Jan Štursa – jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství

Praha – Jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství Jan Štursa zemřel na následky střelného zranění před 100 lety, 2. května 1925. Umělec světového formátu ukončil svůj život v nedožitých 45 letech, zřejmě proto, že se obával následků onemocnění syfilidou.

Původně se chtěl Jan Štursa, narozený 15. května 1880 v Novém Městě na Moravě, stát zahradníkem, otec z něj chtěl mít krejčího. Nakonec oba podlehli naléhání Janova učitele kreslení, který si usmyslel, že by výjimečně talentovaný mladík měl jít na kamenicko-sochařskou školu v Hořicích.

Ve studiích pokračoval Štursa u Josefa Václava Myslbeka na pražské Akademii výtvarných umění (AVU). Krátké válečné nasazení na frontě v Haliči jej inspirovalo k sochám o lidském utrpení, jinak byly múzou vůdčího reprezentanta české secese často ženy. "Dovedl krásně tvořit ženy, jeho realismus byl vynikající," hodnotí kunsthistorička Jitka Nováková.

Štursa, který byl ve 20. letech dva roky rektorem AVU, tesal i pomníky a architektonické doplňky – například pro Hlávkův most v Praze, památník na Vítkově či budovu Legiobanky.

Tak jako většinu jeho souputníků na přelomu 19. a 20. století Štursu kupodivu zřejmě příliš neovlivnil francouzský génius světového sochařství moderní doby Auguste Rodin, jehož pražská výstava v roce 1902 způsobila mezi českými uměleckými kruhy pravé pozdvižení. "Štursa kupodivu k tomuto pravzoru tehdejšího českého sochařství vlastně neměl podstatnější vztah," napsal historik umění Petr Wittlich. "Byl opravdovým typem tvůrčího umělce."

V posledních letech svého života se věnoval převážně portrétní tvorbě, mistrně ztvárnil například Tomáše Garrigua Masaryka, Aloise Jiráska či Boženu Němcovou.

Koncem dubna 1925 se Štursa zúčastnil umístění své sochy Dar nebes a země v Moderní galerii v pražské Stromovce. Následně, sužován bolestivými příznaky rozvíjející se syfilidy, se vrátil do svého ateliéru na Akademii, kde se těžce postřelil a na následky zranění 2. května 1925 zemřel. "Největší básník českého sochařství" byl pohřben se všemi poctami 5. května 1925 na Slavíně na Vyšehradském hřbitově.