Praha - Novorenesanční dům z roku 1869 na rohu ulic Revoluční a Nové mlýny zřejmě čeká demolice. Národní památkový ústav(NPÚ) podle ředitele jeho územního pracoviště v Praze Michala Zachaře s ní vyslovil souhlas. Památkový odbor pražského magistrátu zkoumá poslední architektonickou verzi plánované novostavby. "Myslím, že bychom proti tomu už neměli mít výhrady," řekl ČTK jeho šéf Jan Kněžínek. Novostavba má na nábřeží na petrské straně Revoluční ulice vyřešit chybějící zakončení řady domů. Klub za starou Prahu proti Zachařovu rozhodnutí protestuje. Plánovaná novostavba by měla sladit a uzavřít robustnější kontext Paláce Vltava stojícího na druhé straně ulice a komorní měřítko, které vytváří vodárenská věž a barokní dům mezi ní a Revoluční ulicí. "Zatím nám nejlépe vychází cihelný obklad," řekl ČTK architekt Rostislav Říha z kanceláře, která projekt novostavby zpracovává. V prvních dvou podlažích by měly být služby pro veřejnost, nad nimi kanceláře a úplně nahoře eventuálně i byty. Útvar rozvoje města (ÚRM) vyřešení chybějícího zakončení podporuje. "Nová stavba by měla vkusným a citlivým architektonickým řešením být v souladu s danou lokalitou," uvedl ředitel ÚRM Bořek Votava. "Jedna strana (Revoluční ulice) má Palác Vltava, druhá strana má slepou štítovou zeď. A to je možná podstatné hledisko, které my zastáváme - ta věc byla konzultována s ústředním pracovištěm (NPÚ) a není to moje svévolné rozhodnutí," vysvětlil ČTK Zachař, proč demolici domu povolil. Mezi ním a nájezdem na Štefánikův most je ještě prostor asi pětkrát patnáct metrů. "Osobně se domnívám, že na parcele, která je tam k dispozici, tento úkol nelze splnit," řekl Zachař s tím, že z blízkých i vzdálenějších pohledů tu chybí zakončení. "To neznamená, že se kvůli tomu musí zbořit historický dům, který má navíc souvislost s ostatními domy v řadě," oponovala předsedkyně Klubu za starou Prahu Kateřina Bečková. Nějakým způsobem využít k zakončení parcelu, která mezi domem a nábřežím je, by podle ní možné bylo. "Když tam postavím barák pětkrát patnáct metrů, tak to bude, jako když tam postavím velkou desku od stolu," argumentoval Zachař. Podle něj se hledaly cesty, jak chybějící zakončení vyřešit. "Viděl jsem asi pět variant, ale těžko by to fungovalo. Prostě to působí jako hybrid. Hybrid si dokážu představit třeba v uliční zástavbě nebo jako solitér, ale těžko tam, kde má plnit urbanistickou úlohu ve vztahu k ostatním," vysvětlil Zachař svoje rozhodnutí. Navrhované řešení se mu líbí. "To je stanovisko, které je víceméně hlavně moje, ale tady ta debata samozřejmě proběhla. Většina kolegů se přiklání k tomu krotšímu řešení, to znamená nechat ten stávající dům, ale nenabízejí řešení další," řekl. "Z hlediska památkové péče povolit demolici, protože se mi líbí novostavba, je nonsens," míní Bečková. Podle historika Josefa Holečka, který dělal pro majitele stavebně historický průzkum domu a jeho okolí, je budova v Revoluční 1502 v kontextu několika tisíc pražských novorenesančních staveb v Praze zachována podprůměrně. Na konci 60. let byl opuštěný a chátral. Už tehdy se prý uvažovalo, že se zbourá. Pak se udělala rekonstrukce a byl přestavěn na ubytovnu zdravotních sester. "Když na začátku normalizace uděláte totální přestavbu baráku, tak ho totálně zničíte. V 90. letech se to dorazilo," řekl ČTK Holeček. Roku 1995 se dům totiž přestavěl znovu, tentokrát na kancelářskou budovu. Zachovány tu prý tak zůstaly jen staticky významné stavební konstrukce a schodiště; původní okna, dveře, výzdoby a štukové prvky jsou pryč. Podle Klubu za starou Prahu byla kolem roku 1870 dnešní Revoluční ulice zastavěna souvislou řadou nových činžovních domů s bohatým historizujícím dekorem. Dům 1502 byl v řadě šesti domů druhým od mostu. Prvním byla budova takzvaných Eliščiných lázní. Roku 1940 byla ale stržena kvůli stavbě nájezdu na most. Dům v Revoluční 1502 se tak ocitl na okraji uliční řady a směrem k mostu se obnažila jeho štítová zeď.