Joana Miróa proslavily hravé a zářivě barevné obrazy

Žena a pták (Barcelona, 1983)

Madrid/Praha – Hravé, výrazné a zářivé obrazy Joana Miróa lidem učarovaly svou laskavostí a originalitou. Jeden z nej- slavnějších španělských malířů, údajně "nejsurrealističtější ze všech surrealis- tů", zemřel před 40 lety, 25. prosince 1983.

Též grafik a sochař Miró se narodil 20. dubna 1893 v katalánské Barceloně v rodině zlatníka, jehož jméno znamená ve španěl- štině "viděl." Malovat začal pod vlivem dojmů z obrazů Vincenta van Gogha, záhy jej zvábila Paříž, kde se seznámil s Picassem a rychle sem přesídlil. V jeho ateliéru se scházeli intelektuálové, básníci a umělci z okruhu surrealistů. Mlčenlivého katalán- ského malíře s vášní pro barvy nazval francouzský básník André Breton "nejsurrealističtějším ze všech surrealistů".

V letech 1922 až 1923 Miró maloval plátna plná dětského naivního půvabu. Později začal klást důraz na zkratkovou hiero- glyfickou kresbu. Tvořil i sochy, tapiserie, keramické vlysy, koláže a plastiky. Dětská hravost jeho děl pramenila z vrozené náklonnosti k tvůrcům z afrického lesa či z indiánské prérie a k umělcům jeskynních maleb. "Malířství je od časů jeskyň v úpadku," zlobil žertem své přátele. Pomocí stále jednodušších výtvarných znaků humorně zpodoboval i lidi a zvířata. Vášnivě miloval syté barvy, jimiž jsou jeho díla jedinečná. Použitím pouhých několika základních tónů, modré, červené, žluté, zelené a černé, dosahoval lyrické barevnosti. Pracoval s nimi úsporně, ale neomylně přesně.

V roce 1929 se oženil s Pilar Juncosovou v Palmě de Mallorca. Když musel v roce 1940 opustit Francii, žil v rodném Katalánsku. Po válce krátce působil v USA a po návratu do Evropy pracoval střídavě v Paříži a v Barceloně. V polovině 50. let natrvalo přesídlil na Mallorku, kde až do své smrti tvořil monumentální plátna, keramiku a sochy.

Joan Miró byl tichým člověkem, který navzdory slávě a úspěchu zůstával v pozadí, skromně, skrytě, nepostřehnutelně, a jen zřídkakdy vyjevil něco ze svého nitra: "Spektákl oblohy mě ohromuje. Jsem ohromen tím, co vidím – nesmírná obloha, srpek měsíce, či slunce. Jako v mých obrazech – drobounké tvary v ohromných otevřených prostorech. Otevřené prostory, otevřené horizonty, otevřené pláně – všechno, co je odhalené, na mě vždycky hodně působilo," vyznal se jednou.

Joan Miró: Constellations (1959)