Před deseti lety se pražský Veletržní palác vrátil do života

PRAHA - Pražský Veletržní palác je jednou z prvních a také největších pražských staveb funkcionalistického slohu. Budova nejprve sloužila pro pořádání veletrhů, později se ale stala sídlem několika podniků zahraničního obchodu. Bylo tomu tak až do 14. srpna 1974, kdy palác lehl popelem. Následující více než dvě desítky let zel prázdnotou, po dlouhodobé rekonstrukci jej před deseti lety oživila Národní galerie, po jejíž správu nyní patří.
Budova, která je architektonickým unikátem, byla postavena podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla v letech 1925 až 1928 pro společnost Pražských vzorkových veletrhů. Udivila nejen svou rozlehlostí a celkovou koncepcí, ale také racionálním pojetím. Gigantická stavba má osm nadzemních a dvě podzemní podlaží a rozsáhlé výstavní sály. Vstupní hala vroubená galeriemi prostoupila všemi patry, pod ní byl kinosál o výšce dvou podlaží. Kavárna a restaurace v osmém podlaží s velkou vyhlídkovou terasou nabízely neotřelé pohledy na hlavní město.
Stavba patří k největším funkcionalistickým počinům v Evropě. Ocenil ji například i věhlasný moderní architekt Le Corbusier při své návštěvě Prahy v roce 1928. Původně však nemělo zůstat pouze u této jedné budovy. V Holešovicích mělo vyrůst soběstačné veletržní město se dvěma paláci (druhý v místě dnešního Parkhotelu) a doprovodnými budovami pro administrativu a služby.
Po požáru, který palác zcela zničil a způsobil škodu za stovky milionů korun, byla budova odsouzena k demolici. Po mnoha sporech ji však na konci sedmdesátých let získala Národní galerie v Praze. Následně byly zahájeny práce na plánech na využití prostor pro sbírky moderního umění. Národní galerie totiž mohla své skvosty představovat pouze na dílčích výstavách, protože neměla dostatečné prostory.
Téměř desetiletá rekonstrukce budovy, kterou doprovázelo několik změn termínu otevření, si nakonec vyžádala miliardu korun. Mezi architekty, kteří se nejvíce zasloužili o znovuzrození památky patří Otakar Binar, John Eisler, Karel Hubáček, Miroslav Masák či Emil Přikryl. Vznik nové stálé expozice Národní galerie byl ve znamení řady výměn manažerů, sporných výroků a spekulací i finančních nesrovnalostí. Definitivního zakončení rekonstrukce se palác dočkal až v roce 1995, slavnostně otevřen byl 13. prosince.
Prvními návštěvníky stálé výstavy moderního umění byli tehdejší prezident Václav Havel a premiér Václav Klaus. Den poté se palác otevřel veřejnosti. První krátkodobá výstava byla věnována osobnosti kubistického výtvarníka Otto Gutfreunda.
Podle tehdejšího ředitele NG Martina Zlatohlávka se o to, aby se právě Veletržní palác stal stánkem moderního českého umění, nejvíce zasadil Jiří Kotalík, ředitel NG v letech 1967 až 1990. Kotalík k tomu řekl, že je z otevření paláce nesmírně šťasten, ale "jen napůl". Jeho ideou totiž bylo z paláce vytvořit velké centrum současného umění, zahrnující rovněž architekturu, scénografii, sklářství a design, které v expozicích postrádal.
Nynější stálá expozice umění 19., 20. a 21. století seznamuje ve třech podlažích paláce s vývojem výtvarného umění posledních dvou staletí. Na ploše 13.500 metrů čtverečních je rozmístěno přes dva tisíce exponátů českých i zahraničních autorů. Součástí jsou i ukázky architektury, nábytku, uměleckého řemesla, módy, designu a scénografie, nechybějí fotografie, kresby a grafiky.