Pražský Veletržní palác se před 25 lety stal chrámem umění

Praha – Pražský Veletržní palác je jedinečným příkladem meziválečné funkcio- nalistické architektury, svému původnímu účelu – tedy pořádání veletrhů a výstav – sloužil jen poměrně krátce. Po ničivém požáru v polovině 70. let se dokonce uvažovalo o jeho zboření, nakonec ale palác nalezl uplatnění jako sídlo sbírky moderního a současného umění Národní galerie (NG). Po dlouhé rekonstrukci se veřejnosti otevřel před 25 lety, 13. prosince 1995.

Veletržní palác byl postaven podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla pro společnost Pražských vzorkových veletrhů mezi roky 1925 až 1928. Ve své době udivil rozlehlostí a koncepcí i racionálním pojetím. Palác s osmi nadzemními a dvěma podzemními podlažími nabídl výstavní sály a kinosál, v nejvyšším patře pak byly kavárna a restaurace s výhledem na Prahu. Podobu stavby ocenil i guru funkcionalismu, architekt Le Corbusier při své návštěvě Prahy v roce 1928.

Od konce 40. let pak začal význam paláce jako místa pořádání veletrhů upadat. Stavbu postupně obsadili úředníci a obchodníci z podniků zahraničního obchodu. Nešťastně provedená adaptace – příčky mezi kancelářemi byly vybudovány jen z dřevotřísky a hobry – ale přispěla k ničivému požáru, který v srpnu 1974 budovu téměř zničil. Škoda způsobená jedním z nejničivějších požárů v novodobých dějinách Prahy byla vyčíslena na stovky milionů tehdejších korun.

Vyhořelou a vážně poškozenou budovu obklopila plechová ohrada a dlouho se řešilo, co s palácem dál. Nakonec jej v roce 1978 získala NG a s opravami se začalo teprve o devět let později. O přetvoření Veletržního paláce v reprezentativní stánek moderního umění se výrazně zasadil Jiří Kotalík, ředitel NG mezi roky 1967 až 1990. Provoz stavby je ale velmi nákladný, již několik let se také připravuje nezbytná rekonstrukce této dominanty Holešovic.