Architekt kvůli osvětlení náměstí kritizuje olomouckou radnici

O kvalitě tohoto autorského díla se dá velmi polemizovat... Ten rynek je tak příjemný pro pohyb pěšáka, že být starousedlík, tak vydloubnu jednu z toho moře "kočičích hlav" a hodím ho panu architektovi na hlavu... Taky by mohl oběhnout 100 krát radnici a vsadím se, že by si po pár metrech vykloubil oba kotníky a zničil značkové lakýrky... Pokud se projdete v tom prostoru, tak najdete i 5 dámských kramflíků na metru čtverečním, je humorné pozorovat packající lidi a vrávorající slečny na vysokých podpadcích... Opravny obuvi a ortopedické ordinace v okolí mají žně... Ke kvalitě mobiliáře se také vyjadřovat nemá smysl. Diletantismus, nulový smysl pro ergonomii a estetično, nemluvě o tom, že tvůrce ohánějící ze autorskými právy použije na lavičkách princip toho nejprofláknutějšího sedacího nábytku, a to křesla Barcelona od Ludwiga Miesa van der Roheho a Lilly Reichové (zajímalo by mě, co by na to řekla firma Knoll), a sprzní toto dílo tak, že lavičky jsou navíc výsostně nepohodlné, kloužou a jsou z hlediska použitého materiálu (rudý laminát) odporné i na pohled... Pokud jde o lampy, pochybuji, že je pan architekt schopen zajistit výrobu, a hlavně splnit technické parametry na osvětlení tak, aby mohl konkurovat know-how firmy jako je Philips. Možná ano, ale cena za takovou malosériovku by byla astronomická a o tom, jaký by byl výsledek už napovídá současný stav...

Nemůžu si pomoct, ale toto už jsou historky na úrovni folklóru, které se objevují v pravidelných intervalech vždy, kdykoliv se opravy Horního náměstí v nějaké souvislosti dostanou na přetřes, zato v mezidobí je ticho po pěšině, čili to s tou "nepříjemností" pro pohyb pěšáka asi nebude tak horké... Přes náměstí chodím prakticky denně, poslední 2 roky jsem dokonce bydlel ani ne 100m od náměstí, a nikdy jsem nenašel ani dámský kramflek, ani nepozoroval ony údajně packající lidi a vrávorající slečny.

Na to, že tato rekonstrukce náměstí je velmi oceňována i na mezinárodní úrovni a jako jedno z mála veřejných prostranství v České republice je prezentováno i v zahraničních odborných publikacích soudobé architektury je opravdu smutné číst tyto zprávy o aroganci moci a komentáře zaujaté proti autorům, kteří nemohli původně navržené osvětlení realizovat. No a co se týče laviček, tak pokud se nemýlím tak původně byly dřevěné a ten současný materiál je opět jen důkaz zdejšího barbarství v odpovědích na otázky priorit financování údržby a snahy ušetřit za každou cenu ve veřejném prostoru při ztrátě citu k čemukoliv pěknému. Držím palce a podporuji kolegy v tomto nefér zápase v ringu naší nekulturnosti.
Hezký den přeji

Radnice sama o sobě nemá potřebná oprávnění k projektování. Je to zásah do autorského díla jiným projektantem bez licence původních autorů. Kdo je to?

To Tomáš Vích
Osobně se mi rekonstrukce náměstí včetně osvětlení a mobiliáře zdála zdařilá. Tedy - tak, jak byla prezentována v časopisech, osobní zkušenost nemám. ALE v obecné rovině, s odhlédnutím od konkrétní kauzy: myslíte vážně, že by respektování autorských práv mělo být a priori nadřazeno právu invetora změnit řešení, které mu nevyhovuje po funkční stránce?

V legislativě existuje řada různých omezení, které paralelně vymezují způsoby jednání, a nelze říci, že by právo dělat si např. s náměstím, co chci, bylo nadřazeno právu ochrany autorských práv. Jaký by pak autorská práva měla vůbec smysl, když by dílo a autora nechránily? Specielně u politiků spravujících veřejný majetek, kteří jsou ve funkci na historickou pikosekundu, je dobře se vyvarovat svévolnosti, poškozující město, za kterou nenesou věcnou zodpovědnost.
Architekti jsou vázáni z tohoto důvodu Profesním a etickým řádem ČKA:
§ 26 autorská práva a povinnosti architekta před převzetím zakázky
(1) Architekt respektuje a chrání práva k duševnímu vlastnictví, zejména autorská práva ostatních architektů, jakož i všech dalších osob. Architekt se zároveň vůči těmto osobám vyvaruje zneužívání svých autorských práv.
5) Architekt nepřevezme zakázku, jejímž předmětem je změna zrealizovaného díla, zejména pokud jde o dílo zrealizované podle návrhu, projektu nebo plánu žijícího architekta bez předchozího upozornění zadavatele na tuto skutečnost. Před převzetím zakázky musí architekt
neprodleně a prokazatelně informovat o zakázce autora původního návrhu, projektu nebo plánu a podle možností si od něj vyžádá stanovisko nebo konzultaci k zakázce, popřípadě ho vyzve ke spolupráci.

A myslíte, že §26 je ku prospěchu věci? Nesměřuje tento paragraf spíše k tomu, že se prostě zakonzervuje stávající nevyhovující stav? Nedokážu si, v situaci, v jaké se nachází architektonická obec, představit, jak architekt původního díla vychází vstříc jinému kolegovi, který má do jeho díla zasáhnout... a ten zase, jak projektuje s tím, že mu do jeho vidění věci mluví jeho předchůdce a konkurent? Život rovná se vývoj, život je pohyb... a boj. Přežije jen kvalita a opravdová hodnota, ne to, co se za hodnotu vydává... Pokud se jedno řešení ukáže v čase jako nevyhovující, je třeba dát prostor jinému. Není lépe, když jako autor budu tvořit pod tlakem, že pokud nenavrhnu životaschopné řešení, že bude překonáno novým (třeba i horším)?! Nepovede právě toto ke snaze nic neponechat náhodě, jít do hloubky a vyprodukovat kvalitu? A ne si jen vykolíkovat prostor pro doživotní seberealizaci ve smyslu: "Pohneš-li kamenem, pros a znovu plať?" Jen neschopní potřebují "trafiky"... Tenhleten systém nadělá spíše z kvalitních architektů nekvalitní, než naopak... potírá zdravou konkurenci... smrdí klientelismem...

pozor, je to v opačném gardu: § 26 (1) Architekt chrání autorská práva ostatních architektů. - Život není boj, ale respekt k hodnotám. Podrobně se kvalitě návrhu neznámého autora věnuje www.krasnaolomouc.cz/?p=2414 . Jestli je pravda, že starostovi přispěje Philips na volební kampaň, tak jsme svědky, zase jednoho korupčního skandálu.

To "nelze říci, že by právo dělat si např. s náměstím, co chci, bylo nadřazeno právu ochrany autorských práv" - je myšleno vážně? A existuje vůbec nějaké právo, které je nadřazeno právu ochrany autorských práv, když vlastnické to evidentně není? Myslím to bez ironie, opravdu by mě ta hierarchie práv zajímala. Sice se tu v tom smyslu už hezky vyjádřil Jan Pavel, ale zkusím k tomu ještě podotknout: Vážně si někdo myslí, že koncept ochrany autorských práv, jak se prosazuje v jiných oborech, má skutečně chránit právo někoho, kdo něco autentického vytváří? Vážně? Vždycky jsem byla pyšná, že NEJSME JAKO OSA, ale asi někteří by rádi byli...

nejde aplikovat v architektuře. Srovnávat autorské právo architekta s autorským právem hudebníka je nesrovnatelné. Dílo architekta je užitné povahy a na užívání stavby žádná licence ani zpoplatnění jako u děl skladatelů, textařů a nakladatelů, jak má v popisu práce OSA, se neuplatňuje.
U architekta jde o ochranu díla, jeho celistvosti, ne o zpoplatnění jeho užívání.
Spíše bych to s nadsázkou přirovnal k právu zvířat. Že vlastním psa, neznamená, že ho mohu týrat. Pes může kousat, jak se může bránit architekt?

Nechápu proč rozpitvávat OSA či nadřazenost práv. Vždyť je to jen o slušnosti, kulturnosti a normálnosti, že ten dělá to a ten zas tohle. V tomto případě je investorem veřejnost nikoliv vedení města či úřednictvo, která jsou zde pouze zodpovědnými správci nikoliv tvůrci na to nejsou většinou ani vzdělaní ani nadaní. Omlouvám se, že to zní tak povýšenecky, ale není to o aroganci ,ale o respektu a úctě k jednotlivým profesím a rolím v celém procesu, včetně respektu k dobrým úředníkům a vzdělaným zastupitelům.Tedy nemělo by být možné se chovat tímto oligarchistickým způsobem, kdy autor díla je zde vnímán jen jako služebník a donašeč vody, který si dokonce dovolí chránit to co mu pod rouškou všeobecného blaha dál ničí, když mu to již trošku zničili při původní stavbě. Ostatně to, že služba architekta má být službou veřejnosti v těchto veřejných zakázkách platí i při výběru městského mobiliáře, dětských hřišť, či obnově parku, které si města objednávají na základě katalogů, ceny či požadavků všemocných správců sítí. Tak mi to stále vychází, že ten architekt je alespoň nadějí, když ne zárukou pro veřejnost jako investora, že to nebude v našich městech dál degradovat a že se někdy něco i povede.To že v současnosti se ten respekt a úcta vytratil v celé společnosti nejen mezi architekty, neznamená, že kvůli tomu budu bořit celkem logicky nastavená pravidla a souhlasit s názory, že si vlastně může dělat kdo chce co chce, když je silnější s tvrzením,že je to vlastně jen vývoj .....

Pro Petra Veličku: ale já s vámi naprosto souhlasím. Šlo mi v podstatě právě o to, že bychom - v tomto konkrétním případě - měli argumentovat tím, že se správce veřejného majetku chová nekulturně a nehospodárně. Ale jako zdůvodnění má podle mě sloužit kvalita konkrétního díla, nikoliv jeho apriorní nedotknutelnost na základě autorského práva.

Lenko, myslím, že Vás chápu, ale na kulturnost ještě zákony nemáme, a je to dobře, o hospodárnost se starají politici, což má svá známá korupční úskalí, kdy ÚOHS nestíhá šetřit veřejné zakázky. Kvalita autorského díla byla na rozdíl od kulturnosti a hospodárnosti radnice prokázána vítězstvím v architektonické soutěži a řadou pochvalných recenzí realizace. Nejedná se tedy o apriorní nedotknutelnost, ale o podloženou legální obranu, která není jen v zájmu autora, ale i obecně v zájmu profese.

Já se taky snažím chápat, snad se mi to i občas daří Ale pořád si myslím, že ochrana autorského práva v podobě, v jaké se postupně začíná prosazovat a kodifikovat i v architektuře, není v zájmu profese jako celku ani v zájmu veřejnosti. V případě náměstí v Olomouci můžeme sice argumentovat tím, že si kvalitní realizace zaslouží autorskoprávní ochranu, ale ten klacek má bohužel dva konce. Nevím, jak by zákon mohl definovat kvalitu díla a rozlišit, které chránit a které ne. A chránit úplně všechna autorská architektonická díla? Ono to totiž zahrnuje i všechna zvěrstva, pod která se někdo s razítkem podepsal... Viděla jsem na Archiwebu i několik velmi zdařilých (bez ironie!) rekonstrukcí rodinných domů z období podnikatelského baroka z poloviny devadesátých let - ale ty domy přece měly taky svého konkrétního autora, už žádný Stavoprojekt. A autor patrně stále působí v oboru - to se ho nikdo nezastane?
Podle mě kvalitní architektura potřebuje jenom víc lidí, kteří by ji ocenili a chránili - ne zákon. OSU jsem do toho vtáhla jako příklad pro ilustraci svého přesvědčení, že kvalita nakonec prosadí, i když to má někdy hodně těžké. Zatímco ze zákonné ochrany - byť sebelépe zamýšlené - dokáže nejlépe profitovat někdo úplně jiný. Nebo může být dokonce spíš na překážku.

že se olomoucký starosta dohodne s prodejcem svítidel na výměně osvětlení na Horním náměstí, je OK.

kde jsem napsala, že je něco takového OK? Napsala jsem: "v tomto konkrétním případě bychom měli argumentovat tím, že se správce veřejného majetku chová nehospodárně a nekulturně," což je - podle mě -tvrzení, že se jedná o zbytečný zásah do zdařilé realizace. Takže myslím, že se nemusíme v diskusi navzájem přesvědčovat, o co jde v případě výměny lamp v Olomouci... Chtěla jsem jenom poukázat na obecnou rovinu problému, závěry si každý vyvodí sám podle své životní zkušenosti a přesvědčení.