K úmrti Karljosef Schattnera

Klaus Kinold, Mnichov

Ve věku 87 let zemřel jeden z nejsvéhlavějších německých architektů, který po dlouhá desetiletí utvářel obraz bavorského univerzitního městečka Eichstätt.
Karljosef Schattner pocházel z Gommern u Magdeburku. Po těžkém válečném úrazu začal v 25. letech studovat architekturu na mnichovské technice, kde ho nejvíce ovlivnili Hans Döllgast a Franz Hart, kteří dokázali umně zasadit novou architekturu do historického prostředí. Kontrast mezi starým a novým byl Schattnerovým celoživotním tématem, což mu umožnil diecézní stavební úřad katolického biskupství v Eichstättu, který vedl od roku 1957 až do důchodu v roce 1991. Od roku 1972 Schattner převzal také řízení univerzitního stavebního úřadu Katolické univerzity v Eichstättu. Nerušené dlouholeté období Schattnerovi umožnilo, aby se jeho architektura mohla vyvíjet a navazovat na sebe. Zpočátku pracoval s umírněnou regionalistickou poválečnou modernou nesoucí se ve znamení brutalismu, což je nejlépe patrné na jeho raných univerzitních stavbách nebo kostelech z počátku 60. let. Největší pozornost však věnoval obnově a přestavbě barokního historického centra Eichstättu, kde jsou jasně patrné Schattnerovy přístavby odpovídající současným potřebám a hodnotám. Přístupem k jednotlivým úkolům býval často přirovnáván k italskému architektovi Carlo Scarpovi. U řady jeho staveb je rovněž patrný přímý vliv 'Tesinské školy', k jehož hlavnímu představiteli Luigi Snozzimu cítil Schattner silné pouto. Jakou vedoucí stavebního úřadu přizval také do Eichstättu řadu dalších významných architektů (např. univerzitní knihovna od Güntera Behnische). Schattnerovy nevšední církevní stavby zpočátku narazily na tvrdou kritiku. Mnozí shledávali jeho moderní vklady do historického prostředí za příliš dotěrné. Schattner těmto výtkám čelil tím, že nechtěl historickou substanci přebíjet, ale „postavit proti ní něco svébytného, aby mohla být minulosti nabídnuta budoucnost.“ Bez Schattnerových někdy až radikálních zásahů by mnohé staré objekty nebyly dodnes zachovány. Zřekl se rekonstrukcí. Adaptace nebo krásně zabalená napodobenina podle něj historickou architekturu znehodnocuje.
O jeho tvorbě se až do konce 80. let příliš mnoho nevědělo. Po ocenění širším odborným publikem byl přizván jako hostující profesor do Curychu nebo Darmstadtu a získal řadu ocenění. V roce 1993 byl také předsedou soutěžní komise na přestavbu budovy Říšského sněmu v Berlíně.
Zádušní mše pro Karljosef Schattnera proběhla v pátek 13. dubna ve 13:45 hodin v eichstättské katedrále.

Více informací >