Střet umění a politiky: Berlínská výstava v Miesově galerii
Od listopadu loňského roku je možné si v budově Nové národní galerie v Berlíně prohlédnout rozsáhlou a povedenou výstavu Zerreissprobe (v překladu Zatěžkávací zkouška), která ukazuje složitý vztah po roce 1945 mezi uměním, politikou a společností. Nyní je až do září letošního roku nabídnuta návštěvníkům. Jsou zde prezentována díla ze západního a východního Německa, západní Evropy, USA a bývalých socialistických zemí.
Jen velmi málo epoch bylo tak silně definováno rozdělením, roztržením a transformací jako období po druhé světové válce. Holocaust a druhá světová válka, nepokoje a emancipace, studená válka a pád Berlínské zdi — to vše vedlo nejen k napětí ve společnosti, ale také k zásadnímu předělu vizuálního umění. Zároveň se tyto události staly pro umělce inspirací, daly jim důvod k zamyšlení a často je vedly k redefinici.
Expozice poutavě poukazuje na to, jak toto konfliktní období prostupující politikou a společností mělo obrovský vliv na utváření umění nejen na svou dobu, ale také na následující generace. Výběr děl pokrývá poválečné období až do přelomu tisíciletí. Výstava se věnuje ústředním uměleckým a společenským tématům 20. století ve 14 sekcích a zdůrazňuje klíčové směry jako je realismus, expresionismus, pop art, minimal art, konceptuální umění, současné umění nebo také videoart. Je zde například možno spatřit, jak umělci reagovali na hrůzy války a holocaustu po roce 1945. Strach a vnitřní neklid se odráží například v hubených, předlouhých postavách švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho. Výstavu je možné si projít také s audio nahrávkou, která návštěvníka intuitivně provede výstavou, a dozví se informace o umělcích, momentech z německé minulosti i společenských diskurzech.
Nová národní galerie, kde se výstava koná, je architektonická ikona modernismu navržená Miesem van der Rohe. Stojí nedaleko Postupimského náměstí a vlastní významnou sbírku umění 20. století včetně děl Edvarda Muncha, Pabla Picassa či Francise Bacona. Muzejní hala zalitá světlem fascinuje návštěvníky svou jedinečnou konstrukcí již od té doby, kdy byla postavena — budova je navržena jako čtvercový pavilon s ocelovou konstrukcí o osmi sloupech se skleněnou fasádou po celém jejím obvodu, nesoucí monumentální kazetovou střechu. Denní světlo a jeho proměna v průběhu celého roku je dominantním prvkem v utváření celkového dojmu jak ze samotného prostoru, tak vystavených uměleckých děl, které je také možné pozorovat zvenku. V hlavním sále se konají dočasné výstavy, zatímco ve spodní úrovni je umístěna stálá expozice. V přilehlé venkovní zahradě, která je součástí původního architektonického konceptu, jsou zase k vidění skulptury významných sochařů jako Henry Moore, George Rickey nebo Eduardo Chillida.
Historie Neue Nationalgalerie je nerozlučně spjata s politickým rozdělením Německa a města Berlína, ke kterému došlo v důsledku druhé světové války. V roce 1962 byl Mies van der Rohe pověřen, aby navrhl novou budovu muzea, která by obsahovala jak sbírku umění 19. století, tak „galerii 20. století". V září 1965 přijel architekt do Berlína na položení základního kamene. O dva roky později se také osobně zúčastnil nejvelkolepější stavební fáze: hydraulického zvedání gigantické ocelové střechy. Budova byla otevřena 15. září 1968 a nesla název Neue Nationalgalerie (Nová národní galerie). Jeho název signalizoval odklon od starého a začátek nové kapitoly kulturního znovuzrození Západního Berlína.
V roce 2015 byla galerie uzavřena za účelem kompletní revitalizace a přestavby. Náročným projektem bylo pověřeno studio David Chipperfield Architects. Během prací bylo z budovy odstraněno a následně navráceno přes 35 000 komponentů. Po celé ploše byla položena nová granitová podlaha a jen do prvního výstavního patra bylo nainstalováno 1 600 metrů čtverečních nového skla. Rekonstrukce se dotkla rovněž okolní zeleně, terasy, sochařské zahrady i přístupových cest. Celý tento proces byl dokončen v roce 2021 a výsledkem se stala uctivá oprava této významné budovy mezinárodního stylu.
Výstava v kombinaci s úžasnou architekturou na mě velmi pozitivně zapůsobila. Výborně uspořádaná expozice s pestrou řadou podnětů vtahuje návštěvníka do světa umění a dohromady s atmosférou jedinečného prostoru přispívá k obrovskému uměleckému prožitku. Kombinace různorodých uměleckých forem a stylů navíc poskytuje komplexní a pestrý pohled na historickou i současnou tvorbu. Tuto výstavu hodnotím jako velmi obohacující a inspirativní. Berlín je všeobecně známý jako centrum kulturního dění a inspirace, a pokud tedy plánujete návštěvu Berlína, tuto galerii byste rozhodně neměli vynechat.
Martina Hešlarová, FA VUT
Jen velmi málo epoch bylo tak silně definováno rozdělením, roztržením a transformací jako období po druhé světové válce. Holocaust a druhá světová válka, nepokoje a emancipace, studená válka a pád Berlínské zdi — to vše vedlo nejen k napětí ve společnosti, ale také k zásadnímu předělu vizuálního umění. Zároveň se tyto události staly pro umělce inspirací, daly jim důvod k zamyšlení a často je vedly k redefinici.
Expozice poutavě poukazuje na to, jak toto konfliktní období prostupující politikou a společností mělo obrovský vliv na utváření umění nejen na svou dobu, ale také na následující generace. Výběr děl pokrývá poválečné období až do přelomu tisíciletí. Výstava se věnuje ústředním uměleckým a společenským tématům 20. století ve 14 sekcích a zdůrazňuje klíčové směry jako je realismus, expresionismus, pop art, minimal art, konceptuální umění, současné umění nebo také videoart. Je zde například možno spatřit, jak umělci reagovali na hrůzy války a holocaustu po roce 1945. Strach a vnitřní neklid se odráží například v hubených, předlouhých postavách švýcarského sochaře Alberta Giacomettiho. Výstavu je možné si projít také s audio nahrávkou, která návštěvníka intuitivně provede výstavou, a dozví se informace o umělcích, momentech z německé minulosti i společenských diskurzech.
Nová národní galerie, kde se výstava koná, je architektonická ikona modernismu navržená Miesem van der Rohe. Stojí nedaleko Postupimského náměstí a vlastní významnou sbírku umění 20. století včetně děl Edvarda Muncha, Pabla Picassa či Francise Bacona. Muzejní hala zalitá světlem fascinuje návštěvníky svou jedinečnou konstrukcí již od té doby, kdy byla postavena — budova je navržena jako čtvercový pavilon s ocelovou konstrukcí o osmi sloupech se skleněnou fasádou po celém jejím obvodu, nesoucí monumentální kazetovou střechu. Denní světlo a jeho proměna v průběhu celého roku je dominantním prvkem v utváření celkového dojmu jak ze samotného prostoru, tak vystavených uměleckých děl, které je také možné pozorovat zvenku. V hlavním sále se konají dočasné výstavy, zatímco ve spodní úrovni je umístěna stálá expozice. V přilehlé venkovní zahradě, která je součástí původního architektonického konceptu, jsou zase k vidění skulptury významných sochařů jako Henry Moore, George Rickey nebo Eduardo Chillida.
Historie Neue Nationalgalerie je nerozlučně spjata s politickým rozdělením Německa a města Berlína, ke kterému došlo v důsledku druhé světové války. V roce 1962 byl Mies van der Rohe pověřen, aby navrhl novou budovu muzea, která by obsahovala jak sbírku umění 19. století, tak „galerii 20. století". V září 1965 přijel architekt do Berlína na položení základního kamene. O dva roky později se také osobně zúčastnil nejvelkolepější stavební fáze: hydraulického zvedání gigantické ocelové střechy. Budova byla otevřena 15. září 1968 a nesla název Neue Nationalgalerie (Nová národní galerie). Jeho název signalizoval odklon od starého a začátek nové kapitoly kulturního znovuzrození Západního Berlína.
V roce 2015 byla galerie uzavřena za účelem kompletní revitalizace a přestavby. Náročným projektem bylo pověřeno studio David Chipperfield Architects. Během prací bylo z budovy odstraněno a následně navráceno přes 35 000 komponentů. Po celé ploše byla položena nová granitová podlaha a jen do prvního výstavního patra bylo nainstalováno 1 600 metrů čtverečních nového skla. Rekonstrukce se dotkla rovněž okolní zeleně, terasy, sochařské zahrady i přístupových cest. Celý tento proces byl dokončen v roce 2021 a výsledkem se stala uctivá oprava této významné budovy mezinárodního stylu.
Výstava v kombinaci s úžasnou architekturou na mě velmi pozitivně zapůsobila. Výborně uspořádaná expozice s pestrou řadou podnětů vtahuje návštěvníka do světa umění a dohromady s atmosférou jedinečného prostoru přispívá k obrovskému uměleckému prožitku. Kombinace různorodých uměleckých forem a stylů navíc poskytuje komplexní a pestrý pohled na historickou i současnou tvorbu. Tuto výstavu hodnotím jako velmi obohacující a inspirativní. Berlín je všeobecně známý jako centrum kulturního dění a inspirace, a pokud tedy plánujete návštěvu Berlína, tuto galerii byste rozhodně neměli vynechat.
Martina Hešlarová, FA VUT
0 komentářů
přidat komentář
