INTRO 19: Hlína jako symbol

Nejen v křesťanské mytologii představuje hlína materii, z níž byl stvořen člověk; je symbolem zrození, života. Lidé pak tuto hmotu začali používat ke stavbě svých obydlí, poskytovala jim útočiště, bezpečí, „teplo domova“. V architektuře a stavebnictví jde o materiál „původní“, přirozený, a může být tedy symbolem udržitelnosti a ekologického přístupu. A právě o tom je říjnové INTRO. 

Stavět se dá z jakékoli hlíny. Bohužel „neexistuje žádná velká firma, která by za hlínu lobbovala. Kdo by na ní zbohatl, když je jí všude dostatek a když si ji klient umí v místě stavby sám vytěžit a zpracovat?“ říká Filip Kosek, který spolu se svým kolegou Janem Říčným z ateliéru RCNKSK použil hlínu na podzemní přístavbu sedlecké kostnice a podlahu v kapli v Nesvačilce. Jak se architektům s dusanou hlínou pracovalo, co se museli naučit a s čím bylo potřeba se vypořádat, se můžete dočíst na stránkách devatenáctého vydání časopisu INTRO, na jehož obálku se doslova probojovala hliněná útulna Landroom. Tento minimalistický objekt vyrostl na základě návrhu studia Gitai Architects v Negevské poušti na jihu Izraele, kde přes den poskytuje úkryt před sluncem a v noci je možné využít stavbu k pozorování hvězd.

Neméně inspirativní realizací je duchovní prostor v místě starodávného archeologického naleziště v Číně, za jehož revitalizací stojí architekti z uskupení URBANUS. „Okrsek je postaven především z udržitelného materiálu. Ten je tvořen zbytkovým kamenným prachem, kamennou struskou a stavebním odpadem,“ vysvětluje hlavní architekt Hui Wang.

Strany 56 až 67 jsou věnovány tvorbě francouzko-libanonské architektky Liny Ghotmeh, jejíž projekt Kamenná zahrada dokázal odolat explozi, ke které došlo před dvěma lety v centru Bejrútu. „Musíme vytvářet architekturu, která bude přirozeně propojena s místem a klimatem, ve kterém vzniká. Architektura nesmí být objekt, jenž si teprve posléze vytvoří svůj vlastní existenční prostor, ve kterém bude přebývat,“ říká architektka v rozhovoru, jejž připravila redaktorka Tereza Šváchová. Ta čtenáře rovněž zavede například do Švýcarska, kde jim představí hliněnou věž cihlářské pece (Boltshauser Architekten), do íránské základní školy (DAAZ Office), pod zastřešení veřejného prostoru ve francouzské Bretani (Fouquet Architecture Urbanisme) či do anglického Manchesteru, kde studio Tonkin Liu navrhlo nevšední podobu energetického centra inspirovanou schránkou měkkýše. Z tuzemských staveb INTRO přiblíží rekonstrukci budovy Českého rozhlasu v Olomouci (Atelier 38), rekontrukci a dostavbu bývalého hotelu InterContinental, jejíž součástí byla mimo jiné i náročná replikace keramické fasády, a ani tentokrát samozřejmě nechybějí stálé rubriky či špetka poezie…