Ze světa odešla nejvýznamnější poválečná osobnost rakouské architektonické scény. Vizionář, který v 60. letech společně s uměleckým seskupením Haus-Rucker-Co a architektonickým sdružením Coop Himmelb(l)au dostal Rakousko na příď světové architektury. Přes železnou oponu se naši architekti inspirovali komorními vídeňskými Holleinovými interiéry, aby pak o nich mohli spřádat dlouhé úvahy. Holleinova pozdější tvorba měla například vliv na Franka Gehryho, který připustil, že inspiraci pro své muzeum v Bilbau čerpal v Holleinově muzeu Abteiberg v německém Mönchengladbachu. Hollein vystudoval architekturu v polovině 50. let na vídeňské Akademii u profesora Clemense Holzmeistera, aby si vzdělání následně rozšířil za oceánem na chicagské IIT a kalifornské universitě v Berkeley. Okouzlení Amerikou bylo oboustranné: v polovině šedesátých let Hollein sklízel ohlasy během svého profesorského hostování na Yale a o dvě dekády později se teprve jako druhý Evropan dočkal ocenění od tehdy začínající Pritzkerovy nadace. Hollein kromě nezapomenutelných instalací, nerealizovatelných vizionářských projektů a uskutečněných staveb a proslul také provokativním výrokem, že „všechno je architektura.“ Se stejným názvem až do konce září probíhá v muzeu Abteiberg v německém Mönchengladbachu obsáhlá výstava Holleinovy tvorby nebo se v červnu můžete vypravit do vídeňského MAK na velkou retrospektivu, která byla původně zamýšlena k oslavě mistrových osmdesátin.