s vyděláváním na živobytí. Myšlenky se nebudou točit kolem podnikové konkurence, peněz, lží či jen kolem takových slov. Tyto fenomény budou historicky překonané. Slova jako politika, válka, zbraně či dluh budou mít pouze historický význam.
Elektronické prostředky budou v té době vysoce vyvinuté, aby mohly plynule mapovat myšlenky veškerého lidstva, jeho vůli a inklinace ve věcech aktuálních problémů. Lidstvo bude vždy vědět, jaká je jedinečná vůle většiny u každého aktuálně pojmenovaného a zvažovaného problému.
Bude existovat jedna světová správní organizace fungující podobně jako městský management v současných Spojených státech, ale podstatně vylepšená. Tento jednotný management bude přijímat instrukce přímo z počítačového odečtu vůle většiny. Když většina zjistí, že dané rozhodnutí vede lidstvo do problémů, bude obecné pochopení situace ihned zjevné v počítači a světový management tomu přizpůsobí své směřování. Tento servomechanismus zpětné vazby je stejný, jaký se používá k automatickému řízení letadel a lodí. Převládajícímu pohledu bude managementem vyhověno okamžitě, jakmile bude mylné rozhodnutí odhaleno, aniž by bylo třeba označit obětního beránka.
Lidé, kteří budou zaměstnaní v produkci společného bohatství či ve výzkumu a vývoji, budou svou práci dělat z vlastní vůle, protože se to bude shodovat s jejich přáním. Budou se kvalifikovat ke členství v jakémkoli výrobním týmu stejně, jako se dnes sportovci kvalifikují pro účast na olympijských hrách. To, čeho bude přehršel, se bude moct obecně sdílet. To, čeho bude málo, se bude smět užívat jen ve prospěch všech a pro výzkumné nástroje a obráběcí stroje, které pro lidstvo produkují dostatkové koncové produkty.
Lidstvo se bude těšit nejen ze Země, ale také z velké části okolního vesmíru. „Kde bydlíš?“ „Na Měsíci" nebo „Na vesmírné lodi Země budou běžné odpovědi.
Určitý nemalý počet lidských bytostí se bude zabývat archeologickým výzkumem, protože lidstvo bude potřebovat vědět mnohem více o historickém osídlení naší Země lidmi. Důležité původní budovy dávné minulosti budou znovu postaveny či obnoveny, stejně jako je dnes obnovován Babylon, a artefakty z okolních muzeí budou navráceny na svá původní místa, aby fungovaly jako za dávných časů. Výzkumné týmy pak mohou experimentálně žít v různých obdobích historické nadvlády, aby tak pomohly objasnit část moudrosti nashromážděné v předchozích dobách.
I když budou lidé do velké míry vědět, co si myslí ostatní, individualita nepřestane existovat, ale naopak zesílí. Co si lidé spontánně myslí v důsledku interakce jedinečných, geneticky podmíněných modelů s vlastní zkušeností, jen dodá jednotlivým osobnostem na zajímavosti. Intuice bude povzbuzována. Komunikace se bude pravděpodobně dít myšlením samotným, ergo rychleji a realističtěji než pomocí zvuku a slova.
Všestranně ohleduplná, komplexní integrita se stane estetickým kritériem a s její pomocí vytvořené lidské návrhy budou s to dokázat mnoho s využitím minima. Dosáhnou tak křehké krásy, již bylo do té doby možné spatřit pouze v přírodě a její stavbě květin, krystalů, hvězd a v čisté lásce dítěte.
Jestli lidstvo složí zkoušky k takové budoucnosti, záleží na mně i na vás, a nikoli na někom, koho zvolíme, anebo kdo se sám zvolí, aby nás zastupoval. Budeme muset každé rozhodnutí, malé i velké, činit teprve na základě důkladné sebereflexe, která napoví, zda se jedná o něco, co je skutečně důležité pro mnoho lidí, nebo jenom pro jednoho člověka. Pokud převáží to druhé, brzy spadne "opona" pro všechny.
Blížíme se nejzásadnější revoluci v historii. Jestli smete ty nahoře dolů a bude krvavá, všichni prohrajeme. Pokud půjde o revoluci navrhováním, jež pozvedne ty dole a spolu s nimi i všechny ostatní k nebývalým výšinám, pak se všichni dožijí chvíle, kdy se odváží spontánně mluvit a žít a milovat pravdu, jakkoli se to často zdá nepravděpodobné.