Instalace Karbola od sochaře Jiřího Příhody na zámku v Bechyni
Sochařský park v okolí renesančního zámku Bechyně v jižních Čechách přivítal novou expozici současného umění, jejíž součástí je i dílo Karbola od umělce Jiřího Příhody. To spojuje sochu a architekturu, Příhoda se při jejím vzniku inspiroval prostou formou dřevěné kůlny a vytvořil něco překvapivého. Zatímco základní struktura evokuje známý tvar, Karbola se od něj odchyluje svými neobvyklými geometrickými proporcemi a formou, která se zdá být téměř záměrně nepraktická – neposkytuje svým návštěvníkům ochranu před přírodními živly. Dílo Karbola je v sochařském parku zámku Bechyně k vidění do 29. září 2024.
K vytvoření iluzionistického efektu díla využívá Příhoda neobvyklé obložení. Na rozdíl od typické kůlny jsou stěny pobity prkny se záměrně širšími mezerami mezi sebou. Tato technika je použita na všech stranách objektu a vytváří tak fascinující dialog mezi světlem a stínem a stírá hranici mezi vnitřním a vnějším prostorem. V Karbole je však tento efekt doveden do extrému, neboť mezery jsou přítomny i na střeše – což způsobuje, že konstrukce není schopna poskytnout ochranu před deštěm.
Za slunečných dnů světlo prochází mezerami v opláštění a vrhá do interiéru stíny ve tvaru geometrických obrazců. Tyto kompozice se během dne proměňují a nabízejí návštěvníkům dynamickou podívanou. S příchodem noci prochází Karbola další proměnou. Příhoda zavěsil uvnitř konstrukce parkovou lampu, která zbyla po instalaci jiného sochařského díla. Navíc ji nainstaloval vzhůru nohama tak, aby se interiér stavby koupal v hřejivé, přívětivé záři. Tento jednoduchý akt promění Karbolu v obří lucernu, která zve kolemjdoucí, aby hledali útočiště v jejích bílých, osvětlených stěnách. Okolní potemnělý trávník je navíc protkán liniemi světla, které procházejí mezerami mezi prkny opláštění.
Název díla, Karbola, odkazuje na téměř sto let starou techniku používanou k ochraně venkovských dřevěných staveb. Tato metoda spočívá v tom, že se na dřevo místo barvy nanáší použitý motorový olej, obvykle tmavě hnědý nebo černý. V případě Karboly tato úprava v kombinaci s bílým interiérem a otevřenými mezerami zdůrazňuje geometrický rastr konstrukce.
Tvar i objem celé stavby je kombinací čtvrtkruhů. Při obcházení má objekt z každé strany jiný tvar. Časem a vlivem počasí bude dřevo zvětrávat, praskat a kroutit se, a tyto nedokonalosti přemění přesnou geometrii konstrukce díla v rustikální estetiku obyčejného dřevníku.
Dílo Karbola je vystaveno v rámci výstavy Současné umění a Sochařský park, která vznikla ve spolupráci kurátorky Nicole Stava s italskou Galerií Continua. Prezentuje pět umělců, čtyři umělecké instalace a dvě sochy, zabývající se tématy jako absurdita lidské existence, realita versus koncept, rozmazání hranic mezi uměním a životem nebo sociopolitické a kulturní otázky.
K vytvoření iluzionistického efektu díla využívá Příhoda neobvyklé obložení. Na rozdíl od typické kůlny jsou stěny pobity prkny se záměrně širšími mezerami mezi sebou. Tato technika je použita na všech stranách objektu a vytváří tak fascinující dialog mezi světlem a stínem a stírá hranici mezi vnitřním a vnějším prostorem. V Karbole je však tento efekt doveden do extrému, neboť mezery jsou přítomny i na střeše – což způsobuje, že konstrukce není schopna poskytnout ochranu před deštěm.
Za slunečných dnů světlo prochází mezerami v opláštění a vrhá do interiéru stíny ve tvaru geometrických obrazců. Tyto kompozice se během dne proměňují a nabízejí návštěvníkům dynamickou podívanou. S příchodem noci prochází Karbola další proměnou. Příhoda zavěsil uvnitř konstrukce parkovou lampu, která zbyla po instalaci jiného sochařského díla. Navíc ji nainstaloval vzhůru nohama tak, aby se interiér stavby koupal v hřejivé, přívětivé záři. Tento jednoduchý akt promění Karbolu v obří lucernu, která zve kolemjdoucí, aby hledali útočiště v jejích bílých, osvětlených stěnách. Okolní potemnělý trávník je navíc protkán liniemi světla, které procházejí mezerami mezi prkny opláštění.
Název díla, Karbola, odkazuje na téměř sto let starou techniku používanou k ochraně venkovských dřevěných staveb. Tato metoda spočívá v tom, že se na dřevo místo barvy nanáší použitý motorový olej, obvykle tmavě hnědý nebo černý. V případě Karboly tato úprava v kombinaci s bílým interiérem a otevřenými mezerami zdůrazňuje geometrický rastr konstrukce.
Tvar i objem celé stavby je kombinací čtvrtkruhů. Při obcházení má objekt z každé strany jiný tvar. Časem a vlivem počasí bude dřevo zvětrávat, praskat a kroutit se, a tyto nedokonalosti přemění přesnou geometrii konstrukce díla v rustikální estetiku obyčejného dřevníku.
Dílo Karbola je vystaveno v rámci výstavy Současné umění a Sochařský park, která vznikla ve spolupráci kurátorky Nicole Stava s italskou Galerií Continua. Prezentuje pět umělců, čtyři umělecké instalace a dvě sochy, zabývající se tématy jako absurdita lidské existence, realita versus koncept, rozmazání hranic mezi uměním a životem nebo sociopolitické a kulturní otázky.
0 comments
add comment
