zlí démoni ovládli Prahu. ( tenhle krásný moderní dům, že nemá hodnotu ? )) jak tohle může říct památkář ?!? v Berlíně by si takovou stavbu vážili, v Praze je to bezcenný šunt - katastrofa!!!
toho člověka by měli vystavit na pranýř, zmrskat, protáhnout pod Karlovým mostem a zavřít do Daliborky, aby tam zhnil!
Dnešní developerství je už pouze čistý finanční produkt. Nejde o kvalitu a život, hodnoty, filozofii, ale o finanční transakce a provize z nich. Není podstatný výsledek, ale koloběh peněz, a krize je tu na to šup.
Na Vaši rozhořčenou otázku (viz. shora) se patří toliko podotknout, že pan Kněžínek žádných odborných předpokladů, býti nazýván "památkář", nemá. V jeho případu (jako ve statisícich jiných) se jedná o "kádr" strany z doby ještě totalitní (na rozdíl od dnešní, totální = totálně prolezlé a rozložené pohrobky minulého režimu).
S Holandskem by, jak se zdá, by za pár let nevyřešený problém mít mohla... Zbývá než doufat v prohloubení krize. Zbourají. Zkrachují. Po létech dalších bankrotů to koupí někdo s myšlenkou, že oklepe tu haldu cihel a postaví z nich něco menšího. Mohlo by to dopadnout jako malebný dům v měřítku, které bylo místu vlastní v 19. století.
Jenže nedopadne a dopadnout nemůže. Tato krize je nazývána finanční a také hospodářskou... Jenomže je nabíledni, že jde o něco onačejšího. Však si prohledněte třeba... projekt Offices Verdi, Prague.
Ten projekt je opravdu děsivý - byť pohled na další produkci téže kanceláře ukazuje, že to mohlo být ještě děsivjěší. Což není v žádném případě omluva. Co ej nepochopitelné, to je výška objektu - Praha sice nemá až přes 60 let žádný závazný regulační plán, ale dosud na Václavském náměstí všichni víceméně ctili pravidlo výšková jednoty s dominantou Muzea a s menšími zdůrazněními nároží využitím nárožních vížek. Tohle je ovšem stavba měřítkem, charakterem úplně jinde - a nejde o to, že by Václavské náměstí muselo zůstat ve funkcionalistickém pojetí. Ale třeba pan Kněžínek schválil něco úplně jiného (byť pravděpodobně vůbec ne přijatelnějšího).
Je zvláštní, že ta relativita (změna dříve změněného, co bylo vykoupeno zbořením předešlého, rovněž několikrát změněného) v diskusích skoro nehraje roli. Asi by to jednak bylo příliš bezbřehé, jednak by to muselo skončit u toho "zpátky na stromy". Ale právě takováto možná sumární hodnocení přímo volají po osobním angažmá. Nemusí to vyznít chytře, ale bude-li to vtipné...
Proč zrovna Verdi? Protože mrtví se nemohou bránit?
Zvědav jako vždy, jsem vyhledal ten holandský návrh a ač ohromením zcela převálcován, přesto mi neušlo, že sám zákazník zjevně nechce míti s ním spojeno své jméno. Zcela to chápu.
Architekt návrhu se alespoň může vymluvat na roky studia nafouknuté ego, ale o to více mne překvapuje (a já hlupák si myslel, že mne již více překvapit nemůže) Mgr. Kněžínek, že bez jakékoliv výmluvy na patřičnou odbornost se přesto může ztotožnit s něčím se svým prostředím tak neslučitelným.
Vedle stojící Tenzerův hotel "Jalta" je nádherným protikladem, dosvědčujícím co skutečně dobrý architekt může dokázat i v rámci všech plánovacích omezení a dokonce i v době doznívajícího stalinismu.
Zase tu budu za rejpala a už vidím jak se do mě všichni obujou ale proč by tam nemohl takový dům stát?? Protože to je administračka říznutá obchoďákem? Od koně se mi to zdá také hodně vysoké, ale ze spodní strany z Můstku to ani vidět nebude a ty uskakující střechy se mi docela líbí. Proč jste všichni puritáni a trváte na záchraně nevýznamného domu na Václaváku? Protože je to Václavák? Nebo proto, že vás rozčiluje, že to navrhl Holanďan? a ne vy?? Když se vrátíte o pár set let zpátky, tak když barák nevyhohoval, tak se zboural a postavil nový. Nikdo neprotestoval, tedy alespoň nevím, že by někomu extra vadilo, že se místo původního domu postavil dům nový a vyšší a honosnější a třeba se nacházel na dvou sousedních parcelách, kde majitel tehdejší novostavby koupil ještě jeden dům, třeba i historicky cenný a zboural jej... osobně mi Kněžínek na památkářích vadí daleko méně než jiní, kteří si vymýšlí, že vrata do garáže (původního vjezdu) nebudou taková ale maková, a že ten profil na oknech by měl být takový a pokud ho tak neuděláte, že nedostanete souhlasné stanovisko. A vy víte, že ten profil jste si nevymysleli, ani nějaký výrobce, ale že je na okně, které se v tom baráku nachází a pečlivě jste si jej oměřili, ale argument detailu původního okna vám neprojde, protože oni to chtějí apriori jinak...
Vymezení toho, co má být vnímáno jako relativní, postoj k relativnímu. Co je absolutní a kde se to vlasně bere (ten pocit?). Dá se uvažovat o směřování k absolutnímu...?
Vy teda umíte nahodit do rybníka pořádné sousto. A pak jej, zcela v duchu tématu, relativizovat. Totiž chytrost a vtip, které zmiňujete v závěru jsou jako atlanti u brány zahrady relativity. Ale na bezbřehost bych to neviděl. A na stromy taky ne. NAOPAK.
Na Vaši otázku Vám bohužel nemohu odpovědět, protože jsme zcela zjevně oba z jiné planety (a tím teď neminem zrovna Venuši a Mars).
Ale Vaše vycházka zpět do středověku, dějinama stavěneho prostředí vázně pokulhává. Zaprvé, všude panovala tradice a tak změny se děly postupně. Navíc ve městech obecně v té době vždy platil městský řád, který Vám předem určil, co můžete a co ne. Něco takového v Praze již alespoň posledních půl století neplatí.
Třeba v polovině 16, století, po obzvláště obrovském požáru (kde to odnesl částečně i Pražský hrad) přišel příkaz pokrývat střechy toliko pálenou kritinou (prejzy) či břidlicí nebo plechem. A každý se podrobil, neboť městského úředníka zpravidla doprovázelo několik ozbrojených goril (biřiců).
Také se zdaleka tolik nebouralo, jak si asi myslíte. Pokud barák nespadl stářím, tak byl přestavěn, třeba i přes několik sjednocených parcel. Stavební hmoty (tenkráte zpravidla jen kámen, pálená hlína a dřevo) obzvlástě již jednou předtím zpracované byly obyčejně mnohem dražší, než lidská práce.
Památkove péče tehdá nebylo třeba (proč, to jsem se snažil vyjmenovat ve své dizertaci - trochu dlouhé pro tento prostor).
Určitě jste zde někde již četla můj názor, že největším nebezpečím pro památky jsou památkáři sami, obzvláště ti, co nemají vůči památkám žádné vědomosti, znalosti či ani cit. Ale to, že některí z těchto Vám pravidelně ztrpčují život pana Kněžínka ještě neospravedlňuje. Ten nepracuje v "retail" jako oni, nybrž ve "wholesale". Proto jeho rozhodnutí jsou nesrovnatelně důležitější, než nějakého uředníčka, který se snaží Vám znepříjemnit život prkotinou (na ty, z mé zkušenosti, platí když jim ukážete, že o jejich oboru víte mnohokráte více, než oni).
Závěrem: Skutečnost, že ač činná v tvorbě stavěného prostředí, Vám tento návrh na tom místě vůbec nevadí nasvědčuje, jak hodně památkári jsou dnes bezpodmínečně nutní, i přes všechny malichernosti jich některých.
ja se prosim taky hlasim. ale to bude urcite nejaka strasliva bichle, tak alespon teze
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
toho člověka by měli vystavit na pranýř, zmrskat, protáhnout pod Karlovým mostem a zavřít do Daliborky, aby tam zhnil!
http://www.erickvanegeraat.com/default.aspx#/projects/office s_verdi_prague
lucie: stuttgart21?
Jenže nedopadne a dopadnout nemůže. Tato krize je nazývána finanční a také hospodářskou... Jenomže je nabíledni, že jde o něco onačejšího. Však si prohledněte třeba... projekt Offices Verdi, Prague.
Architekt návrhu se alespoň může vymluvat na roky studia nafouknuté ego, ale o to více mne překvapuje (a já hlupák si myslel, že mne již více překvapit nemůže) Mgr. Kněžínek, že bez jakékoliv výmluvy na patřičnou odbornost se přesto může ztotožnit s něčím se svým prostředím tak neslučitelným.
Vedle stojící Tenzerův hotel "Jalta" je nádherným protikladem, dosvědčujícím co skutečně dobrý architekt může dokázat i v rámci všech plánovacích omezení a dokonce i v době doznívajícího stalinismu.
Vy teda umíte nahodit do rybníka pořádné sousto. A pak jej, zcela v duchu tématu, relativizovat. Totiž chytrost a vtip, které zmiňujete v závěru jsou jako atlanti u brány zahrady relativity. Ale na bezbřehost bych to neviděl. A na stromy taky ne. NAOPAK.
Ale Vaše vycházka zpět do středověku, dějinama stavěneho prostředí vázně pokulhává. Zaprvé, všude panovala tradice a tak změny se děly postupně. Navíc ve městech obecně v té době vždy platil městský řád, který Vám předem určil, co můžete a co ne. Něco takového v Praze již alespoň posledních půl století neplatí.
Třeba v polovině 16, století, po obzvláště obrovském požáru (kde to odnesl částečně i Pražský hrad) přišel příkaz pokrývat střechy toliko pálenou kritinou (prejzy) či břidlicí nebo plechem. A každý se podrobil, neboť městského úředníka zpravidla doprovázelo několik ozbrojených goril (biřiců).
Také se zdaleka tolik nebouralo, jak si asi myslíte. Pokud barák nespadl stářím, tak byl přestavěn, třeba i přes několik sjednocených parcel. Stavební hmoty (tenkráte zpravidla jen kámen, pálená hlína a dřevo) obzvlástě již jednou předtím zpracované byly obyčejně mnohem dražší, než lidská práce.
Památkove péče tehdá nebylo třeba (proč, to jsem se snažil vyjmenovat ve své dizertaci - trochu dlouhé pro tento prostor).
Určitě jste zde někde již četla můj názor, že největším nebezpečím pro památky jsou památkáři sami, obzvláště ti, co nemají vůči památkám žádné vědomosti, znalosti či ani cit. Ale to, že některí z těchto Vám pravidelně ztrpčují život pana Kněžínka ještě neospravedlňuje. Ten nepracuje v "retail" jako oni, nybrž ve "wholesale". Proto jeho rozhodnutí jsou nesrovnatelně důležitější, než nějakého uředníčka, který se snaží Vám znepříjemnit život prkotinou (na ty, z mé zkušenosti, platí když jim ukážete, že o jejich oboru víte mnohokráte více, než oni).
Závěrem: Skutečnost, že ač činná v tvorbě stavěného prostředí, Vám tento návrh na tom místě vůbec nevadí nasvědčuje, jak hodně památkári jsou dnes bezpodmínečně nutní, i přes všechny malichernosti jich některých.