Sedm symbolických pater pro Prahu 7

Je to 135 let, co se obec Holešovice-Bubny připojila k Praze, a stala se tak právoplatnou městskou čtvrtí. Během této relativně dlouhé doby prošel úřad nově vzniklé Prahy 7 několika provizorními sídly a hledáním cesty ke změně. Ta správná vize se zhmotnila až na začátku března roku 2020, kdy starosta Prahy 7 Jan Čižinský oficiálně otevřel novou reprezentativní radnici veřejnosti.

Rekonstrukci nápadné kaskádovitě tvarované budovy – nyní obložené pásky z režného zdiva – doprovázely dlouhé politické diskuze. Od roku 1993 sídlila radnice v pronajatých prostorách budovy Generálního finančního ředitelství v Praze na nábřeží kapitána Jaroše. Těm předcházelo několik dalších míst v dnes již neexistujícím domě v ulici Železničářů, v budově Elektrických podniků nebo v již zaniklém Dřeváku v místě dnešního OC Stromovka.

Po dlouhých provizoriích se zdálo logické, že bude radnice usilovat o koupi pozemku pro výstavbu, případně celého domu, aby se mohla konečně a natrvalo přestěhovat do vlastní nemovitosti. Plánů vzniklo několik a za jejich jednotlivé posudky bylo postupně vyplaceno 14,5 milionu korun. Nejblíže k realizaci měl plán koupit administrativní budovu ArtGen – stojící v průsečíku ulic Argentinská a Jateční –, která měla dle odhadů vyjít na 1,6 miliardy korun. To vyvolalo vlnu nevole především mezi občany a radnice byla peticí vyzvána k vypsání referenda za méně nákladnou radnici.

Uskutečněné referendum v lednu 2013 rozhodlo o omezení rozpočtu na pořízení budovy radnice na 500 milionů korun. Nová koalice v říjnu 2015 vyhlásila veřejnou soutěž na koupi vhodné kancelářské budovy a v listopadu téhož roku rozhodla o koupi budovy U Průhonu 38. V únoru následujícího roku byla vyhlášena otevřená mezinárodní architektonická soutěž na rekonstrukci budovy. Té se účastnilo na 70 architektonických ateliérů z 18 zemí celého světa včetně Japonska nebo Nizozemska.

Vítězem se stalo studio sídlící prakticky za rohem, Atelier bod architekti. V dubnu roku 2017 bylo vydáno stavební povolení, v září vybrán dodavatel (sdružení Geosan/Metrostav) a v listopadu 2016 byla zahájena stavba. Ta nakonec trvala prakticky něco málo přes dva roky, kolaudace proběhla v lednu roku 2020.

Celou realizaci se podařilo zvládnout v relativně krátkém čase - i vzhledem k tomu, že šlo o kompletní přestavbu. Z původní budovy zbyl pouze skelet, u kterého muselo dojít k výrazným změnám zavětrovací konstrukce. "Budovu jsme kupovali s vědomím, že technologie z počátku devadesátých let jsou odžité, jak provozně, tak morálně, a také že se nároky na energetiku budov výrazně zpřísnily," dodává Pavel Zelenka, místostarosta Prahy 7, který měl projekt nové radnice na starost.

Zdá se, že architekti mají atmosféru Holešovic "nacítěnou". Typické prvky industriální čtvrti, která má ve svém znaku kotvu, se jim podařilo propsat do celého domu. "Ze střešní terasy je vidět, kolik cihelných komínů nás obklopuje. Jejich barevnost jsme samozřejmě zkoumali a vycházeli z ní," popisuje architekt Vojtěch Sosna, jeden z autorů budovy. Cihly tvořící fasádu radnice se ale projektantům podařilo najít až v Itálii poté, co nedokázali sehnat vhodného tuzemského dodavatele. Drobnou komplikací se staly zkosené parapety, do kterých jsou okna zasazena v relativně velké hloubce. Italská keramička musela vyrobit tvarovky speciálně pro pražský projekt, a tak je při bližším ohledání znát i stopa ruční práce. Dominantou nejvyššího bodu fasády směrem do ulice se staly hodiny, jejichž důmyslný strojek je možné spatřit ze střešní terasy. Jejich realizaci dostala na starost rodinná hodinářská společnost Ludwig Heinz, která sídlí opodál v Tusarově ulici a již sedm generací se stará o stovky věžních hodin v celé republice, včetně hodin na nedávno zrekonstruované Vodárenské věži na Letné.

Interiéru dominují cementové stěrky, světlé dřevo a barevné podlahy jednotlivých pater s logicky zvolenou kombinací modrá-žlutá-červená. Jedním z neduhů předchozího administrativního sídla byly dlouhé chodby. Ty zde nahradilo centrální komunikační jádro, které má ztužující funkci a je přístupné z velkoryse převýšené dvorany, jíž dominuje nové, sochařsky tvarované točité schodiště. "Kvůli tomu schodišti celá ta dvorana vlastně vznikla," s nadsázkou a úsměvem dodává architekt Sosna. Dvorana a první patro nabízejí přepážky k vyřízení nejběžnějších občanských záležitostí. V typickém patře se nacházejí jednotlivé kanceláře a jednací místnosti. A právě z chodby je viditelný další znak typický pro novou budovu: kulatá prosklená okna připomínající lodní kajutu jako upomínka na holešovický říční přístav.

Právě ona transparentnost je slovo zde velice skloňované. Jak v přeneseném významu, jako jedna z priorit vládnoucí koalice, tak i v čistě praktickém slova smyslu: návštěva si při určité dávce kuráže může ověřit, je-li jí vyhledávaný úředník na svém místě. Tuto zdánlivou drobnost si ostatně pochvaluje i místostarosta Pavel Zelenka: "Za čtyři dny, co jsme přestěhovaní, jsem nepotkal tolik kolegů jako za celé mé působení ve staré radnici. Věřím, že se celá tahle atmosféra propíše i do vztahu k občanům." Další nová pozitiva s úsměvem vyzdvihuje i Radomír Špok, tajemník Úřadu městské části Praha 7: "Ve starém domě jsme byli prakticky na jednom velkém patře. Tady jsme nuceni neustále běhat po schodech, což věřím, že se v průběhu času velmi pozitivně projeví na nás všech. Ta budova je skvělým místem setkávání, sloužícím místní komunitě."

Celková částka, za kterou byla radnice pořízena, je 362 milionů korun bez DHP. Místostarosta Zelenka k rozpočtu dodává: "Jeden metr čtvereční budovy s kompletním vybavením jsme pořídili za šestasedmdesát tisíc korun s DPH a vícepráce nebyly překročeny o více než deset procent, což jsou čísla, která dle mého názoru snesou přísná kritéria srovnání s realizacemi administrativních budov soukromého sektoru v okolí." Podle senátora Václava Hampla je nová radnice zhmotněním naděje. "V senátu se běžně setkávám s určitým pocitem beznaděje, že věci nejdou a trvají moc dlouho. Tenhle dům je ukázkou toho, že ne vždycky to tak musí být." Jestli se investice Praze 7 vyplatila, prokáže jistě až čas a plné vytížení budovy.

Otázky pro Vojtěcha Sosnu (Atelier bod architekti) Co se na nové radnici Prahy 7 povedlo? Ten dům jako celek. Radost máme ze vstupní dvorany. Do domu, který sám o sobě není moc velký, se nám podařilo dostat velkorysý vstupní prostor. Rekonstrukce je vždy výrazně náročnější než novostavba. To, že se ten dům odstrojil až na úplný skelet, byla nutnost. Ten skelet byl postaven dost ledabyle a byl nelogicky nepravidelný. Vyrovnat se s ním byl důležitý úkol. Jak moc se liší vize, kterou jste měli v hlavě po odevzdání soutěže, od hotového domu? Moc se neliší. Dům se původní vizi velice přiblížil, za což jsme rádi. Snažili jsme se celé stavby opravdu aktivně účastnit a na všechno dohlédnout. Narazili jste při realizaci na nějaký zásadní problém? Problémem je už jen to, že jsme v záplavové zóně stoleté vody. V prvním podzemním podlaží se nachází sál, jehož podlahu tvoří původní železobetonová deska, která byla zasypaná sutí, a nad ní se nacházela další vybetonovaná podlaha. Tohle všechno jsme nechali odtěžit a po dalším výpočtu jsme zjistili, že další stoletou povodeň by ta deska nevydržela. Takže jsme v těchto místech museli realizovat tahové mikropiloty. Celková hydroizolace této stavby byla velká otázka, kterou jsme museli řešit. Další problém nastal, když se ukázalo, že celý dům má trochu jiné statické schéma, než jsme předpokládali. Zrušili jsme všechny zavětrovací stěny v původním skeletu, které byly v nevhodném místě nového návrhu, a realizovali jsme nové. Co jste se na projektu nové radnice pro Prahu 7 naučili? Být tvrdí v komunikaci s ostatními a neustupovat.