Jan Harciník - 1. cena (ex aequo)
Studentská soutěž FA ČVUT: Nová letní scéna v Českém Krumlově
Ateliér Cikán - Buš, Ústav památkové péče FA ČVUT
Hlavními principy návrhu divadla jsou:
...pokračování formální krajiny barokního parku do krajiny neformální přírodní a jejich prolínání, prodloužení barokního průhledu zahradou do volné přírody, postupné otevírání jednotlivých prostorů nové zahrady, rytmizace jejích os ve vazbě na barokní rytmus parku, dlouhé průhledy a děj křížové cesty, navazující na cestu ke Kvítkovu dvoru, jako pokračování romantického světa v barokní krajině za zdí parku...
To vše určuje umístění divadla a jeho nových scén v těsné návaznosti na zámeckou zahradu, pokračování parku a jeho forem prolnutých s volnou krajinou sledovaných z pohyblivých otáčivých a posuvných hledišť plovoucích tiše na vodní hladině.
Vzhledem k tomu, že současné divadlo svůj úspěch netěží pouze ze svého atraktivního otáčení hlediště, ale zejména z prostředí zámecké zahrady, mělo by po znovunalezení místa mimo ni navázat na původní principy změn scény podle změny místa diváka v krajině.
Linie stříhaných habrů, pokračující ze zahrady do neformální krajiny a sledující linii vodní plochy, tvoří několik formálních plánů a průhledů, které společně s variabilitou polohy hlediště na lineární ose vodního prvku násobí možnosti změn scén proti původnímu umístění. Živé ploty také zcela skrývají technické zázemí divadelních scén. Návštěvník tak za dne nemá pocit, že se místo při představení může proměnit v maximálně variabilní divadelní prostor skýtající více než 14 základních scénických možností, okamžitě změnitelných tichým posunem nebo pootočením plovoucích hledišť.
Návrh zachovává celkový obraz přírodní krajiny, do kterého se „vpisuje“ nová linie vodní hladiny, která je lineárním pokračováním rytmů a formy zámecké zahrady s vodní plochou s lekníny, uzavírající barokní svět parku. Stávající stromy okolních hájů jsou většinou ponechány, jen místy doplněny novými dosadbami.
Tak jako se člověk zastavuje na jednotlivých 14 zastaveních stávající křížové cesty a užívá si romantické cesty ke Kvítkovu dvoru, zastavuje se v průběhu divadelního představení i plovoucí hlediště na jednotlivých pohledech do scén „nového parku" a volné krajiny.
Jsou zde k dispozici stávající volné a nové scény od tradičního kukátkového divadla, parku, cesty, dálkových průhledů, až po volnou krajinu – louky, háje, lesíky, rákosí, lekníny plující na hladině vodní linie… Mezi hlavními scénami ležícími na osách, mohou herci objevovat další a další scénické možnosti násobené tichým lineárním a otáčivým pohybem hlediště
Pro zachování nerušené krajiny bylo hlavní zázemí divadla schováno pod terén a jeho zeď zakryta habry. Nabízí univerzální „halu,“ šatny, maskérny a sklady, které jsou díky posuvným stěnám připraveny na proměnu v jeviště. Otevřením posuvných stěn lze jednoduchým způsobem schovat, či odkrýt kavárnu-foyer, a stejně tak je tiše odclonit v době představení, která jsou v krajině jen večerním hostem.
...pokračování formální krajiny barokního parku do krajiny neformální přírodní a jejich prolínání, prodloužení barokního průhledu zahradou do volné přírody, postupné otevírání jednotlivých prostorů nové zahrady, rytmizace jejích os ve vazbě na barokní rytmus parku, dlouhé průhledy a děj křížové cesty, navazující na cestu ke Kvítkovu dvoru, jako pokračování romantického světa v barokní krajině za zdí parku...
To vše určuje umístění divadla a jeho nových scén v těsné návaznosti na zámeckou zahradu, pokračování parku a jeho forem prolnutých s volnou krajinou sledovaných z pohyblivých otáčivých a posuvných hledišť plovoucích tiše na vodní hladině.
Vzhledem k tomu, že současné divadlo svůj úspěch netěží pouze ze svého atraktivního otáčení hlediště, ale zejména z prostředí zámecké zahrady, mělo by po znovunalezení místa mimo ni navázat na původní principy změn scény podle změny místa diváka v krajině.
Linie stříhaných habrů, pokračující ze zahrady do neformální krajiny a sledující linii vodní plochy, tvoří několik formálních plánů a průhledů, které společně s variabilitou polohy hlediště na lineární ose vodního prvku násobí možnosti změn scén proti původnímu umístění. Živé ploty také zcela skrývají technické zázemí divadelních scén. Návštěvník tak za dne nemá pocit, že se místo při představení může proměnit v maximálně variabilní divadelní prostor skýtající více než 14 základních scénických možností, okamžitě změnitelných tichým posunem nebo pootočením plovoucích hledišť.
Návrh zachovává celkový obraz přírodní krajiny, do kterého se „vpisuje“ nová linie vodní hladiny, která je lineárním pokračováním rytmů a formy zámecké zahrady s vodní plochou s lekníny, uzavírající barokní svět parku. Stávající stromy okolních hájů jsou většinou ponechány, jen místy doplněny novými dosadbami.
Tak jako se člověk zastavuje na jednotlivých 14 zastaveních stávající křížové cesty a užívá si romantické cesty ke Kvítkovu dvoru, zastavuje se v průběhu divadelního představení i plovoucí hlediště na jednotlivých pohledech do scén „nového parku" a volné krajiny.
Jsou zde k dispozici stávající volné a nové scény od tradičního kukátkového divadla, parku, cesty, dálkových průhledů, až po volnou krajinu – louky, háje, lesíky, rákosí, lekníny plující na hladině vodní linie… Mezi hlavními scénami ležícími na osách, mohou herci objevovat další a další scénické možnosti násobené tichým lineárním a otáčivým pohybem hlediště
Pro zachování nerušené krajiny bylo hlavní zázemí divadla schováno pod terén a jeho zeď zakryta habry. Nabízí univerzální „halu,“ šatny, maskérny a sklady, které jsou díky posuvným stěnám připraveny na proměnu v jeviště. Otevřením posuvných stěn lze jednoduchým způsobem schovat, či odkrýt kavárnu-foyer, a stejně tak je tiše odclonit v době představení, která jsou v krajině jen večerním hostem.
0 komentářů
přidat komentář
