Ohlédnutí za konferencí Mosilana

Spolek Za Brno uspořádal začátkem tohoto týdne konferenci na téma Mosilany – posledního svědka moravského Manchesteru. Přizvaní odborníci a odbornice, kteří se dlouhodobě zabývají průmyslovým dědictvím a brněnským textilním průmyslem, přinesli jasné myšlenky, argumenty a důkazy, v čem spočívají hodnoty areálu, a v co by se mohl proměnit. Pozvání na konferenci přijali také zástupci majitele areálu a první náměstek primátorky Statutárního města Brna Petr Hladík, který má v gesci také Územní rozvoj města.

Historie textilního průmyslu, továren, výrobních postupů a technik bylo hlavním tématem prvního příspěvku Petry Mertové z Technického muzea v Brně, která posluchače poutavě provedla dějinami firem a podniků, jejich činnostmi a vyrovnáváním se s dějinnými zvraty.

„Areál Mosilany je pozůstatkem třísetletého nepřerušeného brněnského průmyslového vzedmutí. Textilní průmysl je symbolem prosperity Brna a podhoubím klenotů, kterými se Brno chlubí, např. vilou Tugendhat.” uvedla Dr. Mertová

Spisovatelka a autorka knihy Fabrika Kateřina Tučková diváky zase přenesla mezi členy významných továrnických rodin Offermannů, Schollerů a mnoha dalších.

“Historické události posledního půlstoletí Brno připravily o mnoho významných staveb – židovskou synagogu, Německý dům. Pokud se nám toto stane i se stavbami, které připomínají moravský Manchester, bude to prohřešek na příštích generacích. Bude to další příčina, která Brňany vzdálí od našich česko – německo – židovských kořenů, které tvoří naší identitu”, zasadila Kateřina Tučková areál Mosilany do kontextu brněnské historie.

Národní památkový ústav na konferenci zastupovala Michaela Ryšková z Metodického centra průmyslového dědictví v Ostravě. Seznámila posluchače se stavebním vývojem areálu, jeho urbanistickou strukturou města ve městě a pestrostí druhů staveb, které se v něm nachází. Architekt Bruno Bauer zde například pracoval se svým vynálezem konstrukce barvírny. Zmínila i příklady dobré praxe ze zahraničí, kde lze ukázky příkladného nakládání s podobným areálem nalézt v polské Lodži. “Revitalizace průmyslových areálů spojených s vodními toky je dnes tématem urbanismu, které je dnes velmi aktuální. Mnoho měst využívá těchto toků pro navázání vracejícího se života”, vyzdvihla potenciál areálu Michaela Ryšková.

Úspěšné ukázky konverze průmyslových objektů ale nalezneme i v Brně. Autorem jedné realizované adaptace textilní továrny je architekt Tomáš Šenberger, který dokázal, že etážové tovární budovy jsou plně využitelné pro řadu funkcí, které investor vyžaduje. Bývalou textilku Moravan v Zábrdovicích přestavěl ku spokojenosti investora na bytový dům. Tomáš Šenberger upozornil na nadčasové provozní řešení průmyslových staveb, které je dodnes uplatňováno například také v novostavbách administrativ na místě bývalé Vlněny. Stavebníkům totiž nabízí nesčetnou funkční a dispoziční variabilitu. Na závěr své prezentace dodal: “Konverze tovární budovy může dopadnout ekonomicky nad očekávání dobře. Jediným úkolem architekta je nejít proti logice budovy.”

Respektovaný český historik architektury a industriální archeolog Benjamin Fragner se dotkl tématu motivací jednotlivých účastníků. Investor má legitimní právo investovat a vydělávat peníze. Samospráva a občanská společnost musí definovat veřejný zájem. Všichni řečníci se shodli na nutnosti profesionálního dialogu.

“Industriální estetika je fenomén, obchodovatelný obchodní artikl, který ovládl trh mnoha oblastí”, dodala v diskuzi Šipulová. Benjamin Fragner uvedl, že pro dobrou adaptaci průmyslových staveb je je třeba čas – postupovat krok za krokem. S tím souhlasil také Tomáš Šenberger a doplnil: “Je třeba hledat cesty, aby byla adaptace možná. Je třeba mít vizi.”

Na závěr moderované diskuze položil Doktor Fragner přítomným zástupcům majitele areálu Mosilany otázku: “Když jsem vstupoval do této místnosti, tak jsem měl v ruce dokument, který je žádostí o plošné zbourání. Jestli tomu správně rozumím, nepočítá se s plošným zbouráním celé mosilany? Respektive kladu otázku. Nepočítá se s plošným bouráním? A jestli by to tak bylo, tak by to bylo vítězstvím dnešního setkání.”

Slovo si vzal hlavní manažer projektu Ladislav Všetečka a sdělil: “Já už jsem to tady dneska jednou taky řekl. Když nevíte co s tím areálem a děláte tu přípravu. Tak požádáte v rámci přípravy území o demolici. A protože jsme neměli žádné informace, že by se mělo něco chránit, tak jsme požádali o celek. To neznamená, že co je povoleno zbourat, se musí celé zbourat. Pokud se otevře takovýto dialog, pokud se najde ta cesta pro využití těch budov. Tak to neznamená, že když máte demoliční výměr, tak to musíte celé zbořit. To je spíš o tom, že si vyberete šest budov, které tam necháte a pak tady budeme mít stejnou diskuzi, jako máme dneska a budete říkat, proč jste nechal tyto budovy a proč tyto chcete zbourat.”

“Berme tu žádost o demoliční výměr, jako jednu z fází přípravy území. Uznávám, kdyby se nerozpoutala tato diskuze, máme na to architektonické soutěže, které počítaly se zachováním fragmenů. Můžeme to dál rozvíjet, ale jak to nakonec dopadne? Bez nějaké demolice se to určitě neobejde”, dodal Všetečka

Následně si vzal slovo nový manažer komunikace vlastníka a doplnil pana Všetečku: “Můžeme být ještě úplně konkrétní, jak tady říkala doktorka Mertová. Tak třeba cenné sbírky Technického muzea by mohly být umístěny v novém muzeu moravského Manchesteru a tomuto účelu by mohla sloužit klidně budova parní strojovny.”

Národní památkový ústav v Brně v dubnu tohoto roku podal žádost o prohlášení Kulturní památkou na Ministerstvo kultury České republiky. To v květnu zahájilo řízení o prohlášení kulturní památkou. Zástupci NPU jsou přesvědčení o nesporné urbanistické a architektonické kvalitě, spolu s historickým kontextem vzniku a vývoje budov.

Dle památkového zákona musí v průběhu řízení vlastník zacházet s nemovitostmi, jako by památkami již byly.

Odkaz na záznam konference >