Veletržní palác se z požáru před půl stoletím vzpamatovával 20 let

Praha – Pražský Veletržní palác, ve kterém dnes sídlí sbírka moderního a současného umění Národní galerie, zažil během uply- nulého století mnoho. Ve funkcionalistické stavbě se nejprve představovaly novinky ze světa průmyslu i zábavy – právě zde se čs. veřejnost poprvé mohla řádně seznámit s televizí. Od 50. let ale palác upadal a obsadili jej úředníci a obchodníci z několika podniků. Nešťastně provedená adaptace ale přispěla k ničivému požáru, který 14. srpna 1974 budovu téměř zničil.

Veletržní palác, jedinečný příklad meziválečné funkcionalistické architektury, byl postaven podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla pro společnost Pražských vzorkových veletrhů mezi roky 1925 až 1928. Ve své době udivil rozlehlostí a koncepcí i racionálním pojetím. Palác s osmi nadzemními a dvěma podzemními podlažími nabídl výstavní sály a kinosál, v nejvyšším patře pak byly kavárna a restaurace s výhledem na Prahu. Podobu stavby ocenil i guru funkcionalismu, architekt Le Corbusier při své návštěvě Prahy v roce 1928.

Od konce 40. let pak začal význam paláce jako místa pořádání veletrhů upadat. Stavbu postupně obsadili úředníci a obchodníci z podniků zahraničního obchodu.

Nyní se dlouhá léta hovoří o rekonstrukci paláce, který slouží i jako depozitář galerie. Loni ale ministr kultury Martin Baxa řekl, že nyní nemá smysl investovat větší sumy do Veletržního paláce, protože jeho rekonstrukce nastane až po výstavbě nového depozitáře Národní galerie v Jinonicích. Ten by měl stát přes dvě miliardy korun.

Co bylo hlavním důvodem požáru před 50 lety?

Příčky mezi jednotlivými kancelářemi byly vybudovány jen z dřevotřísky a hobry. Právě to, spolu s množstvím dokumentů v kancelářích a nedostatečnými protipožárními opatřeními, bylo hlavním důvodem, proč se architektonická chlouba Holešovic během pár desítek minut ocitla v jednom ohni. Prvotní příčina požáru přitom byla banální. Lakýrníci v jedné místnosti totiž porušili předpisy a fermeží napuštěnou čistící bavlnu místo do plechovky pohodili do police, kde se sama od sebe vznítila.

Kouř, který se šířil ze čtvrtého patra u malé dvorany na severní straně paláce, zjistila už před devátou hodinou večer na pravidelné obchůzce strážná. Spolu se sloužícím elektrikářem se nejprve pokoušeli požár uhasit sami, brzy ale zjistili, že na zdolání ohně sami nestačí. Po půl desáté tak přijala holešovická hasičská stanice oznámení o požáru. Mohlo to být i o chvíli dříve, protože strážná si nevzpomněla na teprve v roce 1970 zavedenou linku 150, ale hledala číslo v seznamu.

Pár minut by ale stejně Veletržní palác nezachránilo. Když z dva kilometry vzdálené stanice dorazili první hasiči, v plamenech bylo už nejméně 400 metrů čtverečních a oheň se přes vysoce hořlavé příčky šířil chodbami. Půl hodiny po ohlášení požáru bylo jasné, že jeho zvládnutí nebude jednoduché ani rychlé. "Průběh požáru v době od 22:15 do 23:15 nabyl takových rozměrů, že se přibližoval požární bouři," píše se v knize Požáry v českých zemích.

Jen se štěstím se například kolem půl jedenácté podařilo zachránit šestici lidí ze střechy, hasiči také museli evakuovat několik stovek diváků, kteří přišli do kina Veletrhy v suterénu pod malou dvoranou sledovat napínavý americký western Mackennovo zlato. Velké starosti pak působily nádrže s topným olejem a zejména skladiště zbraní Lidových milicí, které se v paláci nacházelo. Hasičům se nicméně rozšíření ohně do jižní části budovy nakonec podařilo zabránit.

Celou dobu zásahu se přitom museli potýkat s nedostatkem vody. Vodárny totiž nebyly schopné dostatečně zvýšit tlak v potrubí a tak hasičům nezbylo, než ke Štefánikově (tehdy Švermově) mostu přistavit požární loď s výkonným čerpadlem. Pár minut poté, co se záchranářům podařilo natáhnout téměř kilometr hadic, přejel jim je nepozorný řidič nákladního vozu. A když už se hasičům téměř podařilo požár zdolat, prasklo vedení znovu, tentokrát kvůli únavě materiálu.

Díky nasazení požární lodi a téměř stovky hasičů i vojáků se ale po sedmi hodinách, nad ránem 15. srpna, plameny přestaly šířit. O jejich intenzitě svědčí i to, že ohořelé dokumenty z několika podniků zahraničního obchodu odlétly až do Karlína. Likvidovat ohniska uvnitř budovy museli hasiči ještě pět dní a definitivně mohli z téměř úplně zničeného Veletržního paláce odejít teprve 27. srpna. Pohled na kdysi majestátní budovu, již ocenil i slavný Le Corbusier, byl ale smutný.

Palác obklopila plechová ohrada a existovaly dokonce úvahy, že by bylo vážně poškozenou budovu nejlepší zbořit. K demolici situace nakonec nedospěla, několik let se ale řešilo, co s Veletržním palácem dál. Objevily se plány na nemocnici, kolej, obchodní dům nebo jeho návrat ke kancelářskému využití. Nakonec budovu na samém konci 70. let získala Národní galerie. S rekonstrukcí se ale začalo teprve v roce 1987 a návštěvníky nová výstavní síň přivítala až v prosinci 1995.