V prosinci minulého roku byla na vídeňském Karlově náměstí dokončena rozsáhlá rekonstrukce Městského muzea podle vítězného soutěžního návrhu Čertov, Winkler+Ruck Architekten, kteří k původní modernistické budově (Oswald Haerdtl, 1959) připojili prosklený vstupní pavilon a brutalistní střešní nástavbu, v níž se budou konat krátkodobé výstavy. První dočasná expozice v tomto betonovém střešním blackboxu byla otevřena 1. února 2024 a je věnována baroknímu architektovi Johannu Berhnardu Fischerovi z Erlachu, od jehož úmrtí uplynulo v minulém roce tři sta let. Těžko by šlo najít vhodnější místo k představení Fischerova díla, neboť muzeum leží v těsném sousedství Kostela svatého Karla Boromejského (1713-37), který je považovaný za jednu z nejvýznamnějších barokních staveb v Rakousku a hned po katedrála sv. Štěpána tvoří jednou z nepřehlédnutelných dominant Vídně. Ze střešní terasy muzea se navíc otevírá zcela nový pohled na tento barokní kostel. V Rakousku si v loňském roce připomněli třísté výročí mezinárodním sympoziem a výstavou v salcburském Městském muzeu, kde byl kurátor Peter Husty. Současné expozice ve vídeňském Městském muzeu se zhostil kurátor Andreas Nierhaus. Naposledy se Fischerovo dílo představilo v podobném rozsahu téměř před téměř sedmdesáti lety. Nynější expozice navíc přináší výsledky nového výzkumu a zasazuje historická díla do současného uměleckého kontextu. U této příležitosti byly vydány hned dvě publikace: více než třísetstránková kniha od dvojice rakouských historiků Andreas Niehaus a Peter Husty s aktuálními fotografiemi Wernera Feiersinger (zachycujícími Firscherovo dílo ze sochařského pohledu) z vídeňského nakladatelství Residenz a druhý velkolepý svazek s textem švýcarského historika Wernera Oechslina vydalo basilejské nakladatelství Colmena. První publikace přináší pohled dvou desítek odborníků na Fischerovo vrcholné barokní dílo a druhá kniha seznamuje s teoretickou stránkou včetně nepříliš známých devadesáti rytin Návrh historické architektury poprvé publikovaných v roce 1721, na nichž Fischer z Erlachu pracoval dlouhých šestnáct let a věnoval je Karlu VI. Habsburskému. Tvorbu Fischera z Erlachu si většinou spojujeme se Salcburkem, kde pracoval pro místního arcibiskupa, ale především s Vídní, kde navrhoval pro císařský dvůr. Překvapivě velký počet Fischerových staveb však najdeme také na českém území, kde si jeho práci objednávaly významné rody jako například Althannové, kteří si nechali na zámku ve Vranově nad Dyjí vybudovat sál předků a kapli, kníže Karl Eusebius Lichtenštejn, který si objednal konírny a jízdárnu na zámku v Lednici nebo hrabě Jan Václav Gallas, pro něhož Fischer navrhl palác na Starém Městě pražském. Drobnější realizace v podobě kašna Parnas najdeme například na brněnském Zelném trhu, náhrobek hraběte Jana Václava Vratislava z Mitrovic v pražském kostele sv. Jakuba nebo monstrance Pražské slunce v areálu Lorety na Hradčanech. Fischerova tvorba sahá od rozsáhlých palácových komplexů až po drobné zahraní pavilony nebo ozdobné předměty. Jeho stavby se odkazovaly na antiku, kterou důvěrně poznal během patnáctiletého pobytu v Římě (1671-86). Jeho návrhy vycházely vstříc tehdejším představám o reprezentativnosti, kde důležitou roli hrála tradice, ale přesto dokázaly být nezaměnitelně moderní. Výstava ve vídeňském Městském muzeu bude přístupná až do konce dubna.